Rudá jako rubín

Divácky vděčný, byť už maličko obehraný námět vede po celou stopáž nerovný, už předem prohraný boj s pragmaticky pojatým, poněkud přízemním a naprosto nevynalézavým zpracováním. Nenajdete v něm ani špetku volnomyšlenkářské fantazie, bezprostřední hravosti či nedejbože osvobozujícího nadhledu, třebaže prostoru pro jejich uplatnění je tady výrazný nadbytek. Nejspíš proto jsou kontury vyprávění až nepochopitelně tvrdé, ostře nasvícené a zbavené všech tajemství ... jeho duše se zdá být dočista zkrocená a navěky spoutaná ... a jeho hrdinové se projevují vesměs nevěrohodně a trochu otravně. Přesto se mu nějakým zázrakem podařilo uchovat alespoň náznak, vzdálený příslib něčeho, v co jste snad kdysi věřili ... ještě předtím, než jste dospěli ... 2,5* - a pro tentokrát, oproti všem svým zásadám, zaokrouhluju nahoru, na slabé 3* (05.03.2019)

Rychlý, neučasaný střih záběrů, které mnohdy jakoby skáčou z jednoho do druhého, toť jeden z klasických znaků béčkového snímku. Zde je však příběh zasazen do nevšedního a poměrně zajímavého a propracovaného fantasy-světa, a tak lze určité nedokonalosti i odpustit. Ale prvky teenagerovské ? Achjo, zbytečné shození všeho. (21.06.2020)

Jak debilnim filmem pokazit celkem čtivou knihu: 1) Zásadně obsadte nesympatické herce 2) Scénář upravte tak aby linie nedávala smysl a 3) Vložte do linie scény, které tam nejen nepatří a diváka matou, nebo jsou maximálně trapné 4) Všechny postavy by měly být černobílé 5) Není důležité se držet zajímavého nápadu, ale udělat z filmu typickou teenagerovskou love story - ale ne dobrou (pokud to v tomto žánru vůbec jde)... Taková škoda... (13.03.2019)

Zcela zmatená směska vzájemně nesouvisejících scén, jako kdyby někdo sestříhal seriál a vzal z něj jen nepodstatné věci. Celému filmu chybí nějaké sevřenost děje, nějaké jasnější směřování, a dokonce i dodržování vnitřních pravidel. Chápu, ano, teenegerovské záhady ze středních škol s podivnými týpky a velkou, romantickou láskou, kdy do té doby podceňovaná dívka zazáří, jsou moderní, až to bolí. Ale přece jen by to mohlo snad mít nějakou úroveň. Oč v tom filmu šlo? Proč tedy hrabě chce tu krev? A proč po ní tedy nejde daleko dravěji? Ty dvě sekty vedle sebe se střetnou jen jednou, náhodně, někde v parku při projížďce kočárem? Jinak totiž o té druhé sektě netušíme nic, a o téhle vlastně taky ne, protože sice pořád něco ochraňuje, ale jinak nevyvíjí žádnou činnost. Ale financí mají hodně. Spousta náznaků, nedovedených do nějakého vysvětlení - vize tety, rodinná historie, dědeček, havrani, samotný hrabě - vše je jen nahozeno, letmo, jako když jedete vlakem a za oknem proletí listí ze stromu. Jednání postav ani nemá smysl komentovat, každý se každou chvíli chová jinak. Někteří jsou chvíli za idioty, jindy jsou stateční. ale hlavně - nikomu nevěřte, jen svým citům! Také ta němčina v Londýně zněla divně, a navíc je evidentní, že musel vzniknout srdceryvný soundtrack pro dívčí srdíčka. Jdu pod pseudonymem napsat Tajuplnou Lenku s tajemným přívěskem, kterak se na gymplu v Legerově ulici zamiluje do nějakého podivína, třeba mi to Němci časem taky zfilmují. (05.07.2014)

Puberťácky filmík o mojej obľúbenej téme a to cestovaní v čase. O príbehu hovoriť nebudem, lebo je to skôr genialita knižnej predlohy. Niečo neokukané aj s mierne politickým podtextom (skutočne mierne) ma bavil, aj keď ma na začiatku neskutočne iritovalo, že vidím nemecky hovoriacich ľudkov na pozadí Londýna, ale časom som si zvykla. Prekvapil ma však scenár, od ktorého nikdy v takýchto puberťáckych filmov nič neočakávam, ale skutočne sa podaril. Nikde to neznelo trápne, len ma mrzí, že nás navnadili, no pritom nič nevysvetlili. Niečo načrtli, ale nechali to tak a postavám to ani neprekážalo. S nažili sa niečo zistiť a nezistili nič. Na konci ples a tak klišoidný prvý božtek. (05.02.2014)