Hledá se Dory

Znovu jsem se chtěla ponořit pod hladinu oceánu a zažít kouzelné dobrodružství s (lidsky) nedokonalými rybičkami, ale už to nebylo, jako když jsme hledali Nema. Schéma je sice stejně, jen za oranžovou rybku je dosazená modrá, ale film nenabízí zdaleka tolik vtipů a nápaditých akcí. ____ Zatímco v Nemovi bylo nebezpečí zobrazováno situacemi, kdy opravdu něco reálně hrozilo (žraloci, velryba, výbušniny, sadistická holčička, žravá hlubinná ryba…), tentokrát je nebezpečí převážně v psychické rovině, kdy postavám hrozí osamění a ztráta. Také se ztrácejí: Dori ztrácí permanentně nejenom paměť ale i rodiče a hlavně přátele, ti zase ztrácejí ji, chobotnice ztrácí svoji touhu po svobodě a chce dál žít ve vězení…. Místo napětí nabídl druhý díl hlavně tesknotu a smutek, což nevyváží ani předem jasný konec. Možná Disney nechce strašit děti žraločími zuby, ale místo toho jim poskytl žal. Nevím, jestli si to tenhle odvěký propagátor rodinného štěstí vůbec uvědomil. _____ A navíc mě osobně žraločí trio citelně chybělo a žádná chobotnice, ať už má nohou kolik chce, mi ho nenahradila. /20. 6. 16./ (20.06.2016)

Že by to bylo tolik podobné jedničce, si nemyslím. Celkové vyznění je jiné, ale narozdíl od Aut 2 dává smysl a může být velmi dobrou inspirací pro děti i dospělé. Vtípky jsou v podobném duchu jako v prvním dílu a ani nijak výrazně horší, jak jsem se obával. Ovšem čtyři nedám, protože film až moc referuje na Nema (má i společnou scénu pro propojení děje), což je dost zásadní problém, protože filmy jsou od sebe 13 let. Veškerý příběh závisí na flashbacích, nemá zdaleka takovou oduševnělost jako jednička a stejně jako Auta 2 nemá své mantinely. Ne, žádné výbuchy a vraždy se nekonají, ale doslova se tu pohybuje po souši všemi možnými způsoby a jde místy i do absurdnosti připomínající Tučňáky z roku 2014, hlavně se svým šíleným odkazem na Nolanův Inception na konci. Nuda to není, je to celkem velká zábava, ale nevím, co si o filmu doopravdy myslet. Animace pixarovská špička, ale celkově to připomíná průměrný DreamWorks. (24.07.2017)

Na to, že to je ryzí marketingové pokračování za účelem rozjetí merchandising tsunami (mimiDory jakožto ta nejlošťomilejší lybiška všech dob si o to přímo říká a až se divím, že synátor při cestě z kina nevznesl požadavek na pořízení rybky) a nikoli pokračování vzešlé z potřeby sdělit o postavách/světě něco nového (a taková pokračování nebyla kdysi Pixaru cizí), tak to vlastně vůbec není špatné. Především z toho důvodu, že to je v podstatě to samé co jednička sakumprdum. Hlavním záporem je samotná "krátkoblbá" Dory, která sice skvěle funguje jako vedlejší postava, ale podstatně hůře jako hlavní, jelikož se její energie a zapomnětlivost rychle přejí. Má však oporu v nových postavách; především chobotnice Hank to v nejedné pasáži táhle na všech svých chapadlech navzdory všem(u). Příjemně překvapí, jak moc to funguje po emoční stránce. Což je vyváženo zbytečnou eskapádní záchranou finální akcí a duem Marlin/Nemo, kteří jsou tu čistě z povinnosti. Je až bolestivé sledovat, jak je tvůrci uměle na sílu roubují do centra dění a zároveň je nechávají po celou stopáž na třetí koleji. (24.06.2016)

Tak je to legrace a nezdá se mi, že by pokračování nějak pokulhávalo za jedničkou. I tady se sice našlo nějaké to miniaturní, hluché místečko, kdy se mi myšlenky roztoulaly a přestala jsem se naplno věnovat příběhu. Tím mi patrně uniklo velice zásadní poučení, domlouvání nebo sebezpytování. Fakt netuším. Nedávala jsem pozor. Jinak je moc fajn, že je zde jistá absence šokových situací, takže slzička by ukápnout neměla. Maximálně jsem v sále zaslechla občasné secvaknutí půlek leknutím, moje nevyjímaje. Nicméně jak je u každého kvalitního, dobrodružného snímku zvykem a u animáků taky, kšandy nám napínají do samotného konce. Taky není dobré moc nad vším přemýšlet. Je to pohádka pro děti, takže ryby mluví, umí číst a ovládají další, ryze lidské, dovednosti. Hlášky i hudba super. (20.06.2016)

Za mě ještě lepší než jednička, smutné okamžiky střídají veselé. Proto nemůžu většinou na animáky do kina, na střídačku se u nich chvíli směju, chvíli brečím, a kamarádi mě už pak více nemají za tu tvrďačku, na jakou jsem se před nimi do té doby pasovala. Jestli mě chcete doopravdy poznat, vemte mě do kina na animák, moje nálady se u nich střídají rychleji než splašené hormony těhotný holky. Jednu výhodu pak 3D projekce mají, smích sice neututlám, ale že jsem se u Dory třikrát lehce nervama i dojetím rozbulela, to brejle zakryly. Jak tohle můžou pouštět dětem? Na tohle dobrodružství na rozdíl od Dory vážně nezapomenu. A možná si ho i nadšeně zopakuju. (16.07.2016)