Le Retour du grand blond
Návrat veľkého blondína
The Return of the Tall Blond Man
The Return of the Tall Blond Man
Režie:
Yves RobertKamera:
René MathelinHudba:
Vladimir CosmaHrají:
Pierre Richard, Jean Carmet, Jean Rochefort, Mireille Darc, Colette Castel, Jean Bouise, Henri Guybet, Yves Robert, Paul Le Person, Michel Duchaussoy (více)Obsahy(1)
Když hraje na housle, je obdivuhodný, když si hraje na agenta, je k popukání. Pierre Richard postrach tajných služeb... Houslista Francois Perrin byl zcela náhodně vybrán v davu na letišti jako vějička, na kterou se měl chytit ctižádostivý náměstek velitele tajné služby plukovník Milan. Ten se totiž chystal intrikami zkompromitovat nejvyššího šéfa a obsadit tak jeho místo. Náměstek Milan strojil na záhadného velkého blondýna ty nejdůmyslnější léčky, poslal na něj svou nejsvůdnější a nejschopnější agentku Christinu a pak už měl jediné přání – zlikvidovat ho. Ale vše se mu jaksi vymklo z rukou: Christina se do Perrina zamilovala a do pečlivě nastražených pastí padali především Milanovi lidé a posléze i on sám... Pokračování veleúspěšné komedie režiséra Yvese Roberta Velký blondýn s černou botou, patří mezi to nejlepší ze zlatého fondu francouzské komedie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (107)
Není to nejdokonalejší francouzská komedie, je to spíše průměr, možná i mírný podprůměr, ale Rochefort je zde natolik okouzlující, že je mi to úplně jedno. Zabouchla jsem dveře před rozumem, který říkal, že je to uměle resuscitovaný první díl, a dala přednost tomu, co mi říkalo, že za scény s Rochefortem by stálo přetrpět i ten nejhloupější film, což Návrat velkého blondýna rozhodně není. ()
Oproti prvnímu dílu spíše zklamání. Gagy, které v předešlém filmu fungovaly, už nemají takový účinek - třeba Jean Carmet už nepobavil tak, jak dříve, přesto je ale nejlepší, jelikož třeba situace, kdy Richard šťastnou náhodou unikne smrti zastřelením, se už začínají přejídat. Nehledě na to, že začátek s fingovanou smrtí Perrina by se dal klidně vystřihnout, jelikož mi do filmu nějak nezapadá. Ale špatná komedie to rozhodně není, hledáte-li oddechovou zábavu, klidně se podívejte. Pár vtípků i přes všechna negativa dokáže rozesmát a Cosma si jako obvykle vyhrál se soundtrackem (úvodní melodie předělaná do bondovského kabátu se mu povedla). ()
Druhý díl Blondýna trpí všemi neduhy, které si divák jen může domyslet. Dějově se skáče na příliš velkém prostoru a tak po úvodním Riu se dostáváme zpět do Paříže. Mezitím nastávají jednotlivé zvraty, kdy ani na moment není dopředu jasné, zda-li to náš oblíbený blondýn vlastně celé přežije. Vyšetřující detektiv mě zrovna dvakrát nebavil. Zato Toulouse se svým věrným Perrachem stále vymýšlejí kterak si nakonec zachránit zdravou kůži. První díl okypoval velikou lehkostí, kterou již ten druhý ztratil. Humorných situací je poměrně hodně, ale již nejsou tolik zajímavé. První díl je ve své podstatě nadčasovou záležitostí. Druhý díl je zkrátka již jen druhý. 60% ()
Ano, je to pravda, v tomto případu pokračování předčilo předchůdce. Začátek je vlažný, na poprvé skoro nudný, ale po příjezdu z Ria se to rozjede a vy se těšíte na každou sekundu (což u přes 30 let starého filmu není samozřejmost) a vychutnáváte si nejlepšího Richarda až do úplného konce. Konec Robertsovi se povedl, protože dokázal nevyvolat zklamání, po falešném zlikvidování nebezpečné osoby, arozdíl od trojky Fantomase, a proto dávám čistých 5*. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (4)
- Scenárista Francis Veber pojmenoval některé postavy podle měst nebo městských částí. Příkladem je Toulouse, Cambrai, Perrache atd. Chtěl tak předejít podobnosti se skutečnými osobami. (Komiks)
- Hlavní hudební motiv (hudba Vladimir Cosma) vyzvánějí také zvony na pohřbu Velkého Blondýna. (gug)
- Pierre Richard (François Perrin) hraje stejnojmennou postavu i ve filmech Hračka (1976), Kopyto (1981), Velký blondýn s černou botou (1972) a Všechno uvidíme (1976). (SeanBean)
Francouzské komedie z dvacátého století podle mne patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr v historii evropského filmu mohl nabídnout. Mám je už od malička velmi rád a dá se říci, že jsem na nich vyrůstal, přičemž jednou z jejich nejvýraznějších postav tehdy byl Pierre Richard. Po právu jsem si jej zařadil mezi oblíbené herce a na každý jeho film jsem se velice těšil. Během jeho nejbláznivějšího období sedmdesátých let natočil roku 1972 vynikající film s poněkud dlouhým názvem Velký blondýn s černou botou, který jsem v televizi viděl nejméně dvakrát a o dva roku později přišel na svět Návrat velkého blondýna. Abych tomuto špionážnímu snímku mohl dát objektivní počet hvězd a zároveň napsat zasvěcený komentář, po letech jsme si jej pustili doma na naší TV znovu. Znovu jsem tak obdivoval vynikající práci francouzských filmařů, kteří si udělali velkou legraci ze všech tajných agentur a špionážních centrál na světě. Dokázali vše dovézt až do absolutního absurdního humoru a já se tak dokonale pobavil u tak starého snímku, který by mohl některým novějším komediím půjčit pár deka vtipných situací. Vše začalo v pařížské centrále výzvědné služby, které šéfoval plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse, jehož ztvárnil můj oblíbený a zároveň legendární herec Jean Rochefort. Ten byl pozván k novému ministrovi (Jean Bouise), který ho požádal, aby mu přivedl superagenta Françoise Perrina, jehož pochopitelně Udělal to na popud vyšetřovatele Milanovy smrti kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který podezříval Toulouse z toho, že kvůli případu Velký blondýn spáchal jeho podřízený a zároveň konkurent sebevraždu. Toulouse chtěl blondýna smést ze stolu a tak zavolal ministrovi zprávu o Perrinově smrti, ten si ovšem zatím užíval líbánky s milenkou, kterou byla blondýnka z prvního dílu a bývalá agentka Christina (Mireille Darc). Šéf výzvědné služby tedy za ním poslal své agenty Prince (Hervé Sand) a Fešáka (Henri Guybet), aby blondýna zabili, ten však díky shodě okolností šťastně přežil. Přesto Cambrai navedl ministra, aby požádal o dopravení mrtvoly do Francie pro udělení Čestné legie, takže Toulouse musel uspořádat fingovaný pohřeb. Poté kapitán Cambrai obvinil Toulouse z vraždy Perrina a tak šéf odletěl do brazilského Ria, kde blondýna přemluvil, aby předstíral, že je agentem zpravodalské služby a přiletěl s ním do Paříže. Po příletu Perrin zahrál Cambraiovi přestřelku, aby ho přesvědčil, že je skutečně agentem, což pro men byla jedna z nejzábavnějších pasáží v rámci 81 minut filmu. Nicméně díky postřehu Perrinova kamaráda Maurice Lefebvra (Jean Carmet) Cambrai zjistil, že měl v pistoli slepé náboje. Toulouse chtěl nechat Perrina zastřelit, aby ukončil celou komedii, ale když se to jeho vrahům nepodařilo, naplánoval vraždu na Perrinův večerní koncert, kde celý film vyvrcholil další úžasnou scénou. Druhý díl blondýna byl podle mne ještě zábavnější než ten první, což se u dvojek tak často nestává. S úrovní komedie jsem byl tedy velice spokojen a třeba se někdy na ni zase podívám. Suma sumárum, snímek Návrat velkého blondýna ode mne získal čtyři blonďaté hvězdy ****. Tního orchestru Paulette Lefebvre, která byla manželkou Maurice Lefebvre, který byl Perrinův kamarád. Došlo tak na tradiční bláznivé situace, které dokázaly rozhýbat naše bránice a o to hlavně v tomto filmu šlo. Za pouhých 90 minut pak celý příběh skončil, což mi bylo docela líto, ale naštěstí režisér Yves Robert, který si zde zahrál dirigenta, natočil o dva roky později pokračování, které podle mého názoru bylo ještě lepší, než první díl. Jak vše dopadlo neprozradím, ale rozhodně film doporučuji ke shlédnutí. Suma sumárum, Velký blondýn s černou botou ode mne získal tři černé hvězdy ***. () (méně) (více)