Kněz Léon Morin

Bůh není. Je jen hluboká lidská víra... poskytující nám velkou naději i v tísnivé situace, spojující nás v takových okamžicích blíž k sobě i navzdory odlišnému pohledu na svět. Jak silné, jak působivé. Mladý bezprostřední Jean-Paul a krásná, pohledná Emmanuelle rozehráli komorní drama, které jde až do samotné intimity lidské duše a naplno mě vtáhlo do dění. Oceňuji, že politika, náboženství i válka zde zůstaly spíše výraznou kulisou pozadí pro intimní lidské drama. Melville zapaluje v životě hlavních postav plamínek, který vzplane pomalu, snad i pro ty neslučitelné hranice náboženské a levicové ideologie se pořádně ani nerozhoří, ale zanechává o to hlubší zásah, silné emoce, spolu kráčející bezútěšnost i silnou útěchu. [90%] (13.05.2021)

Ač má film solidní dvě hodiny, působí občas jako hrubý sestřih mnohem delšího projektu, ve kterém by byly více rozvedeny vedlejší dějové linie a charaktery a motivace jejich protagonistů. Děj se valí překotně dopředu, některé scény vypadají, že byly sestříhány na minimum a že by ve filmu vlastně ani nemusely být, aniž by to mělo zásadní efekt. Celkem škoda, nicméně vztah ústřední dvojice je dostatečně zajímavý sám o sobě, hezky se vyvíjí a graduje a vzájemné rozhovory obou protagonistů. jsou stimulující. Jean-Paul Belmondo i Emmanuelle Riva působí velice přirozeně a chemie mezi postavami tak funguje bez problémů. (05.07.2012)

Viděl jsem ten film až teď, i přes to stáří oněch šedesáti let se mi to líbilo. Párádní zpovědník, jenž svou šibalskou upřímností přesvědčuje krásné ženy o věcech božských. Fantasticky se zhostil role kněze, přesto všechno, že to nebyla vyložená jeho parketa, tak odvedl svým způsobem perfektní schopnost vést zajímavé rozhovory o Bohu a víře v přitažlivém balení. Třeba má Bůh možná vlastní kriteria pro to, co je dobré a zlé, kdo ví? (19.07.2022)

Tak trochu neprávem lehce zapomenutej film, kterej podle mýho soudu snese srovnání i s Bressonovým farářovým Deníkem. Zřejmě lidi odpuzuje zjevnej katolicismus filmu, kterej ovšem neni ani trochu úzkoprsej a ukazuje svoje veřejně tolik nepropíraný formy. Trochu jsem se obával Belmonda, že by jeho kněz mohl bejt trochu karikaturou, ale ani náhodou - Bebel je zcela upozaděn a na plátně je opravdu knězem. Nádherná Emanuelle Riva. (26.09.2012)

Tomhuhle zapomenutému pokladu se nedostatky odpouštějí snadno: ať už jde o sem tam nedotáhnutou vedlejší dějovou linku nebo o sem tam až příliš levicový idealismus mladého pátera J.-P. Belmonda. Odpouštějí se snadno, neb zůstávají ve stínu krásných kladů: sebejistá, fešná mladá vdova, komunistka jak řemen, vleze do zpovědnice, aby padremu vysypala, co si o církvi myslí, jenomže chudák narazí na kněze, co se nedá, a k vlastnímu překvapení po chvilce odchází vyzpovídaná. Následují diskuse a diskuse a dlouhá cesta ke konverzi natočené tak diskrétně, nepateticky a věrohodně, že se v dotyčné leckterý obrácenec sám pozná. Jenomže tady příběh nekončí. Bývalá stranice totiž neobjeví jen víru, ale taky lásku a všechno by mezi dvěma hlavními hrdiny neodvratně směřovalo k posteli a k odhalení pokrytectví chlípných služebníků církve, kdyby… a v tom je právě půvab toho příběhu… a to právě nemohu napsat, protože by to byl spoiler. Každopádně děkuji panu Melvillovi a oběma hlavním představitelům za nádhernou poslední půlhodinu. [Tento starý film bude těžko sehnatelný jinak než v DivX – dostupné české titulky jsou však bídné a v mnoha momentech mění smysl vyprávění.] (20.10.2011)