Samuraj

První spolupráce dvou super ikon francouzskýho filmu Jeana - Pierra Melvilla a Alaina Delona a hned je z toho film filmů. Přesně takhle se dělaj filmy, každej detail, každý slovo, každej pohled, každej záběr má ve filmu svůj význam a všechno dohromady mě na dlouho totálně uzemnilo. Filmová nádhera nádher. (19.03.2013)

"Le Samouraï" má své vzory v amerických gangsterkách 40. let, v mnohém je ale překonává. Je to surrealistická studie osamělosti člověka. Samuraj když ví, že prohrál musí spáchat harakiri. Delon stejně jako skutečný osamělý bojovník v rámci malého kodexu bušida odvrhne své tělo, ale nezapomene na svoji čest. Přesné účelné herectví, režie, střih, bez divokých stříleček a honiček. Nemá ambice vám cokoli dát ani cokoliv brát, je chladný, dokonale si vystačí sám se sebou a ve své mistrovské preciznosti si je jist sám sebou tak, že nepotřebuje prosit o sympatie diváků. Minimalistickými prostředky dosaženo maximum. Jednoduše řečeno: jeden z nejlepších krimi noir všech dob. ______ PS: Všetkým chalanom čo nepochopili ten koniec, (a tím pádem netuší o čem je celý film) odkážte, že v závere je potrebné starostlivo sledovať ten revolver! Servus. Produkce: Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC) (14.12.2016)

Před 40 lety bych si asi pošušňával u nadstadardní kriminálky. Dneska si ale spíše uvědomuji, jak je film statický a plný nelogičností. A onen děsně cool Delon, jak tu napsal Rob Roy a milion dalších opapouškovalo, je ve skutečnosti jako kdyby nehrál. To uměl Gabin či Hrušínský, tady si nejsem jist. Inu, když dva dělají totéž ... (28.09.2009)

Alana Delona mám rád, ale jeho postava v tomto snímku mě vůbec neuchvátila. Prostě jen další nemluvný pistolník, kterýmu jde někdo po krku. Narozdíl od jiných nemluvných pistolníků a nájemných vrahů tento není ani příliš výrazný ani příliš sympatický a když mi někdo není sympatický může mi být ukradené, co se mu stane. Během filmu se toho moc nestane ani nenamluví, vše, co se tam odehraje, odehraje se strašně nevýrazně, takže to ve mě nezanechalo žádnou výraznější stopu, no a konec nijak nepřekvapil, nedojal, ani na prdel neposadil. (04.09.2009)

Film připomínající zdánlivě stojatou hladinu vody, pod jejímž čirým povrchem se skrývá neobvykle silné proudění. Stačí se zhluboka nadechnout, správě se naladit na pozvolné, meditační tempo, které poté ve zpomaleném toku času umožní člověku velmi hluboký ponor. Teprve poté se začnou dít věci. Každý záběr získá na malebnosti, každé gesto v sobě začne nést osudovost a každá lehká změna v odstínu azuru Delonových očí vyjádří to, na co mnohdy nestačí celé tuny dialogů. (17.03.2017)