Druhá míza

Netrpezlivo očakávam, či ešte z novodobých kinematografických záchvevov zrodí múza výkon Al Pacina na hranici rozdýchateľnosti. Danny Collins ju v tomto smere pošteklil, ale na intímnejšie harašenie zostali veľké priestory "na predaj". Na podobnú tématiku plodia opusy aj hollywoodsky vrátnici a bez obsadenia vychádzajúcich hviezd ako rakovina, ADHD, (ne)vyliečiteľný alkoholizmus by snáď dramatický podtón zaspieval labutiu pieseň po úvodných titulkoch. Výhrady nevýhrady využijem svoje právo na citové vzplanutie, keď sa z času na čas rád nechám uniesť viac ako treba. Výsledný efekt rozprúdi potrebnú dávku pozitívnej energie. Vypätejšie príbehové úseky oplývajú precítenou hĺbkou a po celý čas vyžaruje príjemné herecké zžitie s postavami. Predpoveď vývoja záverečnej scény zvládne aj dottore Iľko, ale keď ju miluješ nie je čo riešiť. Btw. Boh žehnaj Christophera Plummera. (19.07.2015)

Po dvaceti minutách mi bylo jasný, že tohle bude krásný, a nebýt zakolísání v závěru (a tím pádem trochu slabšího konce) tak volím i pět hvězd. Pacino je herecky tam, kde ho pamatujete a dojímá postavou staré vyhořelé rockstar na "odvykačce", přičemž září jeho charisma (kouzlo, jiskra, vtip, šarm...), ale užijete si i sympatických vedlejších postav. "Lennonovský" lidský film co chytne za srdce, co feel-good... this feels great. (27.06.2015)

Jenže co naplat, Al Pacino má pořád neuvěřitelné charisma a jeho zpodobnění unavené rockové hvězdy je rozhodně chytlavé. Bez problému mu uvěříme, že by chtěl alespoň ke stáru udělat něco správně, ale know how má jen na otravně pohodové vystupování, které každý inteligentní člověk okamžitě prokoukne. Což ho samotného vnitřně sžírá, ale nakonec k němu musí zas a znovu utéct, protože prostě nemá nic jiného. Scénář a režie Dana Fogelmana nemá cit pro nic, tedy krom dialogů podporujících Al Pacina v každé kusé scéně. Což nestačí, pokud bychom chtěli skvělý film, ale určitě to stačí na slušnou podívanou, která uteče a každou její momentku si užijeme, pokud na ni nebudeme klást moc velké nároky. Plnohodnotný celek holt nevzniká. Fungují jen postavy (nejen Pacina, i ostatní se činí) a mrzí, že nemohly ožít v lepším příběhu. (23.06.2020)

"Promiňte, berete drogy? - Momentálně nebo obvykle?" Danny Collins se po čtyřiceti letech hroucení rozhodl udělat něco se svým životem. Je to inspirující, ale mám jisté podezření, že mně John Lennon žádný motivační dopis nenapsal a tak si budu muset počkat na nějaké to psaní od Bona. No nic. S Dannym jsem se pobavil velice slušně, ale ty rodinné hodnoty v závěru mi úplně přebily tu pohodovou zábavu, kterou Danny dokázal nabídnout i při svém mizerném zpěvu. (14.03.2016)

Za všechno může přece John Lennon a už se v tom Danny vezeš. To mně bylo jasné hned, jak jsi dostal od něj dopis. To byla nádherná ALPacinova jízda a já před ním stále smekám. Například jeho vystoupení v baru bylo senzační, přitom dojemné a zabrnkalo na mojí emotivní strunu. Ano, bylo tam pár hrstiček patosu a klišé, ale můj pohled na tenhle příběh, který se mně silně dotknul i z jiných důvodů, to nijak neovlivnilo. "V mojí mysli je jaro, ale opadávají podzimní listy. Jak okolo kráčím, všechny je posbírám........slepě kráčím po cestě a hledám jasný cíl. Nedívej se zpět a nedívej se dolů..." (24.08.2015)