Ho!

Člověk si pořád říká, že ho jeho oblíbení herci už jen tak nepřekvapí, ale ono se pokaždé najde něco, co mu tuhle domněnku okamžitě seškrábne jak hadr na stole prach. Ho! není úplnej top samotného Bebela, chvílemi to byla docela nuda, ale pořád musím říct, že plno scén mě dokázalo chytnout a potvrdily mi, že není na starou dobrou školu francouzských kriminálek a jejich naprosto upřímných a přirozených kaskadérských kousků, kde člověk nestačí zírat. I proto mě Ho! nedonutilo usnout a to je známka dobrého filmu. (25.04.2013)

Noviny dokáží vytvořit z řidiče auta gangstera nejvyšší sorty. Stačí jim jen jejich smyšlené příběhy a člověk se proti tomu nemůže bránit. Francois Holin ( neboli Ho ) je sice jen řidič u loupeží, ale pověst z novin se mu zalíbí. Bývalý závodník, který přišel o licenci byl poskokem pro gangstery a po medializaci v novinách si začne věřit. Miluje, když o něm píší a obdivuje sám sebe v záři reflektorů. Nic, ale netrvá věčně a nakonec zjistí, že média jsou jen hyeny, které se točí podle větru a nálady. Hudba se mi líbila a i když byla veselá v dramatických okamžicích, tak vypíchla tu absurdnost okamžiku. (09.10.2010)

Poněkud zvláštní vzorek z rodu vážných Belmondovek - ano, vážných - s žánrem komedie jsme tady podle mě naprosto vedle. Smát se tomu jak se hrdina potácí mezi dobrým a špatným se zkrátka nedá, a zápletka se díky nejednoznačnosti jeho postavy přelévá tu k jednomu, tu k druhému boku nijak zvlášť stabilní bárky. Nejvydařenejší složkou filmu je jednoznačně hudba Francoise de Roubaixe, která se vám uchová ve vzpomínkách podstatně déle než vše ostatní. 50% (26.04.2008)

Neberte to jako typický Belmondův film, je zde mnohem méně humoru. Právě vyznění postavy jako nesympatické bylo vizí režiséra Enrica, ačkoli byla v rozporu s představou Belmonda a autora předlohy José Giovanniho. Mně se prostě líbí atmosféra snímku podtržená jednou z nejlepších hudebních prací Francoise de Roubaixe. A právě ona "pouťová" improvizace nejvíc. Co však trochu kazí dojem, je dabing přesluhujícího Jiřího Krampola. (31.03.2007)

V každém svém filmu nás režisér Robert Enrico zavede do světa úplně odlišných lidích, jiné doby, ale pokaždé umí vytvořit patřičně stylovou atmosférou, která diváka pohltí do daného prostředí, ať už jde o partu drvoštěpů v drsných horách v Les grandes gueules, měšťanskou rodinu za války v Staré pušce nebo smetánku z dob prohibice v Rumovém bulváru. Tentokrát zavítal netypicky do prostředí gangsterů, mezi nimiž se ocitl i bývalý automobilový závodník se ztracenou licencí. Muž Francois Holin toužící po slávě, mediální senzaci a bránící čest podsvětí se stal pro Jean-Paula Belmonda do jisté míry neobvyklou postavou, skrze kterou si sice chvílemi tradičně získává sympatie diváka svým charismatem, hláškami, ale na druhou stranu svým počínáním a cílem nejednou sklouzává spíše do pozice nesympatického antihrdiny. Právě jistá vnější rozpolcenost a nejednoznačnost dělá Holina skutečně zajímavou a originální postavou. Přiznám se, že s Belmondem mám nejraději (až na výjimky) právě filmy z jeho mladší kariéry v 60. letech (Opice v zimě), kdy vytvářel na plátně vzájemně velmi pestré charaktery. Gangster řečený Ho!, jemuž nedělá problém podvést celý vězeňský personál, manipulovat s policií a pomstit se tomu, kdo se proti němu proviní, je dnešním slovníkem skutečně cool... nejen když si jako obvykle nasadí jednu ze své obrovské sbírky kravat, v jedné z ruce obratně schová svůj kolt a druhou típne cigaretu o přední sklo auta. Ho! se coby kriminální film chvílemi blíží obsahem a pojetím ke gangsterce i neo-noiru, přesto zůstává svým stylem a atmosféru vytvořenou Enricem poměrně ojedinělý (asi jako hlavní postava). Vlastně je to jedna z mála gangsterek, která mě opravdu hodně bavila. Úžasné klavirní improvizace Françoise de Roubaixe krásně podtrhují atmosféru a vyvrcholení bylo skutečně parádní... 85% (09.11.2020)