Před půlnocí

Už jen samotný vznik třetího dílu strašně moc demýtizuje konec dílu předchozíhu. Je jedno jakým směrem zatočí trojice scénáristů volantem, tak jako tak to uvnitř trochu zbrzdí magický závěr posledního shledání Jesseho a Celine. Ale když už se tak řidiči rozhodili, tak mě pak jako diváka/čumila musí přesvědčit o tom, že stálo za to kouzlo rozkopnout a ukázat, jak to s velkou dvojicí, ve které se všichni vidí, funguje dál. Díky bohu, že to Linklater tentokráte uchopil trochu jinak. Nedovedu si představit, že by napotřetí fungovalo ta spontání energická zamilovanost. Postavy si dokázali udržet každý svou osobitost a mají uvnitř pořád to, proč jsem je měl rád v předchozích dílech. Jenže tentokrát cítím ve filmu něco silnějšího. Líbí se mi strašně moc, že se netočíme tam, kde už jsme se točili. Najednou v těch postavách vidím dlouhý příběh, který mají za sebou a (trochu klišovité romantiky mi taky neuškodí) lásku. Všichni tři tvůrci filmu drtí scénář až na dřeň. Tam, kde si i ten nejnaivnější fanda předchozích dílů řekne "a sakra". A uznávám, že i pro mne je tam jeden moment, kde mě muselo zamrazit a je mi jasné, že to byl úmysl. A tam je potřeba si uvědomit - ano, i třetí díl měl smysl a přilnul jsem k těm dvěma opět o trochu více. Zase se budu bát, jestli případným čtvrtým nebude rozkopáno předchozí kouzlo. (30.08.2013)

Ako môže ďalej pokračovať príbeh, ktorý bol v začiatkoch nevinným vzplanutím, časom dozrel a zanechal si to správne mravenčivé napätie? No len tak, ako na to šiel pán režisér aj tentokrát...Linklater sa vybral istým, rozhodným a logickým smerom. Postavy sa posunuli do inej etapy života, zodpovednejšej, náročnejšej, zrelšej...zrazu to nie je len o nich dvoch, východoch a západoch slnka a okúzlujúcich rozhovoroch. Postavy sú naďalej výborne vykreslené, aj keď k herectvu Julie Deply mám stále malé výhrady a antisympatie, no ako celok film geniálne zapadol do čarovnej vzťahovej trilógie. A týmto filmom je Linklater pre mňa majster záverečných scén :) (26.08.2013)

Devět let uteklo jak voda, takže jsou Jesse a Celine zpět (na plátně). Před soumrakem jsme je opouštěli jako zamilovanou dvojici, ovšem stále nesezdanou, což se Před půlnocí změnilo. Pořád jsou plní elánu, myšlenek a snad i lásky, i když všechno to požírají nemilosrdně tikající hodiny (nebo spíš přibývající roky) a každodenní stereotyp. Richard Linklater a spolu s ním Julie Delpy a Ethan Hawke mě pořád dokáží překvapit, rozesmát a nechat přemýšlet. Snad je to tím, že mně plynou léta podobně jako jim .. jen oni žijí jiný život, do kterého nemohu nijak zasahovat, jen ho prožívat s nimi. A baví mě sledovat s jakou grácií se dokáží pohádat a jak nádherně se zase usmiřují, baví mě jejich pošťuchování i trable s neposednejma holkama. (22.08.2013)

První dva díly byly skvělým příkladem toho, že se dá natočit film, jehož obsahem je jeden dlouhý rozhovor dvou mladých lidí. Subjektivní pocity a vzpomínky na vlastní prožitky v kombinaci s výbornou prací Richarda Linklatera (a fungující chemií těch dvou) daly vzniknout dílu, jež na poli romantiky a konverzačních dramat řadím k vrcholu. Jistě, někomu nebude žvanění mladé žabožroutky a amerického minibohéma po chuti, hranice je tu tenká, nicméně v mém případě souznění rozhodně bylo. Třetí díl exceluje tam, kde excelovaly první dva - dokud si postavičky povídají (a je jich tentokrát víc), je to zábava, je to inteligentní a působí to dojmem velice schopné a nenucené improvizace. Pak ovšem dojde ke kolizi, titulní dvojka se přesouvá do hotelu a všechno, co následuje, je o ligu níž. Ano, pořád je to chytré, skvěle zahrané, skvěle napsané a skvěle situované, nicméně - zejména v závěru - začíná z dialogu zavánět práce schopného scenáristy, nikoliv dojem věrohodného rozhovoru dvojice, která se stala tak trochu fenoménem. Jsem zvědav, co přijde za dalších devět let. A taky jsem zvědav, zda po druhém zhlédnutí snížím na čtyři hvězdy, které by tu objektivně měly být... (16.11.2013)

U takových snímků se trochu zdráhám napsat to, co mi po jejich zhlédnutí leží v hlavě. Formují se mi tam totiž slova příliš kategorická, patetická. Příliš jasná a oslavná. Dříve nebo později se v reakci na ně ozve člověk, nad jehož názorem nemá cenu mávnout rukou, a vyčte mi, že plácám totální voloviny. Alespoň v některých ohledech si ale oslavnou ódu neodpustím. ___ Netušil jsem, že koukám na třetí díl příběhu, který se mezi dvěma stárnoucími intelektuály odehrává již od roku 1995. Úctyhodné. Snímek si všeho všudy vystačí s pár statickými záběry a přibližně pěti lokacemi. I přes to a přes neustálé (opravdu neustálé) žvanění plyne jako voda. Na dialozích stojí a ty ho drží pevně. Vyhlížel jsem standardní narativní zvraty, srdcervoucí drama a romanticky hysterické veletoče, a ono nic. Gradace se posouvala nenuceně jaksi v pozadí aby následně vykvetla v uvěřitelně nečekané, cynické, vztahem unavené a tiché razanci a domnělé konečnosti. Spousta lidí bude asi trpět intelektuálními náměty rozhovorů, které se snaží tvářit chytřejší, než jsou. Pro mě ale bylo zajímavé sledovat, co se podařilo scénáristům schovat za pochybný obsah debat samotných. Ono nevyřčené vyjednávání vztahů a šachové tahy, které často vystupovaly napovrch. Zdržím se soudu, jako že snímek odhaluje tragickou krásu lidské lásky, která po mladické vášnivosti naráží na realistické mantinely délky vztahu a emoční otupělosti. Snímek k tomu svádí, ale přeci jen nám ukazuje pouze jakýsi ideál. Západní, rovnostářské, vzdělané, (i opravář kol ví, co je to antropolog!) bohaté, tolerantní a moderní smetánky, ze které mnohým může být špatně už jen tím, že ji zobrazuje jako jakýsi skvělý prototyp. I tak jsem ale hltal každé slovo, pateticky se v mnohém nacházel a rád se odevzdal inscenaci. Děj líným tempem posouvaly dialogy, které ale ani na chvilku ale nedaly vzpomenout na divadelní strojenost. Snímek víc než mnohé jiné stojí a padá se zkušenostmi diváka. Uvidíme, kam můj dojem bude směřovat za pár let. (04.12.2013)