Návrat velkého blondýna

Příběh je v celku velmi prázdný. Blondýn je všachován do nějaké situace a z té vybruslí vlastním (spíše Morrisovým) plánem, jehož finále se odehraje na koncertě. To je celé. Naštěstí je to obohaceno sérií skečů, kdy Blondýna mají zabít, pak zase že neí, že ho musí chránit, pak zase zabít... Navíc, ten trotl se ze všeho náhodně dostane, ale zas se náhodně připlete do všelijaké jiné šlamastiky. Klasik by řekl, že je to kolotoč gagů a scének na téma falešný agent. Francouzi se v tomto sequelu znovu vysmívají bondovkách a musím říct, že úžasně. Ulička Blondýnovy zkoušky, kdy likviduje nepřátele mávnutím ruky, a nakonec stejně vše poplete a jde doprava a ne doleva, a zaútočí na nic netušícího strážného, patří asi k nejlepším. (29.09.2014)

Druhý díl Blondýna trpí všemi neduhy, které si divák jen může domyslet. Dějově se skáče na příliš velkém prostoru a tak po úvodním Riu se dostáváme zpět do Paříže. Mezitím nastávají jednotlivé zvraty, kdy ani na moment není dopředu jasné, zda-li to náš oblíbený blondýn vlastně celé přežije. Vyšetřující detektiv mě zrovna dvakrát nebavil. Zato Toulouse se svým věrným Perrachem stále vymýšlejí kterak si nakonec zachránit zdravou kůži. První díl okypoval velikou lehkostí, kterou již ten druhý ztratil. Humorných situací je poměrně hodně, ale již nejsou tolik zajímavé. První díl je ve své podstatě nadčasovou záležitostí. Druhý díl je zkrátka již jen druhý. 60% (11.07.2008)

Druhý díl velkého blondýna mám radši a znám mnohém lépe než první. Je tu celá řada legendárních scén - neúspěšné pokusy o blondýnovu likvidaci, scéna na letišti ("vida Maurice"), pohřeb, blondýnova návštěva u ministra ("Byl jsem dva roky na zemědělství, ale takové zmatky jsem tam nezažil"), agenti v blondýnově bytě ("V kuchyni máš tři kamarády s revolvery" ) a samozřejmě blondýnova exhibice vrcholící ukázkou karaté ( "To dělá naschvál, že?" - "Ne prosím, on je vždycky takový"). (22.09.2018)

Jeden z největších špiónů francouzské historie se vrací, aby dokončil svou misi. Jsem dítě osmdesátých let a Pierre Richard je jedním z hrdinů mého dospívání. Dnes když se na toho roztržitého houslistu dívam s odstupem desítek let, tak už také nesdílím takové nadšení…..každopádně opět jsem si sním s radostí prošel cestu plnou jednoduchých,ale trefných skečů. (06.01.2022)

Ano, je to pravda, v tomto případu pokračování předčilo předchůdce. Začátek je vlažný, na poprvé skoro nudný, ale po příjezdu z Ria se to rozjede a vy se těšíte na každou sekundu (což u přes 30 let starého filmu není samozřejmost) a vychutnáváte si nejlepšího Richarda až do úplného konce. Konec Robertsovi se povedl, protože dokázal nevyvolat zklamání, po falešném zlikvidování nebezpečné osoby, arozdíl od trojky Fantomase, a proto dávám čistých 5*. (28.09.2010)