Realita

"Tak jak si stojíme s Realitou? Docela blbý, je to na padesátce a rychle stoupá. Tak to abych to na chvíli vypnul, řekl jsem si a sáhl po ovladači na stole, ale ten najednou zfialověl, změnil se v hroudu huspeniny a s mlasknutím stekl na podlahu. Bacha, už je to tady, zařval jsem, strhl esáčko, odjistil a zaklekl. Odkud to asi přijde, rozhlížel jsem se kolem. Najednou se esáčko začalo hýbat a obtáčet mi ruce. Z hlavně se stala hlava a snažila se mi zakousnout do krku. ---- Po chvíli boje se mi jí podařilo urvat a hodit na zem. V letu se změnila na vejce, ze kterého se po dopadu na zem začalo něco líhnout. Ani jsem nečekal, jestli to bude krokodýl nebo kuřátko, a rovnou jsem to rozšlápl. Zdálo se mi, že tentokrát to bude spíš kuřátko, ale nedalo se nic dělat. ---- Stejně jsem neměl moc času o tom přemýšlet, protože na mě zaútočil psací stůl. Uhýbal jsem kopancům jeho kovových nohou, které mi neomylně mířily na rozkrok, vytrhával jsem mu šuplíky a přitom se snažil soustředit myšlenky, abych konstituoval ten ovladač. Hlavně aby se mi nepovedl huspeninový ... Tak, konečně se mi podařilo ho udělat. Rychle jsem zmáčknul stopku a všechno se najednou dalo dopořádku. Jenom to kuřátko, a teď už bylo jasné, že to je kuřátko, protože v té loužičce krve bylo vidět trochu žlutého chmýří." --- Roman Neruda (05.06.2016)

Takový ten obyčejný snímek, kde se každá scéna nejenže odehrává v jiném čase, ale také v jiné dimenzi a snad i jiném Vesmíru. Kromě absolutní mozkové devastace jsem si povšiml snad jediné myšlenky. Mám za to, že se autor pokoušel diváctvu předat zprávu o tom, jak mohou z neustálého sledování televize zmagořit a přestat být schopní rozlišovat realitu od fikce, a to velice vtipnou formou. Bezprostředně po zhlédnutí jsem si ovšem nebyl jistý ani tím, jak se jmenuji, takže co já mohu asi tak vědět. Nedoporučuji tento snímek sledovat v podroušeném stavu. Nechci ani pomyslet, co by vám snímek udělal v hlavě za bordel, kdybyste svůj mozek povzbudili nějakou psychotropní látkou. Totálně originální a maximálně šílená podívaná podpořená geniálním hudebním motivem asi o 3 tónech. (21.04.2018)

Kdyby Inception a Monty Python měli dítě tohle je scénář, které by napsalo ve vypolstrovaném pokoji. Asi nejlepší Dupiexův film, ale logiku zde nehledejte. Rozhodně jedna z nejpovedenějších komedií za posledních několik let. Gagy jsou skvělé a smál jsem se každých deset vteřin. Zaslouží si vaší pozornost. Jediná výtka: Možná kdyby film skončil o cca 40 sekund dříve tak by to bylo lepší. (10.07.2015)

Dupieux je mi sympatický už od Gumy, ačkoliv ta samotná mi přišla moc chtěná. Chtěná je i Realita, ale zároveň bylo hodně příjemné nasednou na její vlnu a nechat se nést mimo racionalitu... prostě hodně příjemná hříčka, během níž jsem si vzpomněl na Život v oblouznění, jen s trochu artistnějšími ambicemi. (15.09.2015)

Quentin Dupieux a jeho majstrštyk. Vše napsal, natočil, ozvučil...možná vysnil, snad i prožil. I když skutečný prožitek je zde realitě na hony vzdálen. Realitě? To myslíš tu malou holčičku? Ne, myslím hmatatelnou realitu. Jasně, zdravý rozum a neochvějná víra ve svoje základní smysly, co cítím, vidím, slyším a nahmatám, je skutečná skutečnost. I když, ve skutečnosti..."Já vím, že to zní neuvěřitelně, ale...". Je čas se vzbudit, v rychlosti si promyslet své cíle a potom zase rychle spát, ať mohou být naplněny. Pro mě úžasný film, zbytečně nenatahovaný, neuvěřitelně vtipný, originálně odvyprávěný a v podstatě dokonale absurdní. Také k bleskovému zamyšlení...probouzíš se ze sna či do sna? No, zatím dobrou noc. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]. (21.03.2017)