Jak vytrhnout velrybě stoličku

Bohužel mě nesedla postava resp. chování Vaška ve vztahu k mámě a posléze i k tátovi. Není to asi ničí chyba, Tomík Holý zahrál Vaška užasně a v podstatě se jeho postava sama starala o všechny emoce, takže fakt smekám. Tématicky mě to přišlo docela hodně dospělácký, skoro bych řekl, že je to klasický, dobře odehraný vztahový drama. Mám s pár věcma problém, hlavně se vztahem Janičky s Harapesem, to jsem vůbec nepochopil co ty dva od sebe vlastně chtěli ??? Pak mě docela vadilo, že Vašek slovně působil o deset let napřed. Myslím si, že by filmu prospěla větší scénaristické péče. (26.12.2014)

Film o urputné snaze jednoho kluka mít taky tátu, je dómenou především Tomáše Holého. Ostatní herci, kteří rozhodně hrají výborně, se ocitají při výstupech Holého v jeho stínu. Velký aplaus si samozřejmě zaslouží i česká mistrině filmů pro celou rodinu Marie Poledňáková. Ta se výtečně postarala nejen o herce, ale blýskla se i výtečnou atmosférou a smyslem pro humor. (03.07.2003)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)

Jednoduchá, príjemná klasika, ktorá svojim pointou v scenári pripomína amatérsky film, no svojim otvoreným a príjemným obsahom a najmä hercami si získala celý národ. Celé to malo hlavne rýchly spád a nenudilo. Čoho som však čakal viac, bolo humoru. Pár chlapčenských somariniek a niečo navyše mi jednoducho nestačilo. 70%. (03.02.2007)

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)