となりの怪物くん
My Little Monster
Kamera:
Hitoshi TamuraHudba:
Masato NakajamaHrají:
Nozomi Sasaki, Takehito Kojasu, Aja Suzaki, Mijuki Sawaširo, Takuma Terašima, Tacuhisa Suzuki, Júki Ono, Kana Hanazawa, Eri Kitamura, Júiči Nakamura (více)Epizody(13)
-
Tonari no Jošida-kun (E01)
-
Hen (E02)
-
Jakkai (E03)
-
Nacu break (E04)
-
Jošida-kun či no džidžó (E05)
-
Kanodžotači no júucu na hibi (E06)
-
Futari no kjori (E07)
-
Oidemase! Šójósai (E08)
-
0 to 1 (E09)
-
Kurisumasu (E10)
-
Jamaguči-san či no Kendži-kun (E11)
-
Toši wa kure juku (E12)
-
Haru tókaradži (E13)
Obsahy(1)
Shizuku Mizutani je středoškolačka, co si hledí jen svým známek. Je tvrdohlavá, upřímná, ale také spravedlivá. Jednou ale donese poznámky záškolákovi s pověstí rváče Yoshidovi Haruovi. Shizuku ale brzy zjistí, že Haru není jen rváč. Haru, který se s nikým nekamarádí si proto řekne, že bude s Shizuku kamarád, Shizuku tak zažije úplně novou etapu života plnou překvapení, které ji Haru nachystá a odhalí všem Haruovi světlé stránky. (KiritoSenpai)
(více)Recenze (21)
Opravdu nevím, jak je možné, že v jedné sezóně se objeví dva seriály, v nichž hrdince zásadním způsobem změnila život smrt "třídního" králíčka a izolovala je od kolektivu. Obě nyní proplouvají osamoceně životem, aby náhle vpadnuvší láska otřásla jejich nedůvěrou v lidskou dobrotu a umožnila jim získat nejen chlapce, ale i řadu kamarádů a kamarádek. Je s podivem, jak obě dívky snadno, ba okamžitě získají návyky, které je pasují do rolí rádců stran důležitých životních rozhodnutí. Obě lásku získají nečekaně, beze snahy, obě neustále trpí pochybnostmi, které musí asi být děsně otravné, leč chlapci je neúnavně rozptylují. Ty oscilace máměrádanemáměrádamáměrádnemáměrád by snadno vyhladily kopretinovou louku. +++++ Tonari no kaibutsu kun mi je proti Sukitte ii na yo o malinko bližší, neboť i před značnou abnormalitu hrdinčina milce Harua, danou jeho poruchou sociálního chování, mívá tento alespoň celou škálu nálad oproti běloprincovskému psíku, který odevzdaně má rád všechny a miluje jen ji. Alespoň tak pochyby o lásce vycházejí z vad, které oba protagonisté mají, namísto vlezlého komplexu méněcennosti ze Sukitte, který musí tamní ideál neustále zahánět. Navíc značnou zploštělost charakterů poněkud mírní komediální momenty, a to i přes jejich průměrnost. Končím po osmém díle. ()
Moc se mi to líbilo. Nechápu, jak se to povedlo, že mě v šódžo ani jedna postava nelezla na mozek, ale povedlo se to. Nebyla tu postava, která by mě štvala, a v rámci žánru je to co říct. :-) Nebylo to ploché, charaktery někam směřovaly, nebály se omluvit, navíc bylo krásné, že se chovaly lidsky. Starých zvyků se nezbavíš, ani když máš někoho rád a snažíš se, abys ho neztratil. Haru to zná, ale když se člověk dívá, nabývá nutně pocity, že takoví jsou tam všichni. Především Šizuku. To ona pro mě byla tím nejzajímavějším charakterem z celého anime - objevování pocitů, procházet si novými situacemi; to právě u ní bylo velmi dobře ztvárněné. Navíc Haru nebyl jen zamilovaný bouchač, takže to z Tonari no Kaibutsu-kun dělá už v základech něco lepší, něco sympatického. Když k tomu připočtete nové kamarády, všechny postavičky, které se kolem nich motají, vyjde vám velmi plastické anime, na které je radost koukat a nechat se bavit (a že jsem se díky povahám hrdinům zasmála). Navíc animace je pěkná, líbivá. Bohužel mě dost štve, že si musím počkat na pokračování: jsem zvědavá i na ostatní (jen ten Nagoja mě moc nebere :-D). Kdo jsou, co v nich je? Samozřejmě anime to není dokonalé, sem tam byly scény, které mě nikterak neuchvátily, ale třináct dílů je jen takový dortík, takže se to dá krásně slupnout. Slabší 4*. ()
Když Haru potkal Shizuku. Jsmě svědky neobvyklého vztahu, kde obě poměrně asociální postavy dělí značné rozdíly a pohled na život sám o sobě. Zatímco puntíčkářská, věčně se učící Shizuku je nekompromisní, cílevědomá a téměř emocí zbavená, Haru nedojde k ráně daleko, je přímočarý, neotesaný, upřímný s párem kostlivců ve skříni. Je vskutku zajímavé pozorovat cestu, kterou k sobě nacházejí, jak objevují svět z jiného pohledu, obětování se pro druhého. Seriál má pozoruhodně nastavený bod odrazu, kdy od začátku obě postavy zhruba ví, co k sobě cítí, ale nejsou schopny najít podmínky k vytvoření něčeho trvalejšího, nečeho uspokojujícího pro obě strany. Ach ty priority. Párkrát už clověku dochází trpělivost, jako když sleduje bušení vln do skály či skály do vln. V tom ale vždy přijdou vedlejší postavy, které dostaly solidní porci času se vyvinout a nejsou v příběhu úplně na ocet anebo vtipnější situace, které přirozeně musí vyvstat při tak rozdílných personalitách hlavních protagonistů. Proč nakonec dávám takové hodnocení, jaké dávám? Nejenžem i Shizuku pila častokrát krev a málem jsem si díky ní parkrát vydloubl oči (možná to tak má být?) ale v součtu to byla to docela nuda. Nepohltilo mě to tolik, abych s nadšením si pouštěl další díly, vtípky byly ok (Nagoya), ale nedočkáme se víceméně žádně gradace, žádného napětí, jen takového konstantního vyprávění bez žádného závěru. A to mi trochu vadí. P.S.: Příjemný pozitivní opening. ()
SPOILERUJI Nejdřív se mi to jevilo jako romance o dvou sociopatech, kterým vzájemný cit pomůže k sociálnímu začlenění. Ale ani jeden z nich se nezměnil. Shizuku zůstala emočně plochá, Haru stále řešil své nezvládnuté emoce násilím (dokonce i vůči Shizuku, a ten útok na ustrašenou školní předsedkyni už byl vrchol). I jejich milostný vztah jakoby se rozplizl a z neustálého: Mám ji rád/nemám ji rád, Mám ho ráda/nemám ho ráda, mi nakonec připadalo, že spolu tak nějak ze setrvačnosti zůstali. Takže je to příběh dvou reálných psychopatů, kteří se ani vzájemně nijak nepodporují. Uznávám ale, že to byly charaktery originálně napsané._____ Docela dobře seriál ztvárnil rodinné zázemí a další důvody, které formovaly pokřivené charaktery ústřední dvojice. Jediná další postava, která byla trochu prokreslená, byla pohledná spolužačka, ostatní jen statovali jako jednorozměrné figurky. Kohout mě pěkně štval. SHRNUTÍ: Romantika pojatá jako vztah dvou psychopatů? Proboha, na jaký život Japonci připravují své mladé dívky? ()
Nejlepší romantické Anime roku 2012. A to zdaleka. Důvod ? Ten je vlastně dosti prozaický. Vedle poměrně slušného množství pozitiv je tu jedno naprosto zásadní. Tím je napsání charakteru hlavního hrdiny. Konečně tu není romantickým duším dnešních otaku překládán kluk, který se buď chová jako idiot a úchyl anebo naopak jako tupá variace na Mirka Dušína. Jedná se o překvapivě barvitý charakter, který svým rozpolcením, nejednoznačností a sympatičností poměrně spolehlivě táhne celé Tonari no kaibutsu-kun. ------ Ten, jež je ve větách minulých vzpomínán se jmenuje Haru, má problémy ve škole a díky tomu, že pro ránu nejde daleko pak tu samou instituci na vzdělávání dospívajících japonců přestane navštěvovat. Život se s ním navíc skrz problematickou rodinu nemazlí a jen přispívá k tomu, že Haru se uzavře sám do sebe. To se děje až do dne, kdy potká sympatickou a pravda, poměrně přitažlivou, šprtku Shizuku. Do ní se zprvu zakouká a později zamiluje a začíná tak jeho cesta jednak k otevření sebe sama světu, ale hlavně otevření se samotnému divákovi. Haruova cesta obrození je ze začátku lemována různými pokusy hnědovlasou tsundere Shizuku sbalit. Jestli se mu to povede a jestli si poté Shizuku udrží a jaké vůbec problémy mu, teď už vcelku přívětivý, život přichystá, prozrazovat samozřejmě nebudu jen zmíním, že o zábavu nouze ani omylem nebude. ------ Jak jsem již dříve napsal, zdaleka nejlepší postava je Haru. Zprvu věčně naštvaný a do sebe zahleděný rváč se díky lásce mění ve vcelku racionálně uvažujícího mladého člověka. Ikdyž je pravda, že se mu to dík předchozímu životu na okraji společnosti nedaří pořád a občas ani pořádně. Nicméně z toho často klíčí poměrně vtipné situace, takže tohle seriálu přičítám k plusům. U jeho ženského protikladu si musím trošku postesknout, že by si zasloužil o něco barvitější vykreslení. Jasně, charakter tsundere k seriálu logicky sedí, protože Haru se hnědovlasé krásce Shizuku snaží dostat pod kůži a kdyby Shizuku povolila hned napoprvé, tak by scénář neměl docela dlouho o čem vůbec vyprávět. I navzdory logice bych Shizuku uvítal o něco zajímavěji napsanou. Ostatní postavy jsou veskrze fajn a jako rušivý element bych neoznačil žádnou z nich. ------ Animace je silně nadprůměrná, rovněž hudba často více než dobře doplňuje, jak vážné tak odlehčené momenty a zamrzí snad jen slabší ending (OP se povedl). ------ V rámci konečného sumáře budu pozitivní, podobně jako je laděný vlastně celý seriál. Jde o výbornou záležitost, která dokáže zahřát u srdce stejně tak jako pobavit nějakým tím fórem. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají romantická Anime jako jeden z hlavních směrů zájmu. Obsahuje sice pár chybek, ale ty jsou v konečném součtu vlastně úplné prkotiny. Čisté 4*. ()
Dokážu k sebe nájsť cestu ľudia, ktorých hodnotový rebríček je dosť rozdielny? A potom čo k sebe nájdu cestu, dokážu byť priatelia, milenci či dokážu byť párom? V reálnom svete podľa mňa nie, ale v anime áno, čoho dôkazom je Tonari no kaibutsu-kun. Dynamické dielo, ktoré absolútne nenudí, lebo v každom diely sa niečo deje. Hneď v prvom diely sa stane niečo na čo inde, v inom anime čakáme aj 10 dielov. Spôsob ako sa snaží toto anime potom udržať diváka je trocha nefér, ale inak by to zrejme nešlo. Čo by to bolo za dielo keby zoberie celá napätie hneď prvým dielom. Tonari no kaibutsu-kun využíva obrovskú rozdielnosť dvoch hlavných postáv a tým sa snaží ich čo najviac zblížiť. Dobre je vykreslený aj rozdiel rozmýšľania medzi ženami a mužmi. Haru Yoshida sa nedokáže ovládať a jeho emócie ním lomcujú jedna radosť. Na prvý pohľad sa zdá, že je hlupák, bitkár a podobe lenže on je v podstate aj génius. V našom svete sú tí najmúdrejší ľudia často nepochopený lebo až príliš vyčnievajú z radu. Čo je v skutočnosti mierou normálnosti? Shizuku Mizutani dievča, ktoré sa zameriava hlavne na učenie a ide jej hlavne o výsledky. Vo všeobecnosti si myslím, že muž sa nedokáže až tak veľmi zmeniť ako žena. V tomto anime sa, ale menia pocity aj chovanie jednotlivých hrdinov a jednoznačne sa vyvíjajú a to dosť rýchlym tempom na to, že toto dielo má len 13 dielov. V podstate aj jeden aj druhý hlavný hrdina potrebujú dospieť aby pochopili seba aj toho druhého. Bol som zaujatý tou dynamickosťou jednotlivých dielov a emotívnosťou jednotlivých dielov. Romantika sa teda určite podarila a bol som spokojný. Pekná a melodická hudba zaznieva počas jednotlivých dielov. (Hodnotenie 4,5) ()
V podstatě normální pohodové školní slice of life. První polovina se mi opravdu líbila. Nevím proč, ale něčím mě to na prvních pár epizod dokázalo okouzlit. Potom se ovšem něco zvrtlo a začalo mi to připadat jako naprosto obyčejné, průměrné anime. Takové, jakých je v každé sezóně tucty. Shizuku byla na začátku protivná a když už to vypadalo, že se k Haruovi začínala chovat mile, najednou jako kdyby jí zase spadla cihla na hlavu a byla opět na zabití. ()
celkom zabavne, ale... ()
Animace hodně podprůměrná, příběh vlastně v základu hrozně neoriginální. To, čím se to snažili tvůrci ozvláštnit jsou dva hlavní sociopatičtí hrdinové, kteří by víc než rozhoupanou love story potřebovali psychiatra. Shizuku je citlivá asi jako suchý pařez a Haru je agresivní weirdo, ovšem s geniálním mozkem a zvláštním charisma, které má asi způsobit, že mu odpustíme, když se chová jako hrozný blb. Nezaregistrovala jsem žádný velký vývoj u žádné z postav. A přitom mě první dva nebo tři díly docela bavily, protože se tam objevoval Haru v různých polohách a vypadalo to, že se z něj snad stane i fajn kluk. Jenže nakonec se tyto polohy pořád dokola opakují a nikam to vlastně nevede. Což možná má být ta myšlenka, ale mě to celkem otravovalo. Kohout Naguya byl fajn. Stěňátka a koťátka jsou v každém druhém anime, tak aspoň tady hlavní kluk zachránil nějaké zajímavější nebohé zvířátko. ()
Co? Podle prvních dvou dílů jsem si řikal, jak zvláštní je, že se do sebe dva hlavní protagonisti zamilujou hned na začátku, a že to v následujících dílech podle stylu úvodní znělky bude mít asi docela švih. Ne. Absolutně vůbec. Dá se říct, že tim druhym dílem by to mohlo skončit a nic by se nestalo, protože ve zbejvajících jedenácti se fakt opravdu nic nestalo. Mizutani je furt stejnej asociál bez postupu, Haru je furt stejnej debil, a jediná postava, která mě opravdu zaujala, byla stydlivá citlivka Asako Natsume, jejíž vývoj se ve výsledku nakonec taky nikam neposunul. Poslední díl končí úplně stejně suše jako všecky ostatní a chvíli jsem se musel ujišťovat, jestli to neni jeden z těch 24dílných seriálů. Neni. A ani přes nepochopitelně vysoký hodnocení neexistuje pokračování i přesto, že manga vycházela až do roku 2014, ve který, doufám, pak už konečně k nějakýmu postupu snad došlo. Ale co se týče týhle třináctidílný série, dost jsem uvažoval nad jednou hvězdou. Zachránilo to jenom to, že, jak už jsem tady v komentářích taky viděl, postavy se chovaly povětšinou normálně. Povětšinou. A asi to zachraňuje i už zmiňovaná Natsume, jíž jsem, nebudu lhát, totálně propadnul :) ()
Tonari no Kaibutsu-kun mě ze začátku hodně bavilo. Dost tomu pomohly oba charaktery hlavních postav. Dokonce jsem začala číst i mangu. Ale někdy kolem poloviny už mi to připadalo pořád stejné. A nakonec to, co by mě zajímalo, jsem se stejně nedozvěděla (ale to už je prokletí stále vycházejících mang jako předloh). ()
Mizutani Shizuku se pořád jen učí a baví ji to, její život změní Yoshida Haru, který se rozhodne, že je jeho kamarádka a že ji navíc miluje. Jeden z těch příběhů, kde mě hlavní hrdina vůbec a ani trochu nechytl, seč jeho příběh je smutný a dojemný a vůbec. Shizuku je fajn, příjemně mě překvapil Mitsuyoshi a stejně jako v manze se mi nejvíc líbí věčně se ztrácející Yamaken. Kresba celkem ujde, příběh není extra originální, ale přežít se to celkem dá. Každopádně tohle anime obsahuje jen část příběhu a netuším, jestli se chystá i zbytek. Pokud by vás zajímalo, jak to dopadne, můžete si konec dočíst ve stejnojmenné manze, která je taky víceméně fajn. ()
No vidíš Shōjo, že to jde i bez slizkých zženštilých princátek coby hlavních objektů tužeb zastydlých prosťaček. Už kvůli originální (tedy alespoň v rámci mých - pravda značně omezených - zkušeností s Shōjo) ústřední dvojici řadím Tonari no kaibutsu-kun k tomu lepšímu, co jsem měl zatím z tohoto žánru možnost vidět. To ovšem rozhodně neznamená, že by se jednalo o anime bez chyb. Především hlavní romantická linie je i na takhle krátký seriál dost úmorná a vztah Shizuki a Yoshidy se v jejím průběhu prakticky nikam neposune, spíše se jen tak točí v kruzích (on bych chtěl a ona ne, pak pro změnu naopak a tak dále a tak dále). I tohle přešlapování na místě je ale zábavné sledovat, poněvadž hlavní i vedlejší charaktery jsou veskrze sympatické, audiovizuální zpracování nadprůměrné a seriál dokáže sem tam slušně zabrnkat i na komediální strunu. Sečteno podtrženo: ***. ()
Úprimne neviem čím to je, že práve jedny z tých najobľúbenejších anime mi hrozne lezú krkom a iritujú ma, ale hold je to už môj osud - mať absolútne iný vkus než ostatný. 2* a to priemerné. Keby tomu venujem o trošku viac času ide to ešte nižšie. ()
Další romantický příběh. Shizuku je šprtka a ledová královna, Haru je rváč a působí jako blbec, ale ve skutečnosti je dost chytrý. Tyhle dva spolu chodí do školy a baví se s kamarády. Prostě klasický příběh ze střední školy. Ale tohle anime je neskutečně vtipné, někdy vážné, někdy roztomilé. Pokaždé mě dostalo, když Haru dal nechtěně Shizuku pěstí *smích*. 9/10 za otevřený konec, poslední díl se mi moc nezamlouval. Moc se mi nelíbil opening ani ending. Haru je slaďouš ^^ ()
Když jsem shlédla první díl, nadšeně jsem jásala. Haru mi silně připomínal Sousuke Sagaru z Full metal panic - prostě asociál/podivín, kterému vůbec nedocházej souvislosti a vzniká z toho dost vtipných situací. Shizuku je skvělá - naprostej opak běžné shojo hrdinky aka nesnesitelné hodné blbky - je chladná, cílevědomá a až přehnaně přímočará - co na duši, to na jazyku. Spolu s Haru tvoří netradiční a velmi zábavný pár. Humor je velice příjemný, ačkoli postupně ustupuje na pozadí, vždy se našly situace, kterým jsem se nahlas zasmála. Poslední díl trochu zklamal, protože jsem čekala nějaké to dovršení, a místo toho byl jen obyčejnej díl s otevřeným koncem. Ale tak, doufám v druhou řadu;) ()
Veľmi dobrá pohodovka, kopa vtipov, dosť veľa váhania, ale nie príliš a hmm.. boli vôbec nejaké slzy? Tuším boli, ale minimum. Haru a jeho priamočiarosť pomáhali držať tempo až do konca. Ktorý vlastne nebol koncom. Takže zostáva len čakať :-). ()
Spíše oddychovka, ale s krásnou animací a hudbou. Haru je tak sympaticky vyvedený, že i když by se v reálu člověka tohoto typu každý radši stranil, v seriálu si ho zamiluje. Mě se ale líbila Shizuku - žádná stydlivá, nemotorná, permanentně se červenající slípka. Naopak, seriózní (až moc) slečna, která teprve objevuje, že jí na někom začíná záležet. Je to sice studený čumák, ale přesto mi přišla sympatická tím svým analytickým přístupem. Možná to není až tak zábavné anime, není ani silně na emoce hrající, natož přehnaně dramatické,ale je to zkrátka typ seriálu, u kterého se člověk hodí do klidu. Navíc je tohle anime opravdu vizuálně krásné a já jsem ten typ člověka, na kterého to platí, a dokáže pak odpustit i tu nudu sem tam. ()
Milé oddechové anime :) Ze začátku spousta vtipných momentů, které bohužel v druhé polovině ubývají. Tak jako tak jsem se skvěle bavila, jako oddechovka paráda. ()
Kdybych měl přemýšlet, kdybych měl vzpomínat, kdybych měl tápat v mysli, kdy naposledy jsem viděl anime vytvořené v posledních třech letech, v němž by kvalita dílů rostla od prvotních dílů vzestupně, asi bych se napřemýšlel hodně dlouho a možná bych nakonec na žádné takové anime nepřišel. Tonari no… je pro mě takový lurdský mirykl. Zatímco u ostatních anime poslední doby mám při počátečních dílech většinou pocity buď takové, že je to sračka – a sračkou to nakonec i do posledního dílu zůstane, pokud se to ovšem ještě oproti začátku nezhorší –, nebo začnu mít sice na začátku plané naděje, ale ty jsou postupně (nejčastěji) fanservisem, debilitou postav a impotencí scénáře rozprášeny. Při zhlédnutí prvních dvou dílů Tonari no… jsem měl ten první pocit, a to sice, že je to sračka. Šizuku mi připadala nezajímavá tsundere a nudná šprtka, Haru na mě pro změnu působil dojmem, jako by tvůrci nevěděli, čím pokud možno neotřelým žánr šódžo provětrat, tak se rozhodli hodit k Šizuku do páru kluka asociála, který miluje slepice. Což možná na první pohled vypadá zajímavě, ale po prvních pár dílech mi jeho postava připadala spíš děsně otravná a v podstatě nakonec stejně nezajímavá jako Šizuku. Čekal jsem rovněž, že se co nevidět objeví moře fanservisu, spousta vedlejších, snadno zaměnitelných postav, a že to celé bude postupně prokládáno nezvládnutými a nechtěně směšnými rádoby romantickými scénami podbarvenými kýčovitou hudbou. Oj, ve výsledku jsem Tonari no… příliš křivdil. Nejvíce asi v tom fanservisu, protože ten seriál (a to pro mě bylo velice příjemně překvapující) neobsahuje. Žádné spolužačky, jimž by se jejich přespříliš veliké vnady div ne přelévaly přes neskutečně uplou podprdu, rovněž tak ani postavy, které by se mazlily a láskyplně objímaly snad každého, na koho natrefí, a nevrhaly se oněm vyspělým dívkám přímo mezi jejich bombastické vnady. Paráda. Postavy se rovněž postupně vybarvily nečekaně příjemně. Odhalujeme Haruovo problematické rodinné zázemí; poznáváme, že když jde o lásku a přátelství, dovede se krotit a být vcelku pohodová postava, kterou si lze oblíbit. Šizuku se též časem vybarví v zajímavějším světle, leč – v tom souhlasím s Larkym – ne až v takovém jako Haru. Vedlejší postavy, jako jsou Sasajan nebo Nacume, nejsou ani náhodou otravné a nevadily mi; ba naopak, též jsem si je oblíbil. Kýč se na žádných frontách nekonal, animace se mi nadmíru líbila a na datum vydání soundtracku jsem čekal vytrvale jak ve frontě na banány za minulého režimu. Sečteno podtrženo: veliké, opravdu veliké překvapení. Milé překvapení. Vážně uvažuju, že si Tonari no… pustím znovu a přečtu si mangu, což je vzhledem k mému pohledu na žánr šódžo jev vcelku nevídaný. Škoda jen toho opravdu hodně otevřeného závěru, který v podstatě ani nelze nazvat závěrem, protože jsem tam žádnou gradaci či katarzi nespatřil. Inu, přinejhorším aspoň vím, že bude někdy v budoucnu druhá série… nebo v to aspoň doufám. Prosté 4* a doporučuji si přečíst komentář Larkyho, jehož názor ze značné části sdílím. () (méně) (více)