Django

Absolútny kult s detstva... asi ten najväčší a najsilnejší. Tento film som videl najviac krát so všetkých na svete určite ho už nič neprekoná. Vždy keď si môj starý otec trocha vypil vždy sme si pustili Djanga a počúvali ho ako hovorí aké to bolo žiť v tých časoch. Franco Nero ako najdrsnejší pištolník, mexičania na jednej strane Kuklux klan na druhej a on medzi nimi, Ako decká sme sa často hrávali na Djanga s gulometom nezabudnuteľné spomienky :-) (29.01.2013)

Kultovní spaghetti western, který udělal Franca Nera. Cool hrdina v černém s tajuplnou rakví, krásná žena, fajn sadistický záporák, rozblácené město, tvrďácké dialogy a skvělá hudba. A když tu dojde na střílení, často má podobu masakru a celkově tu nikdy nejdou k zemi míň jak čtyři lidi zároveň. Ale že by to bylo nějak extra natočeno... Rozchechtalo mě plivnutí zátky do tváře padouchovi. Film se dočkal desítek neoficiálních sequelů (čtyři vznikly ještě téhož roku!) a až po 11 letech i jednoho oficiálního - a mizerného - DJANGO SE VRACÍ (1987), opět s Nerem. Scéna uřezání ucha inspirovala Quentina Tarantina k podobné scéně v GAUNERECH. (16.04.2007)

No... od jedné z legend spaghetti westernu jsem tedy čekal víc. Celý film je naprosto příšerně průměrný a nemůže to zachránit ani rakev s gatlingem. Franco Nero sice háže svýma hluboce modrýma očima správně drsné pohledy, ale do Clinta má přece jen dost daleko. Hlavní padouch taky nic moc. U westernů se obvykle nenudím, ale u Djanga už jsem toužebně vyhlížel konec filmu. (28.02.2009)

Čo si z tohto westernu pamätám najviac, sú uhrančivé oči Franca Nera a krivé zuby José Terróna. V tomto spahgetti westerne bol Django až príliš neporaziteľný, až to miestami vyznelo ako paródia. Všade plno blata, ale postavy väčšinou dokonale čisté. A ťahanie rakvy za sebou naozaj pôsobí až na komédiu s Terenceom Hillom. Tarantinov Django je ďaleko lepší. (14.03.2022)

Samozřejmě, že jsem si nemohl odpustit film, z kterého si vzal Tarantino inspiraci pro svůj westernový epos "Nespoutaný Django". No, vzal inspiraci. Vzal si jméno postavy, titulní melodii a Franca Nera, kterého obsadil do menší roličky. Dějové spojitosti nemá smysl hledat, snad jen v tom směru, že je možné v obou filmech najít nějakou tu romantickou linii, která není pro film z divokého západu vždy povinností. Franco Nero si vystřihl nemluvného zabijáka, který toho moc nenahraje, moc emocí nám nepředvede, ale právě v tom je jeho krása. Rozhodně se nejedná o kladného hrdinu v tom čistém smyslu slova. Je to člověk, který se chová dost nerudně k ženě, která se do něj očividně zamilovala, a místo citů volí raději zlato. Jeho chování má však jeden zásadní důvod, který je třeba hledat v minulosti. Ale nebude prozrazovat příliš mnoho. Django je hrdina, který s sebou přes nehostinnou krajinu táhne rakev, a dobrou půl hodinu si můžete představovat, co tam asi má. Pak záhy pochopíte, proč si QT vzal inspiraci právě zde a svého hrdinu pojmenoval také Django. Mimochodem až teď mi dochází konfrontace mezi Jamiem Foxxem a Francem Nerem v Tarantinově filmu. Je vidět, že člověk prostě musí mít filmové základy, aby si užil Tarantinovy filmy naplno. "Django" nepotřebuje mnoho znalostí, stačí se jen spokojit s tím, že proti vám stojí hrdina, který dokáže kosit své nepřítele ve velkém stylu, sice jde po zlatě, ale nakonec si vybere tu správnou stranu a všechno zakončí stylově na hřbitově. Ano, mám rád western, a ne, nevím, proč jsem se mu tak dlouho vyhýbal. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/little-ashes-nezapomen-na-me-butter.html (05.03.2013)