Režie:
André CayatteKamera:
Christian MatrasHudba:
LouiguyHrají:
Michèle Morgan, Bourvil, Ivan Desny, Georgette Anys, Julien Carette, Georges Chamarat, Jane Marken, Marcel Pérès, Sylvie, Bruno Balp, Charles Bouillaud (více)Obsahy(1)
Starý mládenec Pierre Tardivet (Bourvil) se rozhodne, že je čas se oženit, a podá si inzerát. Vybere si Marii-José (Michèle Morgan), ženu inteligentní a citlivou, ale ne příliš přitažlivého vzhledu. Po svatbě se projeví jeho malichernost a Marie-José skončí v jednotvárném a bezduchém manželství. Po autonehodě se Pierre seznámí s doktorem Boscem (Gérard Oury), známým plastickým chirurgem, který mu nabídne, že jeho ženu zkrášlí. (ilclassico)
(více)Videa (1)
Recenze (3)
,,Chci mluvit s panem přednostou. Někoho jsem zavraždil..." Spočátku jsem si říkal, jestli v rámci napětí dramatu neškodí, když se hned v první scéně z policejní stanice dozvídáme, jakým tragickým incidentem vyvrcholí osud Pierra Tardiveta, o němž pak zpětně vypráví celý film. Ale i s tímto vědomím bylo rozhodně zajímavé sledovat vývoj poněkud neatraktivního profesora matematiky, který si to před 10ti lety vyzkoušel s láskou na inzerát a ze slušného člověka se postupně proměnil v chladnokrevnou bestii neštítící se nejkrutější pomsty. Hodně mne zaujal Bourvil v nezvykle dramatické roli mužského cynika v domácnosti vedle slavné Michèle Morganové. Zaujalo mne i to, jak v celé té nešťastné manželské historii způsobovaly jednotlivé zvraty čiré náhody (kdyby on neměl nehodu, nikdy se neseznámí s jedním špičkovým chirurgem a jeho prací..., kdyby konferenciér na zábavě nevybídl tancující páry k malému žertu, nebyla by se ona tolik zakoukala do dalšího muže..., kdyby se odlet náhle nemusel odložit kvůli špatnému počasí... a dál už raději neprozradím :o)). O něco méně mne už zaujalo, když se jednu dobu film až příliš dlouho točil kolem možností plastických chirurgií, což je téma, které mohlo být v době vzniku převratné, ale za ta léta jeho objevnost vyšuměla (byť to má nakonec v rámci celého příběhu velký smysl). Charaktery obou hlavních postav byly s přehledem zřetelně vyprofilovány, André Cayyattemu se psychologické drama o tragickém manželství hodně povedlo. Byť chvílemi mohlo Zrcadlo dvou tváří připomínat i komedii, napokon lze se dočkat i pořádného vztahového dusna. Přiznám se ale, že od tvůrce takových velkých dramat jako Verdikt a Prožít si své peklo jsem očekával další pětihvězdičkovou "bombu" a ta se tentokrát úplně nekonala. Zklamán z tohoto opomíjeného francouzského snímku ale rozhodně nejsem. 80% ()
Bourvil to vedel aj v dramatických polohách, čoho svedkom je aj tento snímok. Jeho ušliapnutá a nesmelá postava sa časom mení v despotického žiarlivca, kde prestáva chápať potreby a túžby vlastnej manželky. Tretia recenzia. ()
Solidně postavený film, který zaujme.(70%) ()
Galerie (14)
Photo © Gaumont
Reklama