Cartouche

Záver predstavoval aspoň čiastočné vytriezvenie z naivnej veselohry o tom, ako francúzsky Bud Spencer a Terence Hill 18. storočia stretnú Frantíka Robina Hooda, ktorý mohol mať všetko, keby mu nechýbal lepší vkus na ženy. Občas mám pocit, že tieto výpravné maškarády sa točili len preto, že historické uniformy a večerné róby vyzerajú pekne farebne. Fakt díky za mrazivý koniec. (10.04.2018)

Sice se jedna o dalsi variaci na frajera, co bohatejm bral a chudejm daval, ale vubec to nevadi, protoze 80% filmu je super zabava. Bohuzel ke konci, kdyz se Belmondo zacne zajimat vic o zenskou nez kradeze, tak jde zabavnost krapet dolu, takze by klidne slo celej film zkratit. Nicmene Belmondo, Cardinale a Rochefort jsou fajn a utahnou to i v tech ukecanejsich momentech. Navic zaver je krapet netradicni. Takze celkove se jedna o prijemnej dobrodruzne romantickej film. (20.12.2007)

Nastanou nám chladné noci. Něco ještě podnikneme a pak skončíme, jak určí osud... Těchto francouzských historických velkofilmů, z nichž se řada těšila obrovské oblibě i u nás, jsem neviděl dosud mnoho a tak neumím posoudit, nakolik může Cartouche spomezi nich vyčnívat, zda byl v něčem přelomový nebo naopak v mnoha směrech (jak tady píšou někteří) spíše jen kopíroval dřívější úspěšné kostýmní veselohry. Pro mě je důležité, že jsem viděl podmanivý film s bohatou výpravou a výborným hereckým obsazením, který mě od začátku dokázal vedle toho upoutávat hlavní postavou neochvejně rázného zbojníka, přesto ctícího morální čest, stejně tak znamenitou porcí dobrodružství, napětí a humoru. Také vím, že mi v druhé polovině Cartouche začal již chvílemi připadat mírně vleklý a že jsem po dvounásobně silném vyvrcholení s působivou temnější atmosférou naopak trochu zalitoval náhlého konce a toho, že se Philippe de Broca se svým tvůrčím týmem neodhodlal pokračovat v příběhu Cartouche dál a navzdory odlehčenému stylu nezakončil svůj film přeci jen dle vzoru antické tragedie onou popravou... i když chápu, že v roce 1962 diváci na něco podobného nemuseli být v komedii připraveni. Přesto jsem velmi rád tuto klasiku s mladým živelným Belmondem a krásnou Claudií zhlédl a po uzemňujícím závěrečném dovětku se přikláním ve svém hodnocení k 4. hvězdičce. [70%] (23.10.2021)

Říká se, že slovo dělá muže. Osobně si myslím, že to je blbost a že muže (a ženu) dělají a vždycky budou dělat činy. Tvoří ho odvaha nebo zbabělost, s jakou přeskakuje nebo podlézá překážky, které nám život staví do cesty ochotněji než budovatel steeplechase, tvoří ho schopnost milovat a přiznat si to nebo neschopnost a zapírání téhož s machistickou pózou toho, pro koho mají city cenu rozšlápnuté sedmikrásky, tvoří ho ochota se smát vždy, všude a všemu včetně vlastní osoby nebo studenočumákovitost nafouklá z čeledi namyšlenovitých, tvoří ho hrdost a odhodlání stát rovně nebo odevzdanost a ohnutý hřbet pod zupáckou botou. Pro Cartouche vždycky platily ty první možnosti, stejně jako pro jeho představitele, i kdyby za to měl zaplatit cenu nejvyšší (a jak mnozí z nás vědí, nejvyšší cenou není náš vlastní život). Nedat někomu takovému maximální ocenění? To bych musela být ještě větší blbec, než jste doufali, moji milí. (05.05.2008)

Pravda...Belmondo mi nikdy nic neříkal a francouzských dobrodružných filmů jsem zase tolik neviděl, ale Cartouche je na mé gusto rozvláčný a natažený, jako když namažete málo másla na velký krajíc. Velkým štěstím pro film je zapřažení hudebního skladatele jménem Georges Delerue, jehož hudba uměla s ušima to, co čokoláda s jazykem... Claudia Cardinale byla nádherná baba, takže na ni se taky dívá jak na Monu Lisu, jen by potřebovala mně sympatičtějšího herce. (30.12.2009)