Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHudba:
Michael NymanHrají:
Joan Plowright, Juliet Stevenson, Joely Richardson, Bernard Hill, David Morrissey, Vanni Corbellini, Trevor Cooper, Ian Talbot, Edward Felix Pole Tudor (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V Topení po číslech s antiemotivním chladem děje kontrastuje krása obrazu přesyceného významy, stejně jako lyričnost východoanglické krajiny, kam je děj umístěn (inspirace holandskými mistry a anglickými krajináři předminulého století). Režisérova záliba v číslech a řádu astrologie nabývá absurdních dimenzí v příběhu tří žen stejného jména Cissie Colpittsová, které náleží ke třem generacím a jsou spolu možná v příbuzenském poměru (nebo jsou jednou ženou ve třech obdobích života). Všechny tři Cissie postupně utopí své neuspokojující manžely a spoluúčast si vynucují na svém sousedu, romantickém ohledávači mrtvol Henry Madgettovi. Příslib lásky však ani jednou nedojde naplnění, Madgett je třikrát odmítnut, aby byl v závěru, kdy je celá vražednická aféra odhalena policií, vyvezen na projíždku a utopen. (čenda)
(více)Recenze (44)
Ani po pátém zhlédnutí (s časovým odstupem) mne film nenudil, naopak jsem si ho užíval naplno. Perfekcionalista Greenaway zasadil svůj příběh života a smrti (tři ženy připomenou Munchův obraz Tanec života) do barokních obrazů připomínajících tu zátiší holandských mistrů, tam dekadentní výjevy symbolistů, jinde plátna surrealistů. Zrození a zánik - umírající hmyz, zabitá zvířata, hnijící ovoce, uvadající květiny. Dlouhé nájezdy kamery zachycují pečlivá aranžmá z rozličných předmětů, květin, ovoce, ale třeba i bot. Čísla skrytá i výrazně viditelná, počítání, hvězdy, listy, chlupy. Okouzlení nahotou je viditelné, oproti předchozím snímkům přibývá, doslova exploze nahoty přijde v Prosperových knihách či Dítěti z Maconu. Výtvarník Greeneway dokazuje, že film je především vizuální umění. I když děj nejspíše většina diváků postupně dopředu tuší, je neseriozní od čendy prozrazovat ho celý od začátku až do konce... ()
V profile Petra Greenawaya je veta: "Ak chcete rozprávať príbehy, staňte sa spisovateľom, nie filmárom", ktorá má vysvetliť a ospravedlniť svojrázny štýl jeho filmov. Ja by som ju parafrázoval takto: "Ak chcete vytvárať obrazy, staňte sa maliarom, nie filmárom". Nemám najmenší dôvod zmeniť svoj odmietavý postoj, ktorý som vyjadril už pri filme Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec. Nepovažujem filmy Petra Greenawaya za umenie, nerozumiem im a aj Topenie po číslach som si pozrel iba preto, že som si nevšimol, kto ho spáchal. ()
ocenenia : MFF Cannes 1988 - Najväčší umelecký prínos ◘◘◘◘ popravde, film ma úplne zmiatol a neviem čo si o ňom myslieť.... samozrejme, výtvarná stránka je opäť barokovo bohatá, zároveň však presná a prísne usporiadaná, dokonalá, veď ako inak u Greenawaya... ale obávam sa že to ja tak jediné, čo dokážem na tomto bizarnom a "enigmovsky" zakódovanom filme objektívne posúdiť. Dejová a významová spletitosť je tvrdý oriešok aj pre väčších odborníkov ako ja (si myslím :) ... ale takmer určite je v tom zakódované niečo z feminizmu-antifeminizmu, niečo z túžby žien po slobodných ("hravých") mužoch, no väčšinou to končí tak, že práve muži sa stávajú hračkami v rukách žien, ktoré si ich podmania.... stratou slobody a voľnosti však muži strácajú aj príťažlivosť, ženám začnú prekážať, nudiť ich.... + nevera, nezáujem, neschopnosť sú tri smrtelné hry, ktoré sa žiadnemu mužovi so ženami neopláca hrať.... ale na intelekt a symboliku Greenawaya som prikrátky, takže je vysoko pravdepodobné, že tieto moje výplody nemajú s filmom nič spoločné.... a možno práve moja priam účtovnícka snaha mať všetko spočítané, zatriedené, a označené (čiže objasnené) je to, čomu sa Greenaway urputne bráni a čo odmieta ()
Už mi to nepřišla jako taková pecka, jako když jsem před lety objevil The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover. Trochu jsem se u toho nudil, strašně mě tam iritoval ten kluk Smut (zjevný autista), a celé to ústí v rozuzlení, u něhož jsem se doslova zhrozil a dost mě rozladilo (btw. přijde mi strašné, že je to zde v anotaci bezostyšně vyzrazeno). Bez debat tomu nejde upřít ohromující filmařské kvality a některé záběry jsou naprosto neuvěřitelné, ale prostě nevkročíš dvakrát do stejné řeky, a já si svůj díl úžasu z Greenawaye zřejmě vybral už před lety. ()
…jak popsat, když je dílo mistrovsky vytvořené, ale chybí mu smysl. Ethos detektivky Agathy Christie mi bohužel pro takovou nádheru nestačil. V Drowning by numbers přitom lze najít mnoho nosných a tíživých motivů postmoderní civilizace – závislost na následnostech a řadách čísel (čas?), všudypřítomné odměňování sexu, či sex jako odměna, feminismus jako fakt i jako nepříjemné vydírání. K tomu připočtěte greenawayoviny jako například obskurní (ostrovní) nonsens „humor“ (bolí z něho čelist), systematičnost v těch nejnemožnějších, úžasňácko/konceptuálno/quasi-humorno/zdlouhavých situacích, zápletkách, pravidlech; ploché charaktery postav-principů (jsou jak karty v Alence v kraji divů), povinný a na odiv vystavený cynismus (když to v jiných jeho dílech funguje, je jeho ekvivalentem „demaskování falešné morálky“), exekutivní vyústění příběhu anebo překrásně vymyšlenou formu celku – s motivy je nakládáno volně, napříč lineární časovou osou, po vzoru variační práce v hudbě. Na straně pozitiv tohoto filmu stojí také již po tolikáté neuvěřitelná (noční!) kamera Sachy Viernyho (i tady už viděno – manýrismus až za hrob, ale nevadil), na straně negativ stojí také stokrát sebou-vykradený Michael Nyman s otravným minimalismem (prodávají se zde znovu celé kusy z jiných Greenawayů). Když jsem si to vše sečetl a odečetl, začal mne příběh i zpracování přibližně ve třech čtvrtinách neskutečně prudit – něco tak přefinancovaného, samolibého (kolonialistická spokojenost se sebou samým) a něco ve výsledku tak ZBYTEČNÉHO jsem od tvůrce ZOO, Kuchaře, zloděje… anebo Dítěte z Maconu nezkousl. Velké zklamání. Slabé **. ()
Galerie (9)
Photo © Miramax Films
Reklama