Prosperovy knihy

"Renesanční sbírky měly ukázat spojitost přírodních a uměleckých forem, přechody mezi zázraky přírody a lidskými výtvory. Kunstkomora tak podávala plastický obraz světa v jeho mnohosti a šíří, podle principu přírodní filozofie a magie, že 'vše je obsaženo ve všem' (omnia ubique)". (popiska v Umprumu) Greenawayovy filmy jsou touto kunstkomorou, v níž se mikrokosmos autorovy umělecké vize obtěžkané tolika vnitřnímy obrazy temnou komorou projektuje v makrokosmos barokně přetékající mizanscény, kunstkomorou, která chce říct vše a která skutečně říká vše: nestačí jeden filmový obraz, superpozice obrazů zdvojuje listování knihou, která je definitivním výčtem všeho vědění - u Greenawaye jsou filmy třeba nahlížet jako přirozené přecházení knihy ve film a naopak, jelikož písmo a vědění mohou být v každém okamžiku estetizovány a obrazivost kdykoliv pohlcena alchymií slova, jež 'bylo na počátku' všeho a z něhož se zrodil i autorův manýrismus, v němž se jediná esence božího demiurga - režiséra manifestuje zdaleka nejen sedmerem svobodných umění, ale všemi uměleckými formami v dosahu ducha klasiky. (27.03.2023)

Kdybych Shakespearovu Bouři neznal, asi by se mi ve filmu oriantovalo dost těžko. Ale ono to není ani tak podstatné - surreálné výjevy nemyslí na minulost ani budoucnost a ač jde teprve o druhý Greenawayův film, co jsem viděl, mám pocit, že právě to je jeho trademarkem - výtvarné řešení každé scény a její okamžitý účinek. Co se dekadentních shakespearovských adaptací týče, nicméně vede Titus od Taymorové, který dokazuje, že podobného efektu lze docílit i bez zbytečné dezorientace a ztráty (nebo spíš odmítnutí nalezení) nitě. V druhé polovině, když jsem si na styl filmu zvyknul, už mě pak moc nepřekvapoval a spíš jsem jen čekal, až už skončí - což je asi nejhorší, co se mohlo stát a po začátku, kdy jsem byl vyloženě fascinován, mě to mrzí. (05.08.2013)

Zo 4 Greenawayových filmov, ktoré som doteraz videl, sú PK jednoznačne najnáročnejšie na sledovanie naratívu. Zhruba tak trikrát. Naopak po vizuálnej stránke sú zase 3x prepracovanejšie a to je už čo povedať. Peter myslel iba na znalcov predlohy, my ostatní sme sa mohli kochať sledovaním nekonečného množstva prvkov vo vnútrozáberovej montáži. Chcel by som toto dielo vidieť ako sériu obrazov v galérii. Pod nimi by bol text a mal by som tak množstvo času si ho podrobne prečítať a tým pádom aj pochopiť. Filmu môžem vyčítať teda iba vlastnú neznalosť kontextov, ale aj o tom je hodnotenie filmov. (20.04.2016)

Na Greenawaye jsem jednou už narazil, když jsem se díval na Vizije Evrope, tak tam měl jeden segment. Díky tomu mě nakonec ani nepřekvapilo, že tady není scéna bez nahého člověka. Z celého filmu mám pocit, že Greenaway chtěl udělat vizuální podívanou (děj tady fakt skoro nehraje roli), a ono se mu to někdy skutečně daří, ale bohužel pouze jenom někdy. On ten film totiž strašně trpí tím, že se utápí v Greenewayově zálibě, které já moc nerozumím. Krásný obraz pro mě nevytvoří, když bude malej kluk chcát do rybníku nebo když tam bude pochodovat několik nahejch mužů. Mě to tam celé přišlo úplně zbytečné, díky čemuž celý ten film strašně trpí. Trpí i délkou, dvě hodiny jsou prostě moc a nudil jsem se. Jo, něco zajímavého tam je, ale toho zajímavého je málo. 2* (10.01.2019)

Nikdy nepochopím jak můžou mít tyhle pseudo umělecký sračky tak vysoký hodnocení.. Každá scéna pindík, prsa a samý chcanky - pochcaná kniha, pochcanej děda, pochcanej bazén. Z téhle bouře se leda tak Shakespear bouří v hrobě. Stejně jak jsou zločiny proti lidskosti, tak by měli zavést zločiny proti umění! (12.01.2021)