Kašpárek

Francouzsko-italská komedie, v níž J. P. Belmondo vystupuje v jedné ze svých oblíbených rolí mazaného podvodníka vystupující pod svým občanským jménem Alexandre Dupré nebo používající smyšlený titul vikomt. Po začáteční fázi, kdy Dupré tahá za nos různé boháče, aby z nich dostal co nejvíc bohatství, se při cestě do Benátek nevědomky zaplete s tajnou službou a mafiány. Do rukou se mu dostane tajemný kufřík obsahující na první pohled obyčejné věci, avšak pro jisté muže měl zřejmě vysokou cenu, neboť neváhali nekompromisně zabíjet osoby, kteří se kolem kufru točili. Velká část filmu se odehrává v italských Benátkách, kde Belmondo zkouší různé podfuky a dost času je oblečen pouze do trenýrek se srdíčky, saka a cylindru. Bohužel brzy po rozjetí špionážní hry není zřejmé, kdo ke komu patří a jaké pohnutky vedou dotyčné k získání výše zmíněného zavazadla a ačkoli Bebel produkuje jeho klasické bláznivé kousky, v tomto snímku G. Lautnera nepadají na zcela úrodnou půdu. Nepřehlednost velké spousty postav a nesrovnalosti v ději, který k závěru začíná nudit, se také podepsali pod mým hodnocením. Ve snímku se ve vedlejších rolích objevil M. Galabru hrající Belmondova kamaráda, dále M. Beaune, zavražděný na letišti, poté co, předal Duprému onen kufřík a dále Ch. Gérard, jehož postavu nedokážu nikam zařadit. Z ženských postav mě nikdo výrazněji nezaujal a jejich jména jsou pro mě neznámá. Název snímku pochází z označení Belmondovy postavy muži, kteří se zajímali o kufr, avšak tento podceňovaný kašpárek jim dokázal pěkně zavařit. Co se týká Belmondových akrobatických kousků, automobilových honiček či celkově akčních scén, byl Kašpárek docela skromný. Dle mého názoru se jedná o jeden ze slabších Belmondových filmů, který nezachránila zajímavá lokalita italského ostrovního města. (02.05.2019)

Po velkém úspěchu filmu Policajt nebo rošták, se Jean-Paul Belmondo a režisér Georges Lautner ihned poté dali opět dohromady a tentokráte natočili ryzí komedii. Valná část děje se odehrává v Benátkách a Bebel opět si neodpustil pár kaskaderských výstupů, například přelet nad Benátkami, kdy je Bebel zavěšen pod vrtulníkem. Scénář Michela Audiarda je slabší, děj je takový celý roztříštěný, dabing je novější, Michel Galabru je nevhodně namluven Ladislavem Potměšilem, místo obvyklým Soběslavem Sejkem. Dá se vidět, ale ne tak často. "Dostanu vás! Ty dostaneš, akorát tak přes hubu!" (09.12.2023)

Šílenost nad šílenost, tady se scénárista zbláznil a dramaturg s režisérem mu nebyli schopni říct, že na něčem lítá. Nebýt v tomhle filmu Belmondo, tak je to jedna hvězda jen za prostředí Benátek. Naštěstí sám Belmondo dává každému filmu minimálně dvě hvězdy - což jestli dobře počítám nakonec ty tři dá. V málokterém bebelovském filmu je ta amplituda mezi vynikajícími vtipy a totální trapárnou tak veliká jako tady - ale brát to jen jako sérii skečů a ne dějový film? Ok, tak by to šlo. (24.12.2015)

Film, který se snaží vykřesat maximum z Bébého šarmu a rošťáctví, ale činí to tak urputně, že jako celek nefunguje. První polovina filmu působí jako sled nezávislých skečů, které jsou sice vtipné, ale jejich smysl divákovi uniká. V druhé půlce se pak Kašpárek překlopí do jakési parodie bondovek a v nastoleném duchu valí až do konce. Film je tak nekompaktní a rozkolísaný, dá se na něj dívat, i se celkem pobavíte, ale jiskra prostě nepřeskočí. (20.01.2024)

Ty jo, po jak dlouhé době jsem já Kašpárka vlastně viděl? No, když jsem ho viděl poprvé jako mladší, podstatně méně rozkoukaný  divák (rozuměj:ještě méně než teď.:D), co se s Belmondem teprve seznamoval, mohla taková akční komedie na mě působit i trochu jako zjevení,  a snad jsem u ni pociťoval  dokonce i napětí. Každopádně jsem na Kašpárka vzpomínal jako na slušnou (byť občas trochu praštěnou) jízdu.  Po  druhém zhlédnutí s odstupem jsem v něm našel  lehkou snahu příbližit se špionážním filmům, dokonce snad i výsloveně Bondovkám. Belmondo je zde prezentován takřka jako neohrožený hrdina, po kterém jdou snad všichni padouši okolí a za oběti si berou většinou  ženy v jeho blízkosti, které většinou Belmondovi neodolají. I přesto je hlavní hrdina pořád nad věcí a všechny padouchy hravě setře. Prostě kašpárek. Ale mám dojem, že na kašpárky si hrál i  celý tvůrci tým a podle toho to trochu dopadlo. Lauther s Audiardem a Belmondem chtěli navázat na úspěch Policajta a rošťáka. Scénář měl býr hlavně výzva pro další Belmondovy exbihice. Při natáčení se všichni skvěle bavili a zažili v Benátkách skvělý čas. Jenže ačkoliv mám rád Kašpárkoviny všeho druhu, Belmonda a vlastně tak trochu i ty staré Bondovky, tak tentokrát na mě kombinace nezafungovala úplně dokonale. Připomíná to spíše zfilmovanou verzi  dortu pejska a kočičky. Vážně trochu schizofrénní podívaná, která zmateně přeskakuje v ději i žánrech .Ale snad se ten film pořád dá trochu užít alespoň jako ,,oddychovka s oblíbeným hercem.´ Některé scény (Belmondův útěk v nedbalkách a vestičce) se povedly a hodně mě bavily.  Pasáže se čluny, které právě asocioují Bondovky, jsou taky  dobrý. Ale zas na oplátku mě iritovaly  třeba ty opakované kopance do zadku. Že by se už fakt začínala projevovat osmdesátková krize francouzksému filmu? Občas mě Kašpárek pořád bavil, ale sem tam ne a rozhodně potřeboval trochu pročesat. Takže bohužel tentokrat hvězda dolu a tím pádem tři hvězdy. Zpět odkládám do krabice s DVD a rád zase někdy provětrám dojmy. (21.09.2021)