Borgman

Jako pardon, ale tohle je naprostá špica. Vůbec jsem nechápala o co jde a i po shlédnutí možná stále nechápu, i když tuším. Snad mi to časem dojde. Sever mě snad ještě nikdy nezklamal a já doufám, že ani nezklame. Miluju tu atmosféru, výrazy, prostředí a příběh. Opravdu výborný film. Nemám co dodat. (25.12.2014)

Precizní komentář OldaVagner, co se týče myšlenky, jediné zajímavé interpretace a snad i režijního a scénáristického záměru. *** Jen k provedení se nevyjádřil, které mě mrzelo: jako by si režisér nevěděl rady s herci, nevyvážené, nezvládnuté momenty, etudy, scény, toliko rádoby gagy, kdy je patrné, že jakékoli nadsazené, groteskové či nedejrejžo over-groteskové hraní je mimo možnosti i chápání aktérů, takže to vyznívalo příliš kašírovaně a šustilo papírem a režisér jako by nad tím trochu mávl rukou doufaje, že se to přehlédne, je-li tu jistá inscenovanost záměrem. Toho škoda. Neschopná gesta si s nedbalými revokacemi esenciálně nelze splést. (02.04.2014)

Poriadna WTF záležitosť s minimom logických dialógov či správaní postav, bez akéhokoľvek vysvetlenia prečo sa deje to čo sa deje. Vďaka tomu je dej neočakávaný a tak balancuje viac na hranici zaujímavosti ako odporu ho vypnúť aj keď som si s blížiacim koncom stále viac a viac uvedomoval, že sledujem poriadnu kravinu kde k nejakému logickému koncu ani nedôjde. (17.02.2015)

Alex van Warmerdam mi rozšířil obzory. Holandsko pro mě dosud byly jen lány tulipánů, větrné mlýny a milí lidé. Že tam mají lesy plné zemljanek, s podivně hibernujícími bezdomovci, jsem netušila. Tak už to vím. Také jsem díky této podivnosti s překvapením zjistila, jak širokou zásobu sprostých slov mám. Chování Mariny mě neuvěřitelně nasíralo, to se prostě slušně okomentovat nedalo. U mě doma zazvonit zavšivený bezďák, jestli si u nás může hupnout do vany a jestli bych mu neumyla záda, letěl by ze schodů, špinavou hubou napřed! Zřejmě Warmerdamův umělecký záměr, šokovat a nasrat diváky. (10.09.2023)

"Co jsem to kurva viděl?" Vyprskl divák s chlebárnou dokořán a makovicí pomotanou jako trvalá v rozkroku obnažené slečny v podzimním čísle playboye z roku 1975. Ale ono je to jednodušší než šoupnout studený, zapáchající trup do zelenajícího se rybníka - Jedna bizarnost za měsíc je dobrá na klouby, dvě jsou jako kopanec do koulí a tři a více už brnkají na strunky paranoidní schizofrenie. A nebo taky ne. Nemá cenu blekotat o ději, neboť by výsledný produkt ztratil na sugestivitě, nemá cenu vyzdvihovat herecké výkony, neboť by si někdo mohl pomyslet, že o tom vím víc než jedno úhledně stočené, vlákninou nadité hovno. Jediné, co má cenu, je zašeptat k vašim napjatým ušiskům, že když se na strýčka Borgmana podíváte, tak budete svědky něčeho doposud nevídaného. A to se počítá. (08.03.2014)