Svědek

Víc než jen trochu deprimující zážitek, jehož neprůstřelnou atmosféru kromě opravdového, neokázalého herectví všech zúčastněných určuje všudypřítomný déšť a cigaretový dým. Příběh ubíhá zdánlivě pomalu, v přesně odměřovaném, rozvážném tempu, vytrvalý a neúprosný jako osud - pod nezúčastněnou vnější maskou se však jeho životní pochody zrychlují až na hranici snesitelnosti ... a závěr je něco jako přesně mířená rána na solar. (27.07.2015)

Tak tedy nevím, jestli jsme viděli stejný film. Já osobně viděl rozhlasovou hru, kde jedinou filmovou invencí bylo převlékání saka Lino Ventury a sem tam flashback na pláž či na maják. Postavy mají naprosto nevyprofilované charaktery, takže psychologicky to klouže až moc po povrchu, a ani účast Romy Schneider to nezachrání. Pochopit hlavní dějovou strukturu není problém, ale spousta věcí je za hranou - jak tedy třeba vysvětlit bankéřův "vztah" s Kamilou? Jako kapric manželce navzdory? A proč tedy pak litovat manželku, které její monolog můžeme, ale nemusíme věřit, jak povstala z chudého dna společnosti? Když se nad filmem zamyslím zpětně, nedává mi moc smysl, spousta věcí je chtěných, na sílu, aby byl jako jakýsi konflikt a jakési podezření, ale tady to prostě podle mne nefunguje, je mi líto. (22.08.2016)

Překrásná francouzská milenka, která Vás bude okouzlovat pokaždé, kdy ji uvidíte. Jednoduchý námět, který Francouzi zpracovali do naprosto brilantního dramatu. Lino Ventura a Michel Serrault ve filmu nehrají, oni jím přímo žijí. Na relativně krátkých 86 minutách se tak v jedné místnosti odehraje na film tolik, co v jiném těžko najdete. Vše tak spojuje nádherná filmařina představující naprosto vzorovou Francii osmdesátých let. (26.04.2014)

Hnací silou děje je především střetnutí dvou silných hereckých jedinců Lino Ventury a Michela Serraulta. Při celém tom vyšetřovacím procesu je opravdu požitek je sledovat. Něco málo o obsahu, ať je to ale jak chce, v žádném případě k filmu nelze přistupovat jako ke klasické detektivce. I když detektivní vlastnosti má, když už se zdá, že je řešení na dosah, je všechno jinak. Buď jak buď, je to spíše psychologická záležitost verbálních projevů a řeči těla. A kulisa provazců krůpějí deště, jenž bije do oken silvestrovské noci, výborně dotváří již trochu napínavou, ale posmutnělou atmosféru celého filmu. A moje doporučení, rozhodně ano, kdo má rád francouzské filmy. Filmový kousek, jenž nelze nevidět. (14.05.2011)

Divácká pochoutka, kterou SVĚDEK nepochybně je, naznačuje, že skutečná detektivka může být také opravdovým dramatem. Skutečně dobrý policista, má-li na to ovšem ve skutečné vyšetřovatelské praxi čas, je i dobrým sociologem, psychologem, právníkem. A podle potřeby minimálně obeznámencem s řadou daších odborností. Francouzští detektivové jako Renierův komisař Moullin, Genestové komisařka Lescautová či Haninův Navarro takovými schopnostmi nadáni jsou. Zcela prost jich není ani Venturův stárnoucí inspektor Antoine Gallien, dělník policejní praxe, buldok, zakouslý do své profese, jež mu nahrazuje partnerku. Půdorys klasické detektivky se tu pod rukama rozrůstá do složité struktury a nadčasového dramatu. Samolibý notář Martinaud je až překvapivě zranitelný a jeho síla je v klíčových ohledech spíše siláctvím. Tragické manželství, jež neměl nikdy uzavřít, je pověstným kamenem, který ho hrozí stáhnout do doživotního vězení pro zdánlivě nevývratně prokázané dvě pedofilní vraždy. Svůdnost ženy, jak naznačuje neméně skvělá kreace Romy Schneiderové, nemusí vyústit vždy "jen" do koitu; může zmást a ovlivnit jak zkušeného policistu, tak náhle znejistělého notáře, jemuž jsou až fatálně upírána jeho základní lidská práva. Efektní závěr, nahodilost, vzorově plnící funkci pověstného divadelního principu deus ex machina, dokresluje silvestrovské selhání policie a takřka nulovou šanci jedince vydaného všanc mašinérii služby zvané stát. Že v celém filmu není hluchá ani vteřina, že všechny složky jsou v mimořádně vzácném souladu a skutečné sílivé synergii, není třeba dodávat. Stačí se dívat. Trnout, kochat, žasnout. Divácky žít. (18.02.2011)