Alexandr Něvskij
Alexander Nevský
Alexander Nevsky
Kamera:
Eduard TisseHudba:
Sergej ProkofjevHrají:
Nikolaj Čerkasov, Nikolaj Ochlopkov, Andrej Abrikosov, Dmitrij Orlov, Vasilij Novikov, Vladimir Jeršov, Lev Fenin, Ivan Lagutin, Fjodor OdinokovVOD (1)
Obsahy(1)
Třicátá léta Sergeji Ejzenštejnovi příliš nepřála. Z tvůrce poplatného režimu se stal odmítaným režisérem, a tudíž selhaly jeho plány na adaptaci Dreiserovy Americké tragédie. Návrat na výsluní mu zajistil snímek o jednom z největších ruských válečníků - Alexandru Něvském, který dokázal porazit armádu Řádu německých rytířů při jejich expanzi na východ. Ejzenštejn se tu opět projevil jako mistr obrazové kompozice i velkých davových scén. Charakter bitevních scén umocnila hudba Sergeje Prokofjeva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Pokud opomeneme silně vlastenecký až propagandistický charakter filmu, pak se jedná o výpravný a na tu dobu (!) hodně povedený filmový počin. Člověk si na jednu stranu uvědomuje, že jde o hodně starý film, na stranu druhou to nic neubírá a nemění na zážitku z něj. Můj jediný záměr, proč jsem si ho sehnal a pustil, bylo, že se touto hudbou Sergeje Prokofjeva inspiroval Basil Poledouris v Barbaru Conanovi (1982), což bylo dost znát. Herecké výkony a celkové ztvrárnění perfektní, i přestože místy dnes některé pasáže těžko uvěřitelné. ()
Nemec napadne Rus, a tak je povolan knize Nevsky, ktery vyburcuje v lidech touhu po boji a Nemce porazi. Nic vic tam neni. 3+ ()
Jedna hvězdička za skvělou Prokofjevovu hudbu, jinak je to ubohá protiněmecká a protikatolická propaganda (házení dětí do ohně s požehnáním kněží), což uznávají i sekulární historikové. Co ovšem čekat od židobolševika podezřelého z homosexuality. Herectví je natolik toporné, že je až vtipné. ()
Každý národ potřebuje své hrdiny, a velkofilmy o nich se většinou točí za propagandistickými účely, v tomto případě to nevadí, připomínalo mi to naše husitské filmy. Děj, výprava, kostýmy a postavy jsou dobré, co není dobré je místy směšná bitva, neustále písně, propad němců do jezera a neustále dokonalé záběry na knížete. Moc se mi líbilo, že němci by lo vykresleni jako ďáblové. ()
Ejzenštejn byl státní mocí donucen natočit nějaký výrazně propagandistický film, a z předkládaného materiálu si vybral slavné vítězství sv. Alexandra Něvského nad Řádem německých rytířů na Čudském jezeře 5.4.1242. Počátku filmu nelze vytknout (až na tu ideologii) skoro nic. Precizně komponované obrazy a jejich vycizelovaná skladba berou dech. Bohužel v Pskově se objeví rytíři-cizozemci. Jejich groteskní vnější podoba, podivně pokřivené helmy nebo svérázné zkreslení latinské liturgie, to všechno se mi nelíbilo i přes vědomí, že výrazná stylizace je ve filmu od počátku. Také bitva je rozporuplná. Po krásném úvodu následuje bezduchá řežba, kde kolem sebe mlátí všichni jak dřevorubci, ale když někoho udeří, nic se nestane. To vše ve statických záběrech, až to bolí. O to více překvapí jeden záběr ruční kamerou přímo v největší řežbě, který bitvu zprostředkuje lépe než záběry kolem. Také umírání Rusů, kdy posledním dechem vysloví jméno své milé (nebo ženy) působí spíše směšně. Samostatnou kapitolou je hudba Sergeje Prokofjeva, která mi občas neladila s obrazem. ()
veeeery funny :-) ()
Film, který mi absolutně nic neříká, vlastně po celou dobu nemá co nabídnout. Příběh není nikterak záživný, to popírají některé napínavé scény, tedy jestli se tomu tak dá říci. Možná by bodlo trošku méně parodie, protože ta tam byla vidět až příliš, i když by tam býti neměla. - 2/10 - ()
Krásně černobílá pohádka o tom, kterak všemi milovaný udatný kníže Alexandr zachránil Rus od zlých Němců. Doba vzniku se nezapře, ale zase na druhou stranu. Komu to vadí, když je to takhle natočené. Davové scény jsou místy možná směšné, ale taky je to přes sedmdesát let staré. Oceňuji především poctivou práci. Ne jako u Pána prstenů, kde je 90% vojáků vygenerovaných počítačem. Ta jedna hvězdička dolů je tedy hlavně a především za ono černobílé vyznění filmu. ()
Parádní chuťovka korunovaná větou: "Eto charošnaja děvka" (původně asi "děvča" nebo něco podobného, ale bohužel kvalita zvuku byla nevalná a snadno došlo k mýlce:D). Na jednu stranu sice občas rozvláčné a nudné, jek to u starých filmů bývá, taky v několika okamžicích docházelo v publiku k nezamýšleným záchvěvům smíchu (například když úder sekery do masa zní spíš jako když se seká dřevo), na stranu druhou ovšem velice podmanivá hudba a některé velmi promyšleně natočené scény. Pocity ambivalentní, takže hodnocení se ustálí na třech hvězdičkách. ()
Takhle nějak by podle mě měl vypadat nacionalistický agitační film nejhrubšího ražení. Už dopředu jasné role klaďasů a záporňáků, patos až na půdu, zapojení širokých mas lidu a velká bitva na závěr, která rozhodne o slavném vítězství. Je pravda, že některé scény, přestože jsou myšleny naprosto vážně, vyvolávají u současného diváka minimálně úsměv. Ale do doby, ve které vznikly, se hodí naprosto přesně. Sice jistý čas po dotočení nebyl film asi příliš politicky korektní, protože překvapivý pakt Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi Sovětským svazem a Německem byl uzavřen už v srpnu 1939, ale za necelé dva roky, kdy novodobí germánští křižáci znovu vtrhli na ruskou půdu, se tenhle snímek musel hodit náramně. Alexandr prostě plní přesně ten účel, pro který byl natočen. Pro mě jasných 5 hvězdiček. ()
Neskrývaná propaganda o udatnom mladom a spravodlivom ochrancovi ruskej zeme, ktorý sa nebál odmietnuť pripojenie k Zlatej horde a zároveň bojovať proti zlým nemeckým rytierom hádžucim deti v Pskove do ohňa ani ich zlému vodcovi - katolíckemu biskupovi so zakamuflovanou svastikou na čapici a všetkým zradcom Rusi, ktorí sa k nemu pripojili a ešte na záver požehnať mladej kňažnej pri výbere najudatnejšieho z jeho bojovníkov za muža... Dej jednoduchý priamočiary (boj proti Nemcom) s jednou vedľajšou líniou (dvaja bojovníci sa usilujú o tú istú dievčinu...), dobová atmosféra ujde, kostýmy sú zaujímavé (človek vidí, kde sa inšpirovali tvorcovia Barbara Conana), kulisy dostačujúce, hudba celkom dobrá (v teutonských scénach ale pôsobivá), davové scény na tú dobu obrovské a bitka na Čudskom jazere výborná. Síce natočená bez kvapky krvi a všetci komparzisti sa iba šľahajú papundeklovými zbraňami, ale aj tak je perfektne ozvučená a rovnako ako celý film aj majstrovsky natočená. Je to síce strašná propaganda (Čerkasov v hlavnej úlohe sa celý film tvári akoby zo sovietskeho plagátu vypadol) a skutočné historické udalosti tu boli výrazne upravené v prospech Rusov, ale aj tak je to výborne zrežírované a má to nezanedbateľnú umeleckú hodnotu (a človek aspoň vidí, koľko iných filmov sa týmto dielom inšpirovalo). ()
Filmu vladne obrazove a hudebne dokonala scena bitvy na zamrzlem jezere, ktera dava tomuto i jinak dobre natocenemu kusu ruskeho patriotismu skvele vyvrcholeni. ()
Mě nejvíc dostává ta estetika německých rytířů, zdůrazněná v první scéně v Pskově. Hlavně ta pravice na přilbě (tu chci!) a potom helmy pěšáků, když vytvoří štítovou hradbu (to používá dodnes německý komunistický svaz mládeže:-D) . Mám pocit, že v dnešní době, když už je stát dělníků a roníků mrtev, se na tom filmu dá ocenit jen estetika. Kvůli pár nechtěně parodickým scénám jednu hvězdu ubírám. ()
Možná to vidím vytrženě z kontextu, když hodnotím tak nízko tolik klasického režiséra, ale když to srovnám s Chaplinem, nemůže mi být Ejzenštejn než protivný. Ačkoli se člověk sem tam zasměje tuposti té propagandy. ()
Prokopfjeve, Prokopfjeve, na tebe nikdo nemá... ()
Mýtický příběh o knížeti - sjednotiteli vyprávěný mýtickým způsobem (mimo jiné se to projevuje i v tom, že budování filmového prostoru není důležitější než gesta a grimasy hrdinů). Ejzenštejn tu vymyslel to, jak se budou podobné příběhy ve filmu vyprávět (Alexandr chce klid - Němci jsou zlí; Alexandr jde bránit zem, protože je to důležitější než klid a protože Němci jsou zlí; Alexandr získá přízeň lidu a armádu - Němci jsou zlí; Alexandr v první bitvě prohraje - Němci jsou jízliví; Alexandr v poslední třetině filmu svede obrovskou bitvu - Němci jsou na hlavu poraženi, prchají, pláčou; Alexandr má projev), ale jím vynalezenou strukturu jiní uplatní lépe. ()
Film hvězdičkami nebudu hodnotit. Tak úžasný mně nepřipadal, ale objektivně musím konstatovat, že historické filmy z této doby mně připadají divné až nějak tak směšné a nemusí to být zrovna propagandou nabitý Alexander Něvský. Nakonec asi není náhoda, že tento film všichni hodnotící docela kritizují, ale přitom jsou pod velkým vlivem jeho "vyhlášenosti" a "proslulosti" a jakoby se báli říct, že je film až zas tak neoslovil. Na druhou stranu jsem letos měl možnost na kterémsi z čím dál tím více českých televizních kanálů shlédnout propagandistické filmy ze začátku války, natočené za podobným účelem v USA a připadalo mi to naprosto stejné, až na jeden moment - byla to propaganda a nehrálo si to na velké umění. A to nechám stranou Leni Riefestahlovou a její Vítězství vůle, ke kterému se ovšem zdejší recenzenti staví zcela shodně a v současné době má Leni dokonce o procento víc. Na druhou stranu, málokdo tady asi zná skutečné historické pozadí, takže na základě filmu si může vytvořit zcela pokřivený pocit o této části ruských dějin. Skutečnost, že film se odehrává v době, kdy ono dnešní Rusko zcela ovládali Mongolové a Velký Novgorod byl de facto samostatná kupecká republika mimo jejich dosah je dost zásadní pro pochopení skutečné historie. Střetnutí se Švédy na Něvě i tato tzv. Ledová bitva byly spíše pohraniční srážky mezi Novgorodem (lokální mocností) a sousedy a kromě neustálých bojů (nakonec kolik válek vedl ve středověku český stát jenom s Němci a ne vždy na našem území a kolikrát se naši praprapředkové střetli s Maďary) docházelo k čilým obchodním stykům a kulturnímu ovlivňování. Onen později blahoslavený Alexander Něvský byl především představitel tehdejší ruské vládnoucí elity, která vládla pouze a na základě vůle Mongolů. Novgorod si ovšem knížete volil a jeho pravomoci byly dost omezeny. A tak nakonec ty, kteří o historii v téhle oblasti nic neví nejvíc bude nejpřekvapivější, že Alexandrovo vítězství bylo vysoce oceněno chánem Zlaté hordy Batúem, který Alexandrovo počínání chápal jako loajální obranu jeho vlastní říše a Alexandrovi se odměnil tím, že jeho otci Jaroslavovi potvrdil jeho místo na trůně v Kyjevě a následně se to samé dostalo i Alexandrovi. No a ještě více překvapující je i historický fakt, že skutečně v Novgorodu chtěla řada příslušníků vládnoucí nobility spíše spolupracovat s Livonským řádem proti Tatarům a jejich snahy po nástupu ne kyjevský trůn sám Alexander zakončil tím, že Novgorod ( i když částečně formálně) podřídil svým pánům - Mongolům a když zde proti nim vypuklo povstání, byl to opět onen úžasný bojovník za samostatnost a nezávislost Ruska Alexandr Něvský, kdo osobně povstání v tehdejších ruských "Benátkách" rázně potlačil. A to se stalo roku 1259, dva roky poté, co byl Mongoly jmenován velkoknížetem vladimirským a 17 let poté, co tak chrabře porazil německé agresory...... ()
Na svou dobu to byl výpravný velkofilm!!! ()
Výborná hudba, naprosto vyplýtvaná na propagandistické dílo, které je natolik patetické, vyumělkované a špatné, že se snad nedá hodnotit jinak než nějaký pokus "mistra" o parodii jeho předchozích propagandistických exkrementů. ()
Téma vpádu armády Řádu německých rytířů do Ruska a jeho odražení knížetem Alexandrem je zajímavé samo o sobě. Přidáme-li k tomu režii Sergeje Ejzenštejna a hudbu Sergeje Prokofjeva, vznikne nám výjimečné dílo. Nelze alespoň velmi stručně nezmínit politickou situaci doby jeho vzniku, protože je to poměrně důležité k uvědomění si významu tohoto filmu. Konec třicátých a začátek čtyřicátých let v Rusku byl pro toto téma výhodný i nevýhodný zároveň. Nejdříve nepříliš vřelý vztah k Německu umožní jeho vznik, potom zase krátká doba přátelství mezi národy (pakt Ribbentrop-Molotov) přinese jeho stažení z distribuce a nakonec druhá světová válka zajistí jeho oslavování. Bylo to jako na houpačce… Vidíme zde scény dramatické i humorné, i když někdy tak možná nebyly zamýšleny. Chování Alexandra při setkání s Němci působí klidně až flegmaticky, jako by říkalo: „Jsme neporazitelní, proč se tedy vzrušovat…“ Právě hlavní postava je později chrabrá možná až přehnaně. Spíš jsem ho viděl jako ikonu než jako reálného člověka. Ale je to oslavný velkofilm, tak to zase tolik nevadí. Právě protože vychvaluje hrdinu a národ vůbec, je propagandistické hledisko značné. To se určitě hodilo během války a vlastně i po ní. Poselství je jasné. Ruský národ je mocný a nevyplatí se proti němu něco podnikat. Můžeme se potom jen pousmát tomu, když jeden z hrdinů v bitvě každým máchnutím zbraně pobije řadu nepřátel. Je jasné, že pokud jsme zvyklí na historické velkofilmy z poslední doby, jakými jsou 300 či Trója, budou se nám efekty zdát poněkud směšné. Musíme si ale uvědomit, že tento film vznikl v roce 1938 a byl tedy na svou dobu značně vyspělý. Scéna s prasknutím ledu je působivá (pokud tedy přehlédneme, že je to očividně polystyren či něco takového). Nepochybuji o tom, že její natočení muselo být velmi obtížné. Přitom dnes by k tomu stačil jenom šikovný animátor a výkonný počítač. To, co ale nemá v technické kvalitě, poměrně dobře vynahrazuje masovými scénami a také výše zmíněnou Prokofjevovou hudbou. Právě ta úžasným způsobem dotváří atmosféru jednotlivých scén. Němečtí rytíři jsou podle ní okamžitě rozeznání jako „ti špatní“ a naopak ruští vojáci jsou zase doprovázeni veselou hudbou, která k nim vzbouzí sympatie. Po chvíli jsem už ale měl pocit, že to působí až směšně. Nepříjemné tóny u nepřátel a najednou střih a rozjásaný zpěv u ruských bojovníků. Rozlišení dobrého a špatného je možná až příliš umělé. To už by asi dnes neprošlo. Přece jen těch skoro sedmdesát let je znát. Zajímavá je ale i vedlejší milostná dějová linie. Má sice spíše komický charakter, ale alespoň na chvíli odvede pozornost od hlavního příběhu. Díky tomu to potom není tak přímočaré. Krásná dívka bude patřit nejlepšímu válečníkovi. Kdo by se potom v bitvě nesnažil, že? Je nutné podotknout, že i masky jsou poměrně dobře vypadající. Němečtí rytíři vypadají spíše jako monstra než lidé, což se sem docela hodí. Když je potom vidíme házet malé děti do ohně, je jasné komu budeme v bitvě držet palce. Na Rusy samotné to muselo mít během války značně burcující efekt. A vyobrazené vítězství je pak také muselo mocně povzbudit. Prostě vše v tomto oslavném velkofilmu plní dokonale svou úlohu. A co jsem si ještě po promítání uvědomil? Asi že pokud budu chtít někdy někam táhnout se svou armádou, Rusku se určitě vyhnu. () (méně) (více)