Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (335)
Snímek debutujícího Jeana-Luca Godarda ( průkopníka francouzské Nové vlny ), který ho téměř přes noc proslavil. Nutno podotknout, že zcela po právu. Grázlík, bezstarostný snílek a rebel Michel užívající si života plnými doušky (v podání vynikajícího mladičkého živelného J.P. Belmonda) utíkajícího před policií, chystajícího se na cestu do Itálie a užívajícího si s mladičkou americkou studentkou Patricií ( v podání krásné, inteligentní a tak trochu i mršky J. Seberg), to vše v působivých černobílých lokacích romantické Paříže snímané převážně ruční kamerou Raoula Coutarda ( dvorního to kameramana Godarda). Smyčka kolem Michela se čím dál tím vice stahuje a vše míří k neodvratnému konci. Nutno ovšem podotknout, že notně působivou cestou. Godard závádí nový pojem a to sice existenciální (krimi) romance. ( informátoři informují, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milují….) U konce s dechem je snímek o touze po nespoutanosti, volnosti a vyhýbání se jakýmkoliv společenským konvencím ( bontonu ). For me 91% ()
Jean-Luc Godard přešel od slov k činům vynikajícím způsobem. Použil k tomu příběh pařížského floutka s pomačkaným ksichtem a zvláštně půvabné americké studentky a natočil s nimi film, jehož dlouhé dialogové scény jsou prakticky o ničem, přesto jsou stále zajímavé. Belmondova postava se ani nesnaží být nějak sympatická, přesto si nakonec mé sympatie získala. Výjimečný film, ale na pět hvězdiček to není. ()
Tak si můžu odškrtnout, že jsem viděl další z těch 1001 filmů, který musim vidět, než umřu. Nic víc, nic míň. Mam pocit, že celej film byl u konce s dechem už tak po první čtvrthodině. Začátek se mi líbil, ale co to mělo dál znamenat? Postavy spolu vedou naprosto stupidní rozhovory, který nemaj pro děj žádnej význam. Hlavně jsem měl dost při neskutečně dlouhý postelový scéně, kdy postavy melou prostě totální hovna. To se jinak nedá nazvat. A když se tam zrovna nikdo nebaví o blbostech, tak sledujete Belmonda, kterej chodí sem a tam, čte si noviny a strká si prst do huby. Ke konci se film teda ještě trochu rozjede, ale pak Belmondo řekne, že je unavenej a za 3 minuty je konec. Podle mě je na filmu dobrej akorát začátek a pak sem tam na mě z filmu dejchla nějaká ta atmosféra Paříže 60. let. Opravdu netušim, co na tom všichni viděj. ()
Godardův filmařský um je zde relativně snadno rozpoznatelný, neboť film svou kamerou a střihem připomíná mnohem víc budoucí díla kinematografie, než ta předchozí. Také forma vyprávění, kdy hlavní zápletce (krádež + vražda) je věnován pouze začátek a konec, zatímco v drtivé většině stopáže se řeší existencionální romance, je poměrně inovativní (někdo by mohl použít i slovo "podvratný", neboť film se tváří jako krimi, ale přitom řeší něco jiného). Bohužel kromě technické stránky věci a frajerského Belmonda žvatlajícího cigárko, byl pro mě film absolutně nezajímavý a nudný. Zoufale jsem se prodíral všemi stupidními kecy o tom, kdo s kým a kdy se vyspí, až mě konečně zachránila vcelku povedená závěrečná scéna a přemýšlivý poslední záběr... 5/10 ()
Další klasika, kterou jsem trestuhodně opomenul. Kdo ví, jak dlouho svět Godardovi ty jeho dekonstrukce, provokace a boření mýtů žral (doufám, že jen do Cannes v roce 68, kdy to jeho šaškování přesáhlo únosnou mez), každopádně každý režisérův film je zajímavý pouze z malé části, zbytek je zastřen jakousi aurou, kterou asi do smrti nepochopím. Upřímně, JPB je docela průměrný, zajímavé jsou snad jen ty přesahy do filmu jako takového (obsazení několika tvůrců, rozhovor s Melvillem). Tak za deset let bych dal Bláznivého Petříčka a uvidíme. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (47)
- Pre filmový záber si Godard nechal vytlačiť falošné noviny, na ktorých prvej stránke bola fotka Belmonda, alias Michela Poiccarda, „verejného nepriateľa číslo jeden“. Niekoľko výtlačkov týchto novín sa povaľovalo na stolíkoch v bistre. Keď si tam Belmondo išiel niečo objednať, hostia naňho hľadeli podozrievavo, šuškali si, a chceli zavolať políciu. Belmondo s Godardom im museli v kľude vysvetliť, že ide iba o film. (pravo)
- Největším výdejem při výrobě filmu se stal byl bílý Cadillac. (vangobseck)
- Jean-Paul Belmondo (Michel Poiccard) v autobiografii "Mých tisíc životů" vzpomínal: "Když je 16. března 1960 film U konce s dechem promítán ve čtyřech pařížských kinech, posílám Élodii, aby pozorovala a poslouchala diváky. Jsou to většinou snobští intoši. Jejich názor – jak vím – určí, jak film přijme široká veřejnost. Já sám jsem na Champs-Elysées s Charlesem Gérardem, kámošem z Avia-Clubu. Na začátku odpoledne se potloukáme kolem kina Le Balzac, kde se bude film promítat. Vidíme tam dav, který se už shromáždil u vchodu. Nevracím se tam, byl bych snad v pokušení počítat lidi. Majitel kina, který Charlese zná, nás uviděl, jak se couráme kolem, a křikne: 'Volové, měli jste si udělat pořádnou reklamu, místo abyste si zaplatili kompars do fronty u kasy!' Nejdřív nás to zarazí, ale pak potěší. Když se má žena vrací s úsměvem tak širokým, že skoro neprojde dveřmi, vím, že je vyhráno. Ptám se jí: 'Tak co, co říkali?' - 'Už si to nepamatuju, ale mluvili hodně a všichni najednou!'" (NIRO)
Reklama