Velké ticho

Trochu spoiler! Asi najväčší opak filmového happy endu, aký som zatiaľ videl. Horšie to už dopadnúť nemohlo. A zároveň jediný film, ktorý sa mi podarilo stiahnuť vo forme priečinka obsahujúceho ešte jeden menší súbor s názvom: Happy Ending. A v ňom bola logicky pozitívna alternatíva záverečnej scény. Sranda. No ale aby som sa vyjadril aj k filmu, páčilo sa mi prostredie - zasnežené hory, to viem vždy oceniť. A tiež casting. Veľké ticho vlastne stojí a padá na postavách. Kto videl, pochopí, že aj názov sa od toho odvíja. Príbeh je samozrejme tiež dôležitý, ale že by bol nejako sofistikovaný, to sa nedá povedať. Spracovanie mi prišlo dosť béčkové a šablónovité, preto hodnotím ako hodnotím. A tiež tempo nebolo práve najživšie, aj keď by malo byť, nakoľko sa stále niečo dialo. (09.12.2013)

Spaghetti western pocukrený snehom! Minimalistický, nemý hrdina Trintignant vs. uhrančivý zlosyn Kinski v zasnežených drsných kulisách a za Morriconeho tónov, pripomínajúcich orient. Je tu veľa „ale“ (občasná vykrádačka Sergia Leoneho, miestami lacnosť kulís, nie stále výrazný soundtrack a občas neprítomný Trintignant), ale cez všetky mini-výhrady sa dá preniesť a užiť si tento herecky a atmosférou presný špagetový western o pomste a lovcoch ľudí z prostredia amerického Utahu. Záver je odvážny! (26.05.2022)

Velké ticho je špinavé a plné prachu italských westernů a to i přes to, že se odehrává ve sněhem zapadaných horách. To je prakticky ten nejlepší možný kompliment, jaký jsem tomuto zástupci spaghetti westernu mohl vyseknout. Je tu zkrátka vše. Zkorumpované městečko, slizcí záporáci, dávné trauma vyvolané blyštivým předmětem i mlčenlivý (to doslova!) cizinec. Zkrátka všechny dobré atributy k tomu, aby se rozpoutala další etapa divokého západu, která ho rozhodně nebude romantizovat. Když k tomu připočtu napínavý děj, syrovou atmosféru, ponurou hudbu a vysokou brutalitu, tak mi z toho vychází velice solidní čtyřhvězdičkové hodnocení. Tenhle film se nebojí pálit ostrými. Vytknout mohu snad jen občas až trapnou snahu o Leoneho detaily, které se kameraman snaží zásadně držet v pohybu. Výsledkem často bývá rozmazané nic, ale to není tak silný důvod proto, aby si fanoušci italských westernů stáhli před tímto kouskem své klobouky přes oči. (25.03.2012)

Chvíli jsem se rozhodovala, zda tři nebo čtyři hvězdy, ale dám ty čtyři, ať mě třeba sníh zasype. Trochu netradiční western natočený v okolí Cortiny, což mělo na mně také vliv, neboť jsem tam párkrát byla, a skvělý padouch, lovec lidských odměn, Kinski, a ten báječný Francouz Trintignant, jenž vypadal zajímavě a ruku s koltem měl proklatě nízko, i když nebyl zdravotně zrovna redy. Kopce sněhu, hory sněhu, fujavice, bořící se koně, občas nějaká mrtvola přepravená na střeše dostavníku a strach mezi obyčejnými lidmi. Do toho ten ďábel Ennio, jenž k tomu hrál, drásavě, kvílivě, teskně a dobrá kamera. Zkrátka, tak trochu jiný western, v němž padá idea, že dobro by mělo vždy zvítězit. (18.03.2016)

Zimné westerny majú sami o sebe svoje čaro (vie to aj Tarantino). A ak máte v tíme Morriconeho je dosť možné, že najpôsobivejšími scénami budú "obyčajné" prechody jazdcov zasneženou krajinou... Corbucciho westerny ťažia z netradičných hrdinov, ktorí buď ťahajú za sebou rakvu, alebo za celý film nepovedia ani slovo. Podobne ako DJANGO aj Silence je zaujímavá postava a scenáristi sa s jeho osudom nemaznajú, lanže ten zvyšok je trochu suchopárny. A to aj napriek okatej femme fatal i démonickému Klausovi Kinskemu. Už samotný námet, kde ide o konflikt medzi lovcami odmien a šerifom je trochu na hlavu, nakoľko nájomní zabijaci robia svoju robotu v medziach zákona, a šerif "len" spochybňuje morálnosť ich konania... Viac ako "klasické" (leonovské) špagetovky pripomenie Veľké ticho skôr podobne odoosobnené DNES JA, ZAJTRA TY... (12.09.2016)