Jak vytrhnout velrybě stoličku

Vašek, máma a táta -Tři-dva-jedna-Bum !! Etapa života Poledňákové, kdy chytila epochální scénáristickou slinu. Úžasný, s lehkostí podaný nadčasový příběh, jehož komediální stránka se vtiskla do pamětí diváků, ale i ta vážná má obrovskou hloubku a dokonce vlastně ve filmu převažuje. Jistá kamera i famózní střih, životní forma Němce, Holého a působivý výkon čarokrásné Preissové, která se statečně zmítá mezi dvojjedinností nabídek a nástrah. Příběh, kterému předcházel výstup na vrchol s geologickým programem. (02.05.2013)

Nedávno jsem si připomenul tuto klasiku mého dětství s dcerkou a musím říci, že funguje i po letech. Líbila se mně i mojí dceři. Nicméně to není můj nejoblíbenější film. Občas na mě působil a působí, i znovu po mnoha letech smutně. Tomáš Holý to v podobě Vaška hraje excelentně a nutno říct, že je to on, který film vytahuje z průměru. Jeho věčné hledání táty i smutek bez něj dokáže zahrát výtečně a společně s hudbou vytvoří právě tu posmutnělou atmosféru. V tomto ohledu mám mnohem raději druhý díl, kdy převládne naopak atmosféra bezstarostných prázdnin a radostného dovádění s tátou. (21.05.2021)

Příjemná televizní rodinná komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku je pro mne hřejivou vzpomínkou nostalgie dětství bezstarostného a kouzelného. S kapkou hořkosti a sentimentu a hromadou veselí a radosti ze života. Ta roztomilá dětská rozvernost a celková optimistická atmosféra je odzbrojující, uklidňující a potěšující. Je to jeden z ukázkových případu, kdy film neztrácí svou zábavně osvěžující sílu ani po stém shlédnutí. Hvězdou příběhu je malý školák Vašek Benda (velmi zajímavý Tomáš Holý) s jediným přáním o úplném rodinném životě. Svou upřímnou a bezelstnou snahou přivádí jediného svého křehkého rodiče do slepé uličky vyčerpávajícího psychologického nátlaku. Ale s překvapující pravdou je občas těžké se smířit. Hlavní ženskou postavou je Vaškova starostlivá maminka a baletní tanečnice Anna (šarmantní Jana Preissová) ve vichru vzrůstajících nároků rostoucího potomka. A s množstvím nároků dochází potřebná zásoba energie k životu. Hlavní mužskou postavou je náčelník krkonošské horské služby Luboš Rychman (sympatický František Němec) s překvapujícím zjištěním, které navždy změní jeho poklidný samotářský život. Jen nalézt správnou cestu k zacelení hluboké propasti rozčarování. Z dalších postav: upjatý Annin milenec a náročný učitel baletu Jindřich (zajímavý Vlastimil Harapes s hlasem Jiřího Klema). Annina matka a pracovně vytížená zdravotní sestra (Jana Dítětová), socialisticky uvědomělá Vaškova učitelka (Gabriela Vránová), přívětivý mlékárenský řidič (Petr Kostka), či Vaškův spolužák s doplněnou rodinou (Miroslav Vydlák). Potěší taneční ukázky z baletních vsuvek Národního divadla. A laskavý a povznášející duch, který vytrvale vystrkuje z filmu svoji zábavou rozesmátou tvář. (20.11.2016)

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)

Televizní útěky z šedavého bezčasí normalizace podvědomě směřovaly tam, kam komunistický režim mohl dosáhnout jen částečně, takovým ,,ostrůvkem svobody" byly pak logicky třeba hory a prostředí horské záchranné služby, kam jistě ne náhodou částečně lokalizovala svůj první film z volného cyklu snímků s Tomášem Holým režisérka a scénáristka Marie Poledňáková. Její televizní film oplývá takovou tou normalizačně optimistickou náladou, která byla pro daný segment dobové filmové tvorby povinná, pod ní se ale ukrývají i hlubší věci a mollovější tóny - motiv osamění navázaný na širší fenomén ženské emancipace a feministických proudů, v nichž se (socialistická) žena vědomě (s vědomím své ekonomické nezávislosti) rozhodne vychovávat dítě bez muže. I když film je především vnímán jako nenáročná rodinná zábava a jako takový si získal nehynoucí popularitu, Poledňáková v něm naznačila cosi zásadnějšího - totiž fatální konec patriarchálně usazené společnosti a její přerod v cosi ještě nedefinovaného. Jistě, modernost umělého světa filmu trochu předběhla dobu, neboť dobově byla platná jen pro jistě omezené (spíše umělecké) společenské kruhy v Praze, ze zpětného pohledu ale oceňme režisérčinu intuici. Svět matek samoživitelek se pomalu stal normou. Příznačné je, že malý Vašík si s odzbrojující přirozeností a autentičností Tomáše Holého v takovém světě intuitivně (až posedle) hledá tátu... (27.11.2011)