Žena je žena

Do Godardova kabaretu má člověk chodit jen tehdy, když neví, jestli se chce, nebo nechce (právě) rozmnožovat. Jinak bude celé představení oslepován vnitřními záblesky. Apod. Tento snímek mi přišel jako jakási první revue na režisérově stříbrné scéně, na níž jsem před nedávnem zhlédl představení Mužský rod, ženský rod. Jak tomu bývá v dobrých divadlech s velkou tradicí, do nichž člověk chodí především za vzpomínkami a uvaděčkami (za těmi druhými ovšem marně, jak vím ze Semaforu), i zde se inscenace podobají, ba dokonce se zdají prostupovat. Tento úvodní kus mě oslovil o něco víc, snad pro jeho větší koncentraci, nadhled - a spád. Léaud je mi totiž podstatně bližší než mladý Brialy - a mezi onou nečekaně zjevenou Chantal Goya a Annou Karinou si netroufám volit. A v neposlední řadě - a to ovšem bývá na předměstských scénách na levém břehu dost podstatné - hudba: mám nesmírně rád Michela Legranda a tou bláznivě milostnou honičkou po celuloidovém divadle šveholila jeho řeč tak přiléhavě, že jsem si ani opravdu nestačil ujasnit, zda se mám ještě rozmnožit. Atd. (08.01.2021)

Otázkou, jíž si si musím položit, je: užil bych si "Une femme est une femme" stejně, vidět jej z pohodlí domova bez spolustolovníků (jen na okraj, onehdy se servíroval i Godardův masterpiece "U konce s dechem")? Není má výsledná pouhopouhou ozvěnou - dle mého skrovného názoru - zdařilého večera s hektolitry vína nejen francouzské provenience, halloweenskými proprietami okolo (ano, jsme multikulturalisté, jsme kosmopolitní a skutečně se za to nestydíme!, respektive oni se nestydí, já se stydím, ale na tom není nic divnýho, vezmu-li si v potaz, že stud je jediná emoce, kterou mám... vyjma strachu) a prej kvalitním hulivem, které jsem však neokusil, mne znáte, ne?... co jsem to však chtěl? ta paměť!, yes, řeklo se povedený večer... inu večer... de facto to byl večer přesahující do brzkých ranních hodin... nic to však nemění na otázce, jež je klíčová, užil či neužil vidět jindy, jinde a jinak? Myslím, že ano, ruku do ohně bych za to sice nedal, ale snad ano. Godard je Godard, a já ne že bych to teprve teď pochopil, rozeznal jsem jeho jinakost již při našem prvním styku, jiné je teď to, že jsem poprvé vnímal jeho rukopis opravdu pozitivně, intenzivněji mne oslovil, pluli jsme na jedné vlně... A to je to jediný, co můžu reálně o prožitku konkrétně z tohoto filmu říct, napsat, je-li to málo, smůla, lepší to už nebude! 75% (20.11.2014)

Typicky Godardovské dílko - žádné klasické postupy, zápletky, střihy, vtipy... Godard používá mnoho zajímavých prvků, kterými nutné rozhýbávály mou fantazii (typicky scény beze slov, pouze mimika a výrazy herců), doplňování děje o výklad, práce s hudbou, rychlé střihy a výjimečná práce s kamerou. Žena je žena v Godardově balení je skutečně nevšední zážitek. (21.05.2010)

Žena je žena jsem si teda neužil ani zdaleka tolik jako U konce s dechem. Většinu času jsem se jen pokoušel pochopi dění na plátně. Vím, že si Godard rád pohrával s absurditou a určitou bizárností. Už v tomto filmu to ale začíná přehánět a to je jeden z jeho prvních. Začínám se tedy bát, jak ho budu dál zvládat. Protože jsem vlastně taky konzervativně orientovaný divák (rád tvrdím opak, ale tento film mi ukázal, jaká je pravda) občas jsem už nemohl snést ty věčné umělecké monology a dialogy o lásce, těhotenství apod. Vím, že si rád Godard pohrával s tématem lásky, které se mi v U konce s dechem líbilo. Ale tady jsem občas cítil pohoršení z určitého nevkusu. Zas ale nejsem tak konzervativní, abych neocenil některé hravé Godardovy nápady. Za vyzdvihnutí stojí hlavně práce s hudbou, která občas přerušuje mluvící postavy, občas najednou přestane a pak zase začne apod. A vlastně nějak vůbec nedoplňuje dění (v případě tohoto filmu spíše nedění na plátně.) Jako by byla z jiného filmu. Myslím si, že Godard to chtěl dotáhnout k tomu, že hudba začne být divákovi až protivná. To vše se mu podařilo. Film je složen z různých kulturních narážek a je poznat, že herci občas citují nějakou literaturu. No a tak dále, a tak dále. Takových hravých prvků tam je určitě mnohem víc a divák je určitě jen tak neodhalí. Takže za tohle dávám 3 hvězdy, i když dokoukat Žena je žena do konce pro mě nebyl nejsnadnější úkol. (12.03.2018)

Už jsem nečekal, že by se mi nějaký film od Godarda ještě mohl líbit, ale jo, stalo se, tohle mě moc příjemně překvapilo. Totálně absurdní komedie s naprosto šílenými nápady, která funguje a neskutečně baví. Aspoň mě teda bavila, po celou dobu. Avšak mě osobně baví už jenom výběr hudby, která se tam zároveň absolutně nehodila a zároveň tam naprosto padla. Nějaký příběh se zde neodehrává, sice se něco děje, ale příběhem bych to zrovna nenazval, každopádně tady mi to výjimečně nevadí, protože mě to prostě bavilo. Stylem humoru bych to přirovnal k Bláznivému Petříčkovi, ten byl úplně stejný ujetý, ale na mě byl poněkud dlouhý. Žena je žena má příjemnou a lepší stopáž, takže ani nemůžu říct, že bych se nudil a nemám problém dát 5*. Zatím to nejlepší, co jsem od Godarda viděl. (22.02.2020)