Blue Ruin

Objektivně nemůžu tomuto nezávislému revenge thrilleru vytknout skoro nic, jedná se o solidní filmařinu s báječnou kamerou a vtahující melancholickou atmosférou. Na mne to ale bylo asi až příliš pomalé, a to je co říct, protože obecně proti pomalým filmům nic nemám. The Battery bez kouzla. (26.04.2014)

I piss on your grave. Do modra zahalená, tragikou lemovaná cesta pomsty, které sice schází plán i schopnosti, ale nechybí jí odhodlání (co na tom, že de facto jediný akt spravedlnosti je nasměrování proudu moči). Neokázalé vyobrazení aktivit „vyděšeného mstitele“ asi nejlépe charakterizuje věta ze Saulnierova komentáře na blu-ray: „Mám rád archetypální scény přerušené realitou.“ Nechybí inspirace filmy Coenů (autochirurgie jak od Antona Chigurha), explicitní a opravdově působící násilí i nijak neodsuzující pohled na americkou kulturu držení zbraně. „That's how this works, man. The one with the gun gets to tell the truth.“ I s ohledem na Green Room si Saulnier zaslouží do budoucna pozornost.. (12.10.2016)

Největším kladem tohoto filmu je jeho nepředvídatelnost. Vůbec jsem netušil o čem to celé je a skoro každých deset minut jsem byl příjemně překvapen nějakým dalším dějovým zvratem. Samotný film zas až tak příjemný není, ale jako malá sonda do života osamělého hrdiny, co vezme osud do svých rukou celkem fajn. Macon Blair "odtažitě" sympatický a Jeremy Saulnier opět dokázal, že jeho filmy mají svoje, mnohdy neodolatelně krvavé kouzlo. A na to já skoro vždycky rád slyším. (08.10.2018)

Ko-hout, nebo ko-ko...?¬         Tenhle snímek o pomstě mi způsobem projevu připomíná romány L. Céliného, kdysi proslulé, budící dojem, jako by na pozadí příběhu mělo být něco víc, než ona popředná slátanina.¬                 A Blue ruin jde dokonce i dál: ani se nesnaží ten dojem vzbudit; jde o děj, nasolené maso; psychologie postav i dějová jsou mu pojmy cizí, měsíční; estetika v jakékoli podobě (estetika zvrácenosti třeba) jest pojmem přímo martovským. V tomto prostředí odmítám hodnotit jednotliviny jako hudbu nebo cokoli jiného jako pozitiva, takové dílo já mohu ohodnotiti pouze výrazem napsaným jako čtvrté slovo v následujícím odstavci.¬                 Je to stejná kokotina jako daleko výše oceňovaný (a lépe nasolený) snímek bří Coenů "Tahle země není pro starý"; s dalšími díly námětově blízkými, pomstovými, jako na příklad "Cesta samuraje" J. Jarmusche nebo "Les 7 jours du talion" Sénecala a Groua, která nejsou světoborná, ale aspoň načrtají pojmový smysl o vztazích a hře obrazů (tedy psychologii a estetiku) se díla Saulnierova (ani uvedené dílo bří Coenů) neporovnají. (06.10.2016)

Dvojnásobná vražda zďaleka nezavŕšila dielo skazy. V istom zmysle ho započala. Napriek odsúdeniu páchateľa, situácia sa veľmi negatívne podpísala na synovi zavraždených rodičov, z ktorého sa stal čudácky bezdomovec. V okamihu, keď sa dozvie, že vraha púšťajú z väzenia, sa jeho snahou dokonať pomstu ozubené kolesá dokonania skazy a deštrukcie roztočia na plné obrátky. Špinavo, ušmudľane, nepríjemne realisticky. Všetko, čo sa má stať, sa aj stane, no pocit satisfakcie to nikomu veľmi neprinesie. Skôr zmaru a beznádeje. Otázne zostáva, či má zmysel nakrúcať takéto filmy, so scénami akoby zo života, plné nesympatických postáv na jednej aj druhej strane. Ako taká zasoplená, neveľmi príjemná nočná mora. Pocit ako pri zakúsnutí sa do obloženého chlebíka, vytiahnutého zo smetiaka plného zapľuvaných špakov. Na druhej strane, nepozeralo sa to zle, nepredvídateľnosť konania postáv, značná, no ako píšem vyššie - nejakú zaujímavú myšlienku to neprináša. Teda hádam okrem posolstva, že na súkromnú pomstu sa je lepšie vykašľať, ako riskovať pokašľanie si života. (08.04.2021)