Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Film STALKER režiséra Andreje Tarkovského je alegorické sci-fi, stejně jako jeho předchůdce, drama Solaris. Příběh sleduje tři muže - Profesora, Spisovatele a Stalkera - kteří cestují napříč záhadným a zakázaným územím ruské divočiny zvaným Zóna. V Zóně nic není takové, jaké se na první pohled zdá. Předměty mění svá místa, krajina se sama přesouvá a přeskupuje. Vypadá to, jako by neznámá inteligence aktivně mařila každý pokus o proniknutí za hranice této oblasti. Říká se, že se v Zóně nachází bunkr, v němž je kouzelná místnost, která dokáže splnit každé přání. Stalker je najat jako průvodce, který si díky svým opakovaným návštěvám Zóny zvykl na její složité pasti, nástrahy i záludná zkreslení. Jen pokud jej budou následovat (což často znamená podstoupit tu nejdelší, nejnepříjemnější cestu), dostanou se Spisovatel s Profesorem k bunkru a kouzelné místnosti živí. (Cinemax)
(více)Recenze (777)
Nevýrazná sci-fi typu road movie v okolí sovietskej dediny. Poetický film neoplýva výrazným dejom, tu však ako taký príbeh existuje ale nerozvíja sa. Celkovo slabý priemer, diváka drží len zvedavosť pri obrazovke, že čo keď náhodou príde veľké finále. ()
Prvních černobílých 40 minut na pět hvězd, zbytek filmu jedna hvězda. Začátek opravdu navnadil, dlouhé záběry skvělé, trocha filozofie a mystična jakbysmet, po nástupu barvy se z filmu stalo filozofické a těžko uchopitelné nic. Potenciál tady rozhodně byl, knižní předloha musí být fenomenální. ()
Stále som špúlil oči,že kedy sa niečo stane,udeje,alebo príde rozuzlenie,čo ma posadí na riť.Nič však neprišlo.Ten film je asi len sám o sebe aby bol.V spustnutom Černobyle by sa dalo natočiť niečo podobné a nemusel by tam hrať už vobec nikto.Od nikial nikam a akože motivovane.Idzte mi do prdele aj s takym umenim! ()
Krásně natočený poetický film, který je snad doopravdy jediný svého druhu, ale rozhodně není lehký na dívání. Uznávám jeho nádherné scény, ale znova už bych se na to nepodíval. ()
Viděl jsem 2x v ruštině s výsledkem velké nudy. Knihu Piknik u cesty mám a četl jsem. .....Dospěl jsem k myšlence dát tomu po několika letech ještě jednu studijní šanci... :.Pozorné sledování, CZ titulky, zastavování, návraty, poznamenat záchytné body. Osnova v mém deníčku. Kamera a prostředí předloženo excelentně. Dialogy méně, hlavně dikce herců neobohacující. Tentokrát jsem prošel pomyslnou zdí a film mi začal pomáhat k vlastnímu vnímání. Změnil jsem hodnocení ze dvou na čtyři: __Zóna - My nepoznáme pravdu o ní podle vyprávění ani podle viděného. Meteorit možná zničil dům a oblast, možná elektrárna poblíž, možná nějaká lidská činnost a možná nečinnost. Nacházené artefakty pod hladinou vegetace i vody mohou být i naším vlastním produktem díky nevšímavosti k chátrajícímu prostředí. Čím víc nepoznaná, tím víc a jen pro myšlení lidí je Zóna skutečná. __Nebezpečí - žádné neznámé nevidíme ale očekáváním ho víc a víc cítíme, Stalkerem dezorientováni a manipulováni až k psychóze. __Stalker - je podivný s porovnáním k okolí, snad postižený duševně nebo fyzicky, možná nadaný duševně nebo fyzicky. __Jeho dcera - zdědila po Stalkerovi, možná účinkem Zóny, či podobně jako slepým zbystří sluch, získala neobvyklé schopnosti, nebo je tak vidíme jako při kouzelnické iluzi, a neodhalíme včas chvění blížícího se dunícího vlaku. __Umění (hudba, výtvarné dílo, umělecká performance) - Vlastní niterné pocity, vnímané i proměněné, umělec zhmotní v uměleckém produktu - posluchač či divák získává, jejich pojmutím smysly, znovu niterný pocit podobný tomu umělcovu - v míře jeho uměleckých schopností. Performancí může být i působení Stalkera při provádění Zónou, Stalker ovlivňuje tím i sám sebe a vytváření svých pravidel. Je svým divákem. Jiná bytost než inteligentní neobměňuje kreativně svá pravidla v jednom životě. Jako malíř mísením barev zkouší, jestli to bude to pravé. __Obdarování - Vždy to bude jiné. Naprostou změnou pravidel pro Stalkera i pro návštěvníka se stane jejich myšlení nezávislé na řádu vně Zóny. Své vlastní já mimovolně rozebere a podrobí zkouškám pravdy. Přizná nepravdu, pokusí se odhodit křivdy. To je zřejmě ten dar Zóny a Místnosti. V tom místě a po té proceduře úplné oproštění od kontroly a vynoření všeho svého já. __Zpětné sestavení vědomí - je nalezením pokladu, každý si jej vysnil a obdržel podle svého. ()
Knížka je super. Film jde trochu jinou cestou, rozhodně má skvělou tajemnou atmosféru. Spíž než o sci-fi se jedná o jakýsi filozofický film. Tvůrci jen naznačují určité věci, ale nevedou nikoho za ručičku. Neříkají je to tak a tak. Diváka nutí přemýšlet. Rozhodně na mě film hodně zapůsobil. Svým pojetím se jedná o jedinečný film, žádný podobný jsem neviděl. Není to nic pro lidi, kteří mají rádi jednoznačné vyznění filmů. Překvapuje mě zdejší vysoké hodnocení, čekal bych více rozporuplné hodnocení, protože tenhle film vás buďto pohltí nebo naopak vůbec nezaujme. Lidi se kterýma jsem film probíral z větší části nebavil a nás, co to máme naopak zase úplně vtáhnul. ()
Stalker je něco neskutečného. Opět se zde bavíme o nejlepším režiséru toho nejužšího kroužku a dechtajícím umění, ve filmovém rozmezí podobném podmanivosti kostelní lodi pro chudičkého křesťana v 16.století..........ještě jeden trailer: https://www.youtube.com/watch?v=mIfWXqeOrJ4 z natáčení: https://www.youtube.com/watch?v=4ah7fP9cK_c https://www.youtube.com/watch?v=WaW8NZfmfI4 ()
Trojúhelník ABC se rovná trojúhelníku A'B'C'. U mě je to jiné. Já vykopávám tu samou pravdu, ale velmi často se stává, že místo pravdy vykopu hromadu... Nechci říct čeho. Asi úplně první film, kterému jsem rozhodl dát plný počet převážně kvůli jeho strhujícím myšlenkám. Mohl bych dlouho opakovat jak fascinující je atmosféra, hudba, vizuály, herecké výkony, scénář... prostě všechno. Nicméně bych se za sebe styděl, poněvadž jsem Stalkera viděl třikrát a ani jednou na posezení. Během dlouhých záběrů jsem přemýšlením utíkal, mnohdy jsem neměl kapacitu ani náladu plně vstřebat všechny dialogy a přesto si nemohu pomoct a jako nafoukaný kritik prohlašuji, že jen dlouho bych hledal film, ke kterému jsem se během posledních pár měsíců tak často vracel. Co Tarkovskij ve filmu dělá ho staví vedle Kafky, Camuse a dalších existencialistů, kdy dokáže s pomocí filmového média vyjádřit něco tak rezonujícího. Kontrasty mezi nihilismem a skrytým smyslem všeho. Marnost náboženských jistot (které musel zrenovovat až ve své Oběti). Nevyhnutelnost neštěstí a absurdní povahu světa. Důležitost emocí a iracionalismu... snění, toužení, doufání... Podobného způsobu vyjádření s použitím jen alegorií a filozofických dialogů využil i v Solaris, kde se soustředil více na podstatu lásky, kterou vám rovněž doporučuji, ale ve Stalkerovi dosahuje nebeských výšin a jakmile divák jeho postřehy pochopí, není návratu. ()
No, takže... Něco do sebe to mělo, ale říkám si, jestli je zrovna filmovej pás to nejlepší médium pro tyhle filozofické litanie. Přeci jen se chce člověk aspoň trochu bavit u toho "kina". Něčemu prostě sluší víc ten papír. ()
Opravdu zvláštní film a zároveň neuvěřitelný divácký zážitek - i když náročný na sledování příběhu, a to nemluvím jenom o dlouhých kamerových záběrech (v některých záběrech až statické) a pomalém tempu. Člověk by měl Stalkera vidět ve správném rozpoložení, protože takovéhle filmy se opravdu jen tak nevidí, ale rozhodně to stojí za viděnou, i kdyby to mělo být jenom jednou v životě. Nesmím také zapomenout zmínit Tarkovského režii. ()
Já si nemohu pomoci, ale já u Tarkovského tu jeho proslulou genialitu zkrátka nenacházím. Mám rád filmy s poetickým a filozofickým laděním, nepohrdnu tím, tudíž nejsem z těch, kteří negativně film hodnotí jen kvůli tomu, že nerozumí jisté symbolice, či poselství u filmů, ale mám takový dojem, že se z Tarkovského dělá něco, čím rozhodně není. Někdo jeho pomalé záběry na všemožné detaily může vnímat geniálně, pro mě jsou zcela zbytečné a nudné a působí, že jsou tam vloženy jen proto, jelikož tvůrce chtěl filmovou stopáž více roztáhnout, poněvadž nevěděl, co jiného do filmu vsunout. Zkrátka pomalé záběry působí hloupě a nudně, mohly být mnohem záživnější a rychlejší. Pokud si pustím ASMR video na YouTube, je to skoro to samé, jako pustit si tento film. Abych však film pouze nekritizoval, tak musím uznat, že má skvělou atmosféru, která se nedá jednoduše popsat, ve filmu je cosi tajemného a do toho když začne hrát hypnotická hudba Artěmjeva (soundtrack k tomuto filmu považuji za jeden z nejlepších) jedná se o zážitek. Možná někdy film docením víc, třeba na velkém plátně, což věřím, že by mohlo být úžasné, ale stále si stojím za názorem, že se nejedná o nic extra geniálního, pouze hudba ve mě zanechala mnoho emocí. ()
Ako všetky veľké filmy ponúka divákovi, aby si z toho odniesol to svoje, jedinečné. Konfrontované s vlastnými vnútornými pnutiami, zážitkami, traumami a víziami. Stalker núti diváka sa zamýšľať a poskytuje mu k tomu dostatok priestoru. Čo pre človeka znamená viera - viera v seba alebo v niečo, čo nie je možné postihnúť piatimi zmyslami? Tarkovský opäť ukazuje, že je hlboko veriaci človek, ale podáva vieru spôsobom, ktorému sa rád podvolí aj ateista, ktorý do jeho sveta zavítal len na návštevu. ()
trom vyhoretým učitelom (fyziky, slovenčiny a náboženstva) zo sou dám lsd a pošlem na trip do istrochemu. 162 minút ich budem natáčať a mám 84% film. ()
Na mě až moc pomalé. Na tu dobu naprosto brilantní obraz, herecké výkony skvělé, ale strašně pomalé a hlavně nudné. ()
Stalker je jeden z těch filmů který se dělí na dvě skupiny lidí, buď ty kteří si myslí že tenhle film je odpad a ta druhá skupina si myslí že je to dílo. Já se řadím k té druhé skupině. Stalker je bez pochyb zvláštní film. Stalker je filozofické dílo které vám vždy vmete nějakou otázku do ksichtu a nad ní se zamýšlíte dokud vám tam nevmete další. Po celé tři hodiny jsem na film koukal a bez pohybu jsem seděl na místě s vykulenýma očima na 4 minutové záběry ve kterých se nic neděje ale absolutně mě pohltili. Tyhle dlouhé záběry také budují atmosféru. Tři hlavní postavy jsou skvěle napsané a každá jde do zóny kvůli něčemu jinému a práce s postavami je zajímavá. Stalker není pro všechny ale je to rozhodně jeden z nejzajímavějších filmových zážitků co jsem kdy měl 10/10 ()
Film, který bych nikdy nikomu z mého okolí nedoporučil. (Pokud jste již viděli Solaris, nebo Zerkalo, asi víte o čem mluvím.) Je šíleně dlouhý, - a nejen to - záběry v něm jsou šíleně dlouhé. Tak dlouhé, že po důkladném prozkoumání každého obrazu jsem se třásl očekáváním, až přijde střih a budu mít zase spoustu času koukat se na obrazovce na něco nového. Dále, přece jenom je to mistr Tarkovskij a u toho je třeba očekávat trošku duševního zážitku, umění, na úkor tempa a konvenčnosti - jenže pouhou krásou filmu jen tak nějakého běžného diváka neuspokojíte. Tak příkladně, kdybych si Tarkovského pustil na telce s mamkou v sobotu večer, dokážu si tak nějak tipnout co by se přihodilo z těchto dvou možných scénářů: Buď by se mamka duchovně povznesla nad životem, se svatozáří nad hlavou a mírem v duši by přijmula obzor něčeho, co postrádá schopnost obohatit pozorovatele intelektuálně, což je mimo jiné právě jedním z argumentů myslitelů, proč by se na to člověk měl dívat --- nebo by u toho usnula, načež po procitnutí by mi vynadala, a už by se semnou nikdy nepodívala ani na počasí po odpoledních zprávách. Jenže u tohoto filmu to není zas tak moc o filmové básni, jako jinde. Tvůrce si pro nás připravil snímek inspirovaný předlohou nejslavnějšího sci-fi díla bratrů Strugackých. A to zní přece prima ne? Vždyť Zónu a Stalkery dnes známe z notorické videoherní série. Film ale nesleduje osudy postav zobrazených v knize, kniha ani film nemají stejný děj a dokonce ani stejné základy. To během filmu poznáte a tato odlišnost je poněkud zásadní, a kouzelná. Slovo "kouzelná" mi v hlavě vyskočilo na mysl během mého prvního sledování, a neopustilo mě do jeho konce. Kouzelná víra. Víra profesora, básníka a diváka. Pokud o zhlédnutí filmu uvažujete, líbí se vám Stalkerství, Zóna, trpělivě čekejte dokud film nezmění barvy. Pak je to teprve nádhera. Film mám (nej)raději. ()
Na rozdíl od Koyaanisquatsi, tento film v jedné velké metaforické a hypnotické jízdě zkoumá individualitu člověka a jeho pschologii. Nádehrná 2 a půl hodiny dlouhý jinotaj o duši člověka. ()
Mal som tú česť čítať ako prvú skvelú knižnú predlohu a moje očakávania sa vo filme nie úplne naplnili. To je pri Tarkovskom asi blbosť ale čo narobím... ()
Ne ne ne ... tento film prostě nebyl pro mne. Uznávám, že na tento snímek je zřejmě nutné podívat se vícekrát, nicméně kdo má v dnešní uspěchané době čas koukat se dvakrát na bezmála tříhodinový film, který člověka hned napoprvé nepřesvědčí? Pro mne to byla 3 hodinová procházka s jedním bláznem a dvěma nudiči. Přitom pointu, kterou jsem od filmu čekal, jsem za celou dobu nedostal. Kdepak, příště ruce pryč od tak hutného materiálu. Jedno pozitivum to však mělo - už mám v knihovně zamluvenou knihu "Piknik u cesty" :-) ()
Beru Tarkovského jako filmovou poezii. Není pro každého, musíte si k ní najít cestu a opravdová síla je uvnitř. ()