Lea
Lea
Lea
Režie:
Ivan FílaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Petr HapkaHrají:
Lenka Vlasáková, Christian Redl, Hanna Schygulla, Miroslav Donutil, Klára Jirsáková, Zuzana Kronerová, Soňa Valentová, Oliver Stritzel, Udo Kier, Ivo Gogál (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poetický film o mladé dívce z východního Slovenska, která od chvíle, kdy se stala svědkem brutální vraždy své matky nepromluvila jediné slovo. Její otec ji provdá, nebo spíš prodá stárnoucímu Němci, postupně si však k sobě oba lidé hledají cestu. (anu)
Recenze (65)
Lea je příběh o ženě, která přijde jako dítě o oba rodiče, proto si ji vezmou do péče sousedi. Když ale jednoho dne přijede do vesnice muž s tím, že chce Leu za ženu, jinak sebere rodině střechu nad hlavou, otec je nucen ji prodat. Nešťastná Lea odjíždí do Německa, kde se za muže provdá. Svůj nový život ale nenávidí a dělá vše pro to, aby se svému manželovi vyhýbala. Už úvodní desetiminutovka je svou surovostí, autentičností, atmosférou a tíživou hudbou naprosto strhující a i když po odjezdu do Německa film polevuje, stále se jedná o skvělý film. Rozhodně to nejlepší, co u nás kdy vzniklo. ()
"Když se žena směje, máš ji v hrsti...." Když samotářský bavorský umělec Herbert Strehlow, "bručoun, který zapomněl, co je smích", toto konečně pochopí, zdá se na chvíli, že by život Lei, kterou naprosto bravurně ztvárnila Lenka Vlasáková, už nemusel být tak beznadějný. A že by i celkové vyznění tohoto filmu nemuselo být tak depresivní. První hodina filmu je totiž docela masakr. Jakýmsi zlomem je scéna, když se Herbert z překladu básně Lei dozvídá něco o jejím trpkém dětství. Film se v tuto chvíli doslova rozjasní. Úžasné kouzlo má hlavně velmi zajímavě natočená milostná scéna. Charakter Hapkovy velmi působivé (melancholické) hudby však jakoby již napovídal, že nic hezkého netrvá věčně...."Jen tráva se ptá, proč...." ()
Snímek Ivana Fíly sesbíral po evropských komorních festivalech a na Českých lvech docela hodně cen. Příběh vypráví o dívce, jež si prožila traumatické dětství, pobyla si v blázinci a pěstoun ji v jejích 21 letech prodá jako nevěstu do Německa. Začíná postupné sbližování dvou vzájemně nesourodých postav, kdy každá o tom druhém musí nalézt a pochopit jeho pohnutky, dané právě osudy v jejich minulosti. Snaha vyprávět o dvou v podstatě nešťastných lidech, kteří se jen musí otevřít tomu druhému, aby našli jeho pravou tvář i hodnotu, je chvályhodná a počin veskrze zajímavý. Žel jej sráží do prachu ne zrovna poctivé provedení, kde nechybí určité podrazy na diváka v rámci zavedených "tragických" klišé. Navíc se zde už od začátku nabízí určité nelogičnosti, otázky, na něž nedostane divák odpověď, a tak je věrohodnost příběhu hodně zpochybněna. Např. jak si Leu ten Němec mohl odvézt, když holka neměla pas? Když musela být, jakožto uznaný blázen jen v pěstounské péči, stále pod dohledem ústavní péče? Odehrává se to v roce 1991! Německý restituent, který má na to vyhodit za nějakou divnou holku 50 000 marek a za housle dalších třicet, žije v podobné pastoušce jako Lein pěstoun, tedy nevybaveném, zchátralém a padajícím stavení. Jak se dostali přes dánské hranice? Nebo by mne zajímalo, kde v těch kotárech a na německém maloměstě posléze všichni furt berou ta policejní pouta? Podle mě se jen tak sehnat nedají. Abychom věděli, že Lea má umělecké nadání, hraje na housle. Nevěřím, že ziskuchtivý otčím, vykreslený rovněž jako despota a lakomec, by nevlastní dceři zaplatil víc jak dvě tři hodiny, za které se však tak mistrně, jak Lea umí, hrát nenaučíte. Zvlášť když musela doma rubat den co den dříví. Na pohledy plaché laně (zde Vlasáková, jinde Rybová) jsem rovněž už dlouho poněkud alergický. A když nám až v 68. minutě tvůrci naznačí tragédii, je to pěkná podpásovka. Buď to měli naznačit dřív, nebo se vykašlat na své vnitřní cítění, jak má asi tak dopadnout drama, a nechat to celé dopadnout dobře. Protože sem směřovalo hlavní téma filmu, tak doprčic, proč metodou deus ex machina rozmetat do té doby po kouskách skládaný obraz jako mandalu na kousky a na prach? A svou práci a co-jsem-chtěl-filmem-říci hodit do koše. Mizerná je i hudba Petra Hapky, nakolik jinde působí geniálně. Tady ne. Tvoří ji dva tři tóny a zvuk tříštění skla. Po pohledech plachých laní mi alergii zvedl právě tento neustále se opakující motiv. Ale zas na druhou stranu je zde Lenka Vlasáková, v době, kdy ještě byla docela hubená, nahatá. Takže divák nemrava si přijde na své. (Boha jeho, a já si říkám, jak to, že v 50. letech se dala natočit solidní dramata i komedie bez nahé ženské prdele, devalvovaném to atributu filmů současných). DVD načne protipirát, v bonusech se nachází trailer (1:51), fotogalerie (i z natáčení) a Český lev 1997 (1:55 + 2:06), kdy ocenění dostali Lenka Vlasáková a kameraman Vladimír Smutný (v šotu se tvrdí, že za Nejasnou zprávu o konci světa). Samotný film je kdovíproč ve formátu 4:3 letterbox (skrývající 1,66:1), dokonce mám pocit, že letterboxovaný dvakrát, protože obraz z německé kopie je i oletterboxovaný velmi nekvalitní, jako z VHS. Zvuk je ve stereo, což našinci vlastně může být jedno, protože film je mluvený slovensky a německy, nikoliv česky, jak tvrdí obal. Navíc u Mirka Donutila hodně mizerně slovensky, jako Brňák by ten měkký akcent měl mít v sobě a slovenštinu tolik netvrdit. V českých podtitulcích jsou občas chyby v zájmenech v 2. a 4. pádu (kolik za ní chcete), slovenština se rozhodně nepíše s velkým "S" - viz níže. () (méně) (více)
Myslím, že tento film je i na svoje komorní provedení skvělým počinem. Nechápu, že má tak nízké hodnocení? Ta myšlenka o hledání cesty dvou lidí k sobě navzájem, skrze své těžké životní osudy a vzpomínky, které je mučí, ve filmu opravdu funguje, stejně úzkostlivě na mě působilo i místo, kde oba novomanželé žili. Chtělo by se napsat, že film je další ukázka toho, jak spletitý, krásný a tragický může být lidský život. Pokud chcete večer strávit u něčeho, co vás „naplní“ pocity, bez povrchní okázalosti nebo vizuálního ohňostroje, které jsou v dnešní době většinou nejčastěji používaným prostředkem, pro vykřesání nějakých těch pocitů u diváku, tak volte tenhle film. Možná nemá nějaký komplikovaný děj, lidský život je ostatně většinou taky prostý příběh, ale síla příběhu vás nakonec přemůže. Nebudete litovat. ()
Tragický příběh nekonvenční lásky je obrazem pohromy dvou těžce zasažených srdcí. Námět je vystavěn na vnějším kontrastu bezbranné mladé ženy, jejíž dětství těžce utrpělo brutální matčinou smrtí z otcovy ruky, a nevlídného prostředí adoptivní rodiny, v níž je posléze vychovávána. Němá a navenek ne zcela normální Lea je ve skutečnosti tvořivostí bohatou, přírodou nad obyčej nadanou dívkou, která svůj zármutek a rmut vtěluje do pozoruhodných veršů a nevšedních maleb. Prodána otčímem do možného otroctví naráží na drsného, zahořklého Němce, který se cestu k Leině srdci snaží nejprve prorazit silou. Naštěstí jeho vnějšková hranatost skrývá měkké, neméně zranitelné srdce. Snaha pochopit plachou, zuřivě se bránící něžnou bytost ho však postupně mění. Strohá řeč filmu, působivě vystavěného na záběrech mlčenlivě výmluvné kamery Vladimíra Smutného, přináší i přehršel skvělých hereckých výkonů, jimž vévodí tehdy mladá Lenka Vlasáková, jejíž spanilá křehkost, podpořená mimořádným uměleckým výkonem i talentem, láme i okoralé divácké srdce. Nikoli náhodou je děj filmu položen do prvních polistopadových měsíců, charakterizovaných výstižným nápisem ZIMMER FREI na jednom z domů přízračně působící východoslovenské vesnice, do níž je nešťastná Slovenka zakleta. A tak nečekaný tragický závěr se má oč opřít. Film graduje a oslněný divák vychází do ulic města, v němž je v ten který okamžik Fílův film promítán. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (7)
- Představitelka titulní role Lenka Vlasáková později vzpomínala na obtížný vznik filmu: "Tehdy jsme všichni skřípali zuby. Bylo to opravdu mimořádně těžké natáčení pro všechny. Brzy došly peníze... Všechno bylo špatně vlastně od samého začátku. Celé se to mělo odehrávat během blátivého podzimu, ale jakmile jsme dorazili na Slovensko, napadly dva metry sněhu. Když jsme se na jaře vrátili a všude bylo konečně bláto, tak sníh prostě napadl znova. My se ho nemohli zbavit! Tím se natáčení prodlužovalo, do toho jsem už byla těhotná... (...) Je to jeden z mých nejhlubších životních zážitků. Taková zkušenost člověka zocelí." (NIRO)
- Po zhlédnutí filmu Steven Spielberg režiséru filmu Ivanu Fílovi nabídl smlouvu na scénář a režii filmu The Betty Schimmel Story. (JoranProvenzano)
- Na Filmovém festivalu v Telluride, kam ho doporučil kameraman Edward Lachman, film pětkrát opakovali, což se nikdy předtím nestalo. (JoranProvenzano)
Související novinky
Evropské filmové ceny
Od roku 1988 uděluje evropská filmová akademie filmové ceny pro evropskou kinematografii. Původně se ocenění jmenovalo Cena Felix a od roku 1997 bylo přejmenováno na Evropské filmové ceny. Udílení… (více)
Reklama