Topení po číslech

1 Greenaway 2 je 3 synem 4 vlámského 5 malířství 6 stejně 7 jako 8 obratu 9 k 10 jazyku, 11 cílevědomě 12 dokáže 13 reprodukovat 14 klasickou 15 karteziánskou 16 touhu 17 po 18 počitatelnosti, 19 symetrii, 20 spinozovském 21 more 22 geometrico. 23 Jeho 24 filmy 25 jsou 26 také 27 dokonale 28 souměrné, 29 kružnice 30 příběhů 31 i 30 vizuálních 31 prvků 32 je 33 utvářejících 34 se 35 vždy 36 nakonec 37 spojí 38 v 39 dokonalém 40 pohybu. 41 A 42 je 43 v 44 nich 45 i 46 zachycení 47 nesmyslnosti 48 řeči, 49 plodící 50 šílenství 51 životů 52 postav 53 i 54 filmových 55 příběhů, 56 a 57 to 58 ve 59 spojení 60 a 61 nikoliv 62 proti 63 oné 64 symetrii, 65 kterou 66 si 67 okolo 68 sebe 69 iluzivně 70 vytváříme. 71 Ale 72 jeho 73 filmy 74 jsou 75 i 76 opulentní; 77 obžerství 78 obrazů 79 i 80 scénografie, 81 scénáře - 82 když 83 se 84 všechny 85 prvky 86 úspěšně 87 spojí, 88 je 89 z 90 toho 91 geniální, 92 vizuálně 93 opojný, 94 ikonoklastický, 95 společensky 96 provokující 97 Greenaway. 98 Ale 99 když 100 ne...[* Vznikne z toho prázdná póza (viz komentář garmona), sice dokonale vykroužená forma, ale uzavřená v sobě samé. Vidíte, že mi to nevyšlo v dokonale metrické soustavě, jako Greenawayovi, inu, je to zkrátka velikán, i když ne každý jeho kus musí být zrovna mistrovský.] (17.10.2015)

Už mi to nepřišla jako taková pecka, jako když jsem před lety objevil The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover. Trochu jsem se u toho nudil, strašně mě tam iritoval ten kluk Smut (zjevný autista), a celé to ústí v rozuzlení, u něhož jsem se doslova zhrozil a dost mě rozladilo (btw. přijde mi strašné, že je to zde v anotaci bezostyšně vyzrazeno). Bez debat tomu nejde upřít ohromující filmařské kvality a některé záběry jsou naprosto neuvěřitelné, ale prostě nevkročíš dvakrát do stejné řeky, a já si svůj díl úžasu z Greenawaye zřejmě vybral už před lety. (15.04.2023)

Mám rád hociaký anglický film, ale tento som nepobral. Dosť ma tam sral ten mladý Smut s tým jeho foťákom a rachejtlami a číslami a žltými a červenými dňami, ako aj tie ich hry, ktorých genialitu som vôbec nepochopil. Špeciálne teda tá s tými ovcami a prílivom a odlivom. Tam som sa už úplne stratil. I napriek vtipným komentom mi ani jedna z postáv moc nebola sympatická. Baby mali malé kozy, boli škaredé a bez charizmy a chlapi boli tlstí, chlpatí a s malými vtákmi. Jediné, čo sa mi páčilo a učarilo mi, bola tá jeseň s jablkami na anglickom vidieku, pre ktorú ja osobne mám veľmi veľkú slabosť. Celý film bol zrejme maľbou prenesenou do pohyblivých obrázkov, alebo čo, ale ja som vydlák, ktorý to nepochopil a minul sa úplne s tým. Jednoducho to je film môjho intelektuálneho zlyhania! (09.03.2012)

…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. (08.11.2010)

Obvyklá intelektuální hříčka pro festivalové publikum z dílny Petera Greenawaye, která tentokrát myslím obsahově uspokojí především feministky a zaryté masochisty z řad mužů. Film jsem viděl svého času ve filmovém klubu, kam taky vzhledem ke svému obsahu patří. Je to vlastně hodně černá komedie o svérázném řešení partnerských rozporů. Celkový dojem: 65 %. (26.05.2009)