Le Battement d'ailes du papillon
Happenstance
Režie:
Laurent FirodeKamera:
Jean-René DuveauHrají:
Audrey Tautou, Eric Savin, Saïd Serrari, Marina Tomé, Laurent Firode, Martin Rit, Olivier Azam, Françoise Bertin, Husky Kihal, Édith Le Merdy, Irène Ismaïloff (více)Obsahy(1)
"Neváhejte občas učinit něco hloupého, bezdůvodného a směšného!" Neboť tento hloupý, bezdůvodný a směšný čin může otřást řádem světa. Tuto zvláštní radu udělí starší pán muži, který se z dlouhé chvíle strefuje oblázky do sochy Ossipa Zadkina v nitru Lucemburských zahrad. Tato slova budou záhy stvrzena téhož večera setkáním muže a ženy, setkáním, které změní jejich budoucnost. Tomuto osudovému setkání však bude muset předcházet řada drobných, zdánlivě nedůležitých událostí jako nepozření tabulky čokolády mužem sedícím v kavárně, krádeží kávovaru či odhození boty na silnici... (claudel)
(více)Recenze (25)
Film je poskládán z epizod, které do sebe "zapadají" jen zdánlivě. Protože když scénárista napíše úvodní scénu a současně závěrečnou (obě se stejnými protagonisty), potom je snadné dát mezi to dějovou vatu na 85 minut. Mě osobně film zklamal (o nějaké "podmanivosti" či "líbivosti" ani řeč). ()
Súdržný film aj napriek samostatným, avšak šikovne spleteným líniám, ktoré, žiaľ, nie všetky sú vycizelované. Aj keď majú ambíciu rozpovedať príbeh s osudovým zásahom. Pravdaže, nie vždy si záver žiada dopovedať, ale takto bolo načrtnutého trochu veľa a... – a rovnako, ako tá veta, končia niektoré osudy. Pre dojem hĺbky treba siahnuť k rozprávačskej obratnosti a nespoliehať sa na kategóriu atraktívneho tajomna, nevysvetleného, keď už si niet rady. Ale to len keď sa v tom chcem veľmi vŕtať – čo si tento film zaslúži. Hovorí pravdu; tak ako o drobných ľuďoch, tak o okolnostiach. Lenže. S tými ľudskými intervenciami to bolo milé konštatovanie. Toľko pre vrtákov – a na účet posolstva teórie chaosu, kam autori našťastie nevkladajú primárne nádeje. Je to umne zložená oddychovka, namotaná na skelete á la fátum, štruktúra pravdivých charakterov, sľubných hereckých výkonov, ale občas otravných monológov – na čom mala hlavnú zásluhu postava patologického klamára (a scenárista!), vlastne sa vám tam zhnusí niekoľko postáv:) –, ktoré spejú k finále, ktoré vydieralo tým najneotravnejším spôsobom. Štvrtá * ta to, že to bolo „iné“. ()
...skoro dotiahnuté do konca, ale potenciál záveru mi pripadá nevyužitý... ()
Po shlédnutí Amélie z Montmartru jsem se moc těšila na další film s Audrey Tautou a musím říct, že jsem byla trošku zklamaná. Kvalit Amélie podle mě tento snímek zdaleka nedosahuje, připadá mi místy nedotažený, ale jinak vcelku fungující. Prolhaný Frank mi ze začátku přímo pil krev, ale vlastně na každé postavě příběhu najdete něco záporného a něco kladného. Film mi zapadá do takového průměru, který sice není ztrátou času, ale znovu ho zatím vidět nemusím, třeba někdy časem... ()
Audrey Tautou rok před Amélií. Mozaika postav, prolínajících se příběhů, které díky "chvění motýlích křídel" buď vyšumí, nebo mají společné pokračování. Někdo by řekl, že je to celé o náhodě. Tudíž Audrey nakonec potká osudového muže na lavičce před nemocnicí, který díky tomu chvění utrpěl stejné zranění, jako ona. Z počátku filmu víme, že se narodil ve stejný den, jako ona, tudíž má stejný horoskop ....Mávnutí křídel motýla nad Pacifikem, způsobí za přispění dalších příhodných okolností hurikán nad Atlantikem.... A taky, stačí, když se vymočíte do moře a hladina moří stoupne.“ PODRUHÉ pouze po půl roce 12-11-23 zážitek stejný, jako napoprvé. Uvítal bych hepyš i u jiných postav, např. té spolubydlící Audrey a záchranáře s kotletami, který nestihl schůzku proto, že igelitku s kávovarem, kterou Audrey nechalala v metru, byla považována za možnou bombu a tudíž byla stanice uzavřená ..... ()