Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Hédonismus a žravost z obrazů nizozemských mistrů se mísí s tragickou love-story v intencích oblíbených témat malířství italského. Tento pastiš evropské umělecké tradice propojuje Greenaway s tradicí divadelní a do několika málo kulis umisťuje gurmánský danse macabre osudově se točící kolem čtyř titulních postav z názvu filmu. Opět těžko analyzovatelný filmový zážitek postavený na obrazové poezii a absurdní atmosféře, který v mnoha ohledech připomíná tvorbu dalšího britského filmového manýristy Dereka Jarmana. A jako nášup jedna z nejpůsobivějších metafor bolestí lásky: milenci unikají v dodávce naplněné až po okraj zoufale zkažený masem... (09.10.2008)

Zajímavý film, o kterém nevím, co si mám myslet. Ze začátku jsem z něj nebyl nijak odvázaný, ale postupem času mě začal pohlcovat. Určitě na tom měla velký podíl podmanivá hudba a skvělá kamera. Jak běžely minuty, tak mě to čím dál víc přitahovalo. Mám zálibu v patologických vlastnostech lidí. V bezúčelné brutalitě a násilí. Film mě stejnou mírou odpuzoval a přitahoval. Myslím, že Peter Greenaway taky nebude podle společenských měřítek zrovna psychicky v pořádku. (03.08.2014)

Film v obrazech a příběh, to jsou jen rozmáchlé, pozvolné či pátravě zkoumající tahy štětcem, když umělec tvoří své dílo.   Zlodějův sebejistý, živočišný a instiktivní  monolog, kuchařův odstup a racionalita i něžné či  vášnivé milenecké etudy zlodějovy ženy a jejího milence.  Viděl jsem malíře při jeho práci i jeho  mistrovské dílo. Pro někoho odpuzující a prázdné, pro druhého plné a okouzlující, a tak to má být. (27.10.2023)

Ano, doslovnost. Doslovnost obrazu. Proč si brát servítky? Kuchař, císař, jeho žena, její milenec. Kanibalismus. Tak to chodí a občas to tak i dopadá. Ostatně, dorozumívací řečí zde není francouzština, nýbrž angličtina. Kuchyň, jídelna, záchod. Venkovní prostor – psi, výkaly, hnijící maso. Depozitář knih. Opulence. Revoluce. Ale co viděl kuchař, viděli jsme i my. Život může být velmi estetický. Proč ho tak vnímáme jen na těch obrazech? (PS: Pravděpodobně budu muset brzy znovu zhlédnout Zet a dvě nuly a doplnit mu pátou hvězdu.) (PPS: Nejlepší doporučující komentář: Milodar. Boha bych z toho neobviňoval. Za co bychom stáli bez závislosti na hmotě?) (13.01.2015)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)