Nová strašidla

Povídkový film je skvělou satirou lidské společnosti. Všichni tři režiséři nám ukazují, že stačí pár minut, aby nám sdělili to podstatné a není zapotřebí dvouhodinový film na podobná témata. Jedná se o krátké úsměvné povídky, jejichž podtext je ale místy velice krutý ( maminka odvezená do starobince, člověk, který umírá po odmítnutí první pomoci několika nemocnic, teroristický útok na letadlo atd. ). Většina příběhů nám ukazuje sobecký přístup lidí ( důležitější než zavražděný člověk je ovčí sýr, důležitější než zdraví manželky jsou její pěvecké koncerty, které "vynáší" ...). Potěšilo mě herecké obsazení Ornella Muti, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi. (06.03.2011)

Nová strašidla jsou seskládaná z několika povídek, ve kterých tvůrci velmi zdařile karikují různé lidské povahy a vlastnosti. Některé povídky jsou úsměvné, při jiných lehce zamrazí. Ani víc než třicet let na krku jim však neubralo nic na aktuálnosti. Například téma povrchnosti a nezájmu při vožení raněného je zobrazeno znamenitě. Vůbec nejvíce se mi však líbila povídka o Jeníčkovi a jeho mamince sběratelce :-) 85% (22.05.2010)

No nevim, jako spatny to urcite nebylo, ale 89%? Prvni povidka o knezi je naprosto debilni a jelikoz je zarazena hned jako prvni, tak me dost znechutila celej film, pac sem cekal podobny blbosti. Nastesti vsechny ostatni povidky se pohybujou od prumernejch az po naprosto skvely, takze to bylo v pohode. Nema cenu se tu ke kazdy rozepisovat, zvlast kdyz nektery maj jen par sekund, ale nejvic me asi pobavily 4 - Hospoda, vozeni raneneho, Pocta mrtvemu a Mamincin mazanek. Pak tu je par krapet mrazivejch - Autostop, Beze slov nebo Vzorny obcan. No, ale vyjmenovavat vsechny nebudu, navic si nejsem jistej, ze ty nazvy jsme napsal naprosto presne, ale ten, kdo film videl, bude vedet o co jde. Dal stoji za zminku suprovy herecky vykony, misty slusna hudba a vyjimecne dokonce nejaka kamerova vychytavka. Docela slusna zabava. (25.04.2007)

Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. (25.05.2008)

Jej, po čtyřiceti letech, dneska jako tehdy, satira břitká jak má být, pokud vůbec musí být. Nejspíš ale musí! Jak jinak říct to, co zde byo řečeno! Dnes, na rozdíl od tehdy, jsem si to všechno spoluprožil, většinou v hlavní roli. - Tak třeba v povídce Pronto socoro (První pomoc) jsem chodil od zubaře k zubaři a všude mi řekli, že mají plno, nové pacienty neevidují, ať to zkusím u...). - I nuovi mostri nejsou strašidly, tahle by nikoho nevylekala, jsou to jen poděsové, stvůry až zrůdy, byť některé docela sympatické, ale takové to také je; viz Váchalův "Přírodopis strašidel", kde mez-mezi fantasmaty a realitou také není příliš zřetelná. Pozn.: I nuovi mostri je sequel filmu I mostri z roku 1963, režírovaného Dinem Risi, s 20 edpizodami, zde by jich mělo být 14. (26.01.2018)