Odpad město smrt

Viděno na festivalu Finále 2013. Musím říci, že nesleduji novinky a nezajímám se předem o tvůrcích filmů. Většinou jen tak nějak vlezu do sálu a pozoruji. Nutno podotknout, že mě přepadla mírná nervozita a panika, když jsem v předfilmové delegaci viděl Hřebejka. Zůstal jsem, nechtěl jsem se v danou chvíli a čas připojit k popíjejícím filozofům a jejich výkladům o axiomech. A dostal jsem to, co od filmových děl očekávám. Zážitek a prožitek. V míře vrchovaté a formě velmi blízké mému srdci. Samozřejmě se může spekulovat o tom, kdo tomuto sympatickému projektu pomohl ve svém vynikajícím provedení. Jestli dílu vtiskl výraznější tvář scénář mého oblíbeného německého režiséra Rainera Wernera Fassbindera, či divadelní adaptace Dušana Davida Pařízka, nebo herci divadla Komedie, kteří tyto role měli prožité už tolikrát. Ale nic z toho nemění na faktu, že jde o velmi výrazný umělecký počin. Kulisa paláce Lucerna byla zvolena velmi vhodně a dokonale zapadá do atmosféry filmu. Monology a dialogy vynikají svou inteligentní přesností. Slova létají, nebo jen tak proplouvají. Trefují se, i míjejí svůj cíl. Buší, zurčí, navazují na sebe se samozřejmou lehkostí, bzučí, štěkají, bodají, stékají, jsou ozvěnou nevyřčených vět i skutečností lidského společenství. Jejich síla odhaluje lidská nitra, psychiku jednotlivců, zakořeněný strach, tápání, bezvýchodnost, prodejnost, úplatnost, životní i společenskou vykořeněnost. Marná je snaha o hledání štěstí, vlastní identity, normálnosti. Při neznalosti cesty, či směru se do bahna marnosti, zkaženosti a dekadence zapadá hlouběji a hlouběji. Herci excelují: nešťastná prostitutka Romi (Gabriela Míčová), bohatý Žid (Martin Finger), pasák Franz (Stanislav Majer), transvestita Müler (Martin Pechát), paní Mülerová upoutaná na invalidní vozík (Dana Poláková). A Židův poskok Oskar (Jiří Černý), pro mě nejlepší herecký výkon ve filmu. Slova, marné hledání, dekadence, strach. Strach z okolí, ze skutečností, z představ, ze sebe samotného. A můj osobní chtíč po prožitku byl ukojen. Alespoň na malou chvilku. Alespoň na okamžik. (23.09.2014)

Kritiku Hřebejka, že ve svých pozdějších filmech si již prakticky nehlídá herce a zajímá ho pouze kamera a scéna, si musím nechat na nějaký další kus, protože tady je ta nesnesitelná divadelní dikce zjevně záměrem. Čímž se opět dokazuje, že divadelní film je špatně. Vždycky. Na druhou stranu zejména kamera a mizanscéna dává najevo, že tenhle středometrážák nevznikl pouze jako znuděný vrtoch, ale je za ním hodně lásky a nadšení ze strany tvůrců. Navíc tím, že se do českého prostředí snaží převést vulgární a nepohodlnou Fassbinderovu dikci stojí minimálně za uznání. (15.08.2022)

Není to hezký film a není jednoduchý na sledování, přece jen to má spíše proporce divadelní, což mi ve filmu obecně spíše vadí, ale herecké výkony jsou zde tak dobré, že jsem prostě jen sledoval ty jejich promluvy, které nejsou bez myšlenky, stejně jako vztahy jsou zachyceny dobře, i když to vypadá, že jsou přehrávané. Dobrý film. (06.01.2017)

Mrazivá zpráva o stavu společnosti, o moci peněz a snad i o antisemitismu. Tak jsem to vnímal já, ale těch možností tu bude asi víc. Hřebejk tentokrát vykročil úplně mimo svou dosavadní tvorbu a povedlo se. Vedle výborného nasnímání minimálního prostoru se povedl především casting. Gabriela Míčová si zcela poprávu odnesla sošku Zlatého lva, ale mě v paměti zůstanou i Stanislav Majer a Martin Pechlát. Další nedoceněný kus, ačkoliv uznávám, že tohle je určeno spíše užší divácké skupině. 80% (08.01.2015)

Na divadle jsem sice Odpad město smrt neviděl, ale protože mám Fassbindera slušně přečteného, rozumím tomu, že si to chtěl vyřídit s německými měšťáky, establishmentem, který se nikdy za Fassbinderova krátkého života s válečnou minulostí důkladně nerozešel, se všemi konformisty, proti kterým se levičácký bouřlivák vymezoval, když o tom tak přemýšlím, tak ho štvalo kde co a kde kdo. Se znalostí německých dějin chápou asi všichni, proč se objevil ve hře velký Žid, a s povědomím o Fassbinderově sexuální orientaci pochopíte, proč jeho postavy mají tak komplikovanou sexualitu. Přenesením hry do českého prostředí se ale tenhle kontext ztrácí a zbyde těžkopádná snaha o velké umění. Zásadní problém mám i s Gabrielou Míčovou. Její prostitutka Romi, aspoň jak ji chápu, měla být uprostřed těch sobeckých zrůdiček, jedinou lidskou bytostí, která se nechá ostatními zneužívat, a člověk k ní měl cítit přinejmenším soucit. Míčová, netuším, jestli je to jejím herectvím, nebo na mě tak působí její osobnost, mi ale přijde stejně odpudivá, resp. nesympatická, jako celý zbytek té podivné sešlosti. Celkový dojem: 25 %. (23.03.2015)