S Molièrem na kole

Velmi příjemné překvapení. Střet dvou mužů s nezlomnou povahou a touhou vyniknout mě zaujal i nadchl jako příběh, ale i nevšedním pojetím oblíbené kombinace žánrů, kdy se do rozehrané komedie promítá silné drama (a drama je zároveň odlehčováno humorem). Největší spád pro mě film nabíral ve chvílích, kdy oba spolu zkouší divadelní hru a vyměňují si stylizované dialogy, v nichž probíhá psychologický souboj nejen těch molièrovských, ale i skutečných postav. Ze strany obou protagonistů však cítit z nich navzdory případným špatným vlastnostem jejich postav od počátku velké sympatie a oba herci (pro mě dosud nepříliš známí) si mě brzy také podmanili. Zvláště Fabrice Luchini mi svou ojedinělou civilní komikou připadal vyloženě fascinující,  třeba ve chvílích, kdy předvádí správné odříkávání alexandrínů nebo vyjádřuje v konfliktu ke svému soupeři svůj postoj odříkavanou replikou z hry. Tož mě těší, že výborní a osobití herci ve Francii ještě zcela neumřeli... :o) Tenhle konverzační koncert Luchiniho s Wilsonem jsem si hodně vychutnával, prostředí francouzského venkova krásně vyniklo svou poetickou náladou, vedlejší linky s ostatními postavami funkčně dotvářely plastickost i hloubku příběhu a celý filmeček až neskutečně rychle uběhl. Úsměv se občas ve mě střídal s pocitem mírné hořkosti, asi jako přátelství obou mužů se zcela nikdy neutichajícím soupeřením, ovšem bez toho, aby celková nálada spadla do deprese, což jsem jen rád. I bez ní to byl určitě silný zážitek a děkuji bloomovi za skvělé doporučení! :) [90%] (10.03.2022)

„V tom našem bezbožném, zločinném století chci být co nejdále od lidské havěti. Už nechci přihlížet, jak tu ti lotři tyjí. Ven z téhle džungle! Ven! Pryč z toho klubka zmijí! Jak vlci žijete, podobni jejich smečkám. To bez vás raději, v samotě, život přečkám!” - Už z citace se dá odvodit, že humor není hlavní náplní této výborné konverzačky, přesto se tu pár vtipných okamžiků najde. Za všechny bych ráda zmínila situaci po zapnutí venkovní vířivky, ta převážně dramaticky laděný příběh báječně odlehčuje. Herecky se mi dostal pod kůži vynikající Fabrice Luchini coby Serge, který Molièrova Mizantropa jen nehraje, on totiž s jeho smýšlením přímo bytostně souzní, na rozdíl od svého vychcaného přítele Gauthiera v přesném podání Lamberta Wilsona. (80%) (21.10.2022)

Výborný konverzační film, který mi promluvil do duše. Jsem totiž svým způsobem skutečně misantrop a po tomhle filmu asi budu shánět po antikvariátech text Moliérovy veselohry o muži, který nenáviděl lidi, protože každý z nich měl nějakou nectnost - a proto byl raději sám. Přesně jako já... Gauthier touží po roli misantropa stejně jako jeho přítel Serge, jenže Serge tu roli nehraje, on ji skutečně prožívá, kdežto slavý Gauthier je při premiéře jen jeho odvarem a nakonec zapomene text. Také díky tomu, že mu na něj nenahrává jeho dávný přítel Serge. Prostě osudová chyba z ješitnosti... Prostě pět jasných hvězdiček. (31.03.2018)

sympaticky natočená vztahovka kde se Francouzi obešli bez dlouhých dialogů(což je opravdu jen zřídkakdy) a spíš si pohráli s detaily.Oba herci byli famózní v přechodech z divadelních scénářů do rolí filmových.Příjemný film.Nedá se nic vytknout scénáři ani režii.Dobrá kamera.Záběry z mořského břehu nebo ulic starobylého městečka byly.úchvatné. (30.03.2019)

Měli jste už někdy pocit déja vu? Něčeho už dříve viděného či prožitého? Tenhle nenápadný film mi rychle připomněl jeden z majstrštyků americké nezávislé scény - Přednostu z dílny Thomase McCarthyho. Dva muži, jedna žena, hledání cesty k sobě navzájem, komediální i dramatické prvky v jednom. Jenže přece jen je tu zásadní rozdíl. Oba dva filmy jsou sice o přátelství, jenže v případě Přednosty je to pozitivní film, který vyznívá až jako nekritický hold ryzímu přátelství zbavenému všech postranních úmyslů nebo sexuálního jiskření, v případě Moliéra postupně film nabývá temnějšího zabarvení a nakonec vyznívá jako příklad sobeckého chování, které pravé přátelství zabíjí. Přátelství totiž vyžaduje velkorysost a toleranci, které hrdinové francouzského snímku v rozhodujících okamžicích nejsou schopni. Velké je mužské ego a nezměrná je umělecká ješitnost... S Moliérem na kole je malý, intimní, civilně pojatý snímek o jednom setkání, ze kterého se mohlo zrodit něco velkého, kdyby v sobě jeho aktéři dokázali potlačit malost. Celkový dojem: 70 %. (10.06.2015)