Dva životy

Už jen za ten zajímavý námět si tento film zaslouží vyšší hodnocení, protože na téma související s válkou bylo natočeno velké množství a přijít s něčím originálním je už téměř uměním. Pro mě šlo rozhodně o událostech, o kterých jsem vůbec nevěděla, že existovaly. Zajímavé, plus velmi dobře koukatelné s Liv Ullmann, kterou bych asi nepoznala, kdybych si nepřečetla obsazení. A celé to tajemno bylo navíc zahaleno ve spoustě nádherně bílého sněhu, které velmi dobře podtrhlo atmosféru celého děje. Minulost nás někdy i přes velkou snahu jí uniknout přece jen dožene. (10.12.2014)

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)

Vynikajúca dráma, ktorá odkrýva jeden z mnohých zabudnutých prípadov porušovania ľudských práv. Pravdupovediac som o téme Lebensborn nič nevedel, preto považujem filmy, ktoré sa zaoberajú aj menej známymi kauzami za obzvlášť dôležité. Dva životy odkrývajú karty postupne formou vhodne dávkovaných zvratov. Tie nemajú iba šokovať, ale divákovi sprostredkovať okrem napínavého zážitku dôveryhodný ponor o psychológie postáv. Záver prekvapí ale určite každého a dáva skvelú bodku všetkým predchádzajúcim vetám. Film o tom, ako Vám môže zničiť a ako reálne zničil systém život. Nielen deťom z projektu Lebensborn, ale aj tajným, nedobrovoľným agentom Stasi. 90% (25.10.2015)

Do první poloviny naprosto nesrozumitelný film, který jsem měl chuť opustit, neboť jsem vůbec nechápal, kdo je kdo, a nezdálo se, že se zlepší. Nakonec se z toho však vyklubalo nesmírně zajímavé drama z oblasti, o které jsem toho moc nevěděl - o osudech zavlečených dětí ze severských zemí do Německa a posléze zneužitých východoněmeckou tajnou službou. (07.12.2014)

Neobvyklý příběh založený na řadě pravdivých událostí, u kterých byste ani nevěřili, že se staly, dokud samotný film neshlédnete. Životy všech lidí, které potkáte ať už na ulici, v autobuse nebo v metru, jsou všelijaké a rozhodně málokdy jednoduché. Katrine si třeba prožila život takový, který by si nepřál zažít nikdo. Tajila celý život svojí pravou identitu, ale nakonec si ji pravda stejně našla. Nedokážu si představit, že by to někdo dokázal tajit a už vůbec si nedokážu představit, že je někdo taková zrůda, že to po lidech může chtít. Dva životy mě v obou případech přesvědčily o tom, že i takové příběhy píše svět, ve kterém žijeme. (04.11.2015)