A Man Called Blade
Režie:
Sergio MartinoScénář:
Sauro ScavoliniKamera:
Federico ZanniHrají:
Maurizio Merli, John Steiner, Martine Brochard, Rik Battaglia, Philippe Leroy, Nello Pazzafini, Bruno Di Luia, Enzo Fiermonte, Riccardo Petrazzi (více)Obsahy(1)
Nájomný zabijak menom Mannaja (Maurizio Merli), ktorý je známy tým, že namiesto zbrane používa sekeru, prichádza do baníckeho mesta Suttonville, potom, čo si poradil s vydedencom Burtom Cravenom (Donald O'Brien). Starosta mesta McGowan (Philippe Leroy), postarší muž na vozíčku, a jeho skorumpovaný námestník Voller (John Steiner) si Mannaju najmú, aby vypátral stratenú starostovu dcéru Deborah (Sonja Jeannine). Mannaja si spočiatku neuvedomuje, že práve Voller, ktorý tajne spolupracuje so skupinou vydedencov, Deborah uniesol. Cieľom zločincov je ulúpiť zásielky striebra zo strieborných baní, ktorých vlastníkom je práve starosta McGregor. Mannaja sa do celej záležitosti zapletie a teraz musí čeliť nielen Vollerovi a jeho bande lupičov, ale aj McGowanovi, ktorý bol zodpovedný za smrť jeho otca. Voller a jeho gang sú pripravení Mannaju zastreliť, ale nepočítajú s jeho schopnosťou oháňať sa vražednou sekerou. (Incantator)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Málo známý spaghetti western pokročilých 70. let zcela ve stylu Djanga, o dekádu mladšího. Akční, surové, mnohokrát přitažené za vlasy, a jak už je u Italů obvyklé, s levicovým antiburžoazním pozadím. Myslím, že jde o trochu lepší film než soudobý Keoma, který je považován za definitivní tečku klasického spaghetti westernu. Ani tento ovšem nepředčí ničím dobrý průměr brakového žánru. ()
Špagetový dort pejska a kočičky. Ždibec Dolarů, hrst Tenkrát na Západě, několik lžiček Djanga, snad i několik kapek Keomy - a buchví čeho ještě. Jen té boloňské omáčky bylo tentokrát přidáno více, ovšem výsledný dojem to nezachraňuje. Suma sumárum hromada nedotažených náznaků. K tomu na můj vkus nepříliš výrazní protagonisté, snad kromě ústředního padoucha herr Völlera, který se sice usilovně snaží o xicht Henryho Fondy, ovšem na mě působil spíše dojmem Tómy Hluchoněmce. ()
Stejně jako Fulci nebo Argento i Martino točil westerny. A soudě podla filmu MANNAJA vůbec ne špatné. Martino nepotřebuje žádný vlažný úvod a hned na začátku filmu skončí jeden chlap s useknutou rukou a dalších asi pět s kulkou v kožichu. Příběh teda není nic moc, ale mrtvýma se to v něm jen hemží a pokud do toho hraje hudba Guida & Maurizia De Angelis, je výsledek velmi dobrý. ()
Western porovnávající devastační účinky kulky a sekery a o celý palec, přesněji ruku, vítězí sekyrka. Mannaja působí ve vodách svého žánru jako hejno piraň v Rožmberku před výlovem, krví ani brutalitou opravdu nešetří. A já přes vcelku otřepanou zápletku o pomstě, ani nevím, jestli má nějaký western vůbec jinou či něčím originální, dávám spokojených pět hvězd. ()
Musím se přiznat, že mě tento western docela dost zklamal. Nedokážu přesně definovat v čem, ale prostě jsem čekal mnohem víc. Přestřelky jsou dobrý, celkově akce zvládnutá fajnově, jenže příběh mě vůbec nezaujal. Spíš mě nudil. Jedinou zajímavou postavu hrál dobrej záporák John Steiner, jinak ostatní postavy, včetně tý hlavní (do který se mimochodem Maurizio Merli vůbec nehodil, umím si představit v této roli spíš Anthonyho Steffena) stály za hovno. S Mannajou jsem se vůbec neztotožnil, vůbec jsem mu nefandil, to je další problém. Musím ale pochválit velice povedenou a výraznou hudbu od bratří De Angelisů. Základem dobrého filmu je scénář a ten v tomhle případě dobrý není. Věřím, že kdyby něco podobného napsal mistr Ernesto Gastaldi, dopadlo by to o mnohem líp. Tady je to za 2,5. ()
Reklama