Bláznivý Petříček

Aj Bláznivého Petríčka som videl veľmi dávno a niet sa čomu čudovať, že stretnutie po rokoch ho stálo, ako ostatne väčšinu mojich dávnych favoritov, jednu hviezdičku. Nie je to hlúpy, zlý alebo nepodarený film. Je to film slávneho Jeana-Luc Godarda, ktorý sa pokúsil doň pretaviť svoje videnie sveta, svoje postoje a postupy. Problém vidím jednak v tom, že to, čo chcel do filmu dostať, je príliš okaté a chcené a tiež aj v tom, že nebral pritom príliš ohľad na divákov. To pokladám za kolektívnu chorobu väčšiny slávnych režisérov. (11.12.2012)

Svoboda natočit co chci musí být kouzelná. Není nutné snažit se pochopit co tím autor vlastně myslel, pokud mám podezření, že do všech důsledků to nevěděl ani on sám, když natáčel příběh o posledním romantickém páru. Ale můžeme se nechat okouzlit tou ikonoklasmickou svobodou tvorby stejně jako režisér. Vzniklé pocity budou mít celou škálu, od sentimentálních, přes hořké až po čistě veselé. A všechny budou nádherně barevné. Godard to je úlet – anarchistický, misogynní, excentrický a pro mně nepochopitelný. Produkce: Films Georges de Beauregard (15.04.2018)

No, raději ta černobílá, depresivní dramata, než tuto absurdně komediální hříčku bez hranic. Bláznivý Pierrot, jménem Ferdinand, se vydává na cestu poznání, kde nemůže chybět něžné ďáblovo stvoření, jež na scestí a k smrtelným hříchům vše a všechny přivádí, ale co, když se ve jménu svobody vraždí od Israele po Vietnam, proč by půvabná kráska nemohla vraždit i na francouzských riviérách, je to její svobodná vůle, chce prostě jen žít...paradoxní, ano, ale tento, pro dnešní publikum jen těžko stravitelný, film, který patří jen a jen do své doby, i když určité kontrasty a paralely příběhu lze použít i v dnešním, naprosto vším přesyceném světě, se v tomto nádechu skutečně vyžívá. Nakonec jde vždy jen o život a smrt, taky o ten nesmyslný cit...eeeh lásku. Ferdinand, obdivovatel Renoira, pokračuje, bojuje, zabíjí i trpí, aby se nakonec stal jednou z abstraktních postav na obraze zmíněného mistra, krásná smrt, alespoň tohle se povedlo, což bych mohl říci i o celém filmu, který u mě prošel jen tak tak, s ušima od barvy, nicméně originalitu a přece jen jistou nadčasovost, což se dnes hledá marně, nelze upřít. (16.09.2018)

Godard nedávno oslavil osmdesátiny, tak jsem se rozhodl, že si dám některý z filmů tohoto slavného rejži. Volba padla na Bláznivého Petříčka a bylo to opravdu štastné rozhodnutí. Po otřesném Alphaville si u mě Jean-Luc notně spravil renomé. Smysluplný příběh nehledejte, tento film je však navzdory intelektuálním úvahám o smyslu života velice hravý a zábavný. Velkou měrou se o to zasluhuje výtečný Belmondo, kamera a množství hudby. Nejvíce mě však dostala scéna s týpkem, který stále slyší melodii a samozřejmě konec :) Nakonec z toho vychází asi nejlepší film nouvelle vague, jaký jsem dosud viděl. (06.12.2010)

Mně se na tyhle filmy prostě těžko kouká. Jsou tady skvělé nápady, jsou zde výborné myšlenky, ale jako celek to prostě není něco, co by mě opravdu bavilo a zaujalo. Jean-Luc Godard se rozhodl, že v béčkové produkci bude prezentovat myšlenky, a bylo jich tolik, že je ani pořádně nestihnete sledovat. Moc věcí na jednom místě, příliš zvláštních přístupů k vyprávění i k hraní, i když Belmondo prostě okouzlí. (29.05.2015)