Dvojče

Nejsem takový švihák, abych se chodil najíst ke známým, spal v kanceláři a somroval od bezdomovců cigarety, takže patrně nejsem vhodným adeptem na sňatek s americkými milionářkami. Nicméně jsem člověk přející a tak jsem Matoušovi přál jeho sexuální hrátky s jeho ženou i s jeho vdovou a v některých okamžicích jsem se i dost dobře bavil. Na druhou stranu si myslím, že dramatické pasáže se do filmů s Pierrem Richardem vůbec nehodí a tak si tentokrát při hodnocení poněkud zaskrbličím. (07.08.2015)

Pierre Richard je mým oblíbeným komikem a tenhle film je jeden z prvních, které jsem s ním viděl. Dvojče ovšem zůstává jedním z jeho slabších filmů, má jich lepších rozhodně dost. Tato komedie je zmatená a já měl problém, že jsem se zasmál jen párkrát. Jinak zápletka je rozhodně povedená a nic to nemění na tom, že Pierre je jedním z nejlpeších francouzských komiků. Ovšem některé fory jsou fakt povedené. 60%. (26.05.2012)

Tento komentář bude do určité míry vulgární a lascivní. Domnívám se, že tím dosáhnu krásného souhry stylu s vyzněním tohoto filmu. - Ideál volné lásky, který v šedesátých letech nabyl podobu společenskými konvencemi a tradicemi nespoutaného sexuálního chování, o dvacet let později jakoby již ztratil veškerou svou dětskou naivitu a nevinost (domnělou?) a přešel do cynického postoje: "Šukám koho chci, protože to mám rád a vinu si nepřipouštím, protože šukám dobře a není lepšího ospravedlnění. Dobře ojetá slečna si přece nemá právo stěžovat, že ji někdo podvedl." A tak není divu, že v tomto filmu je předkládán k pochopení, držení palců a málem i lítosti, chlapík, existenční i morální troska, jehož touhou je obtáhnout dvě slečny-dvojčata, přičemž tato jeho touha má dva romantické důvody, jde o dvojčata a jsou sexy. Za tímto účelem stvoří dvojče své vlastní, jehož roli pak hraje. Pokud jde o ony ženy, film je skutečně nechutný, soustředí se hlavně na to, jak děvčata vypadají s vlasy volnými, vyčesanými nahoru, v plavkách suchá, v plavkách namočená, bez plavek (suchá i mokrá), jak umí líbat, smyslně se pohybovat a tak dále. Občas je jejich sexappeal předhazován i v subtilnějších podobách, ale přítomen je vždy (počítám sem štíhlý pas i tučné konto). Slečny jsou skutečně pohledné, takže touha Richardova ztvárněnce je jistě uvěřitelná, ale... chtělo se mi blít. Možná jsem naivní, ale myslím si, že dost chlapů, která svou partnerku miluje, je natolik slušná, že věrná být chce a i když občas třebas klopýtne, vždy se v nich usadí alespoň malá výčitka a vědomí, že tohle se prostě nedělá. Jinými slovy, že Matthias (hlavní postava) by se jim hnusil i přes konečnou spokojenost všech (sex)aktérů. Pro morální problém slabé **. (16.07.2009)

Mít vychcanost Pierra Richarda a okolo sebe ty dvojčata asi si pískám hodně dlouho, jelikož závidět mu je opravdu hodně. Ale co bych, této komedii vytkl, tak rozhodně zmatenost, se kterou si nevěděl rady jak Pierre, tak já. Nakonec jsem se chvíli v příběhu dost ztrácel, to on, ale vlastně taky, tak to tak nějak vyšlo nastejno. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem čekal trochu víc na to, že tam hraje komedient takového formátu. Běhá sice ze strany na stranu, hraje ztřeštěnce, takového jakého umí jen on, ale opravdu těch vtipných scén je pomálu a na to jak je to dlouhé, je to chvílemi příliš rozvleklé a utahané. --- Je těžké se podvádět. (27.05.2007)

Oproti Veberovým filmům i vlastním Richardovým režiím se Robertovu Dvojčeti nedostává náležitě sebeironického hrdiny, který by dokázal od sebe sama poodstoupit a „rozdvojit se“ i jinak než jen pouhou lží. Zatímco mnozí Richardovi roztržití a (v dobrém slova smyslu) blázniví hrdinové ustavičně problematizují první dojem, který vyvolávají, donchuán Matthias jen příležitostně naznačuje, že se jeho osobnost nepředvídatelně vrství, a právě tak i tyto záblesky opravdu jen zajiskří a do vývoje postavy se nepromítnou.  Tak i všechno to kličkování kolem vymyšleného sourozence vyznívá poněkud monotónně a pointa působí dost uměle. (11.06.2023)