Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Filmy Tima Burtona vždy sází na tři věci: Podivné postavy, podivný vizuál a podivný příběh. A přesně v těchto věcech se jeví i Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Dočkáme se i podivných postav, i podivného vizuálu i podivného příběhu. Tim Burton je pořád ten stejný šílený režisér který býval a po slabé chvilce u Big Eyes se vrátil k látce která mu jde. Pro člověka který je namlsaný z Harryho Pottera to nic velkého nebude. Pokud ale pro někoho je Sirotčinec první fantasy musí to pro něj být zážitek jako když jsem ve 3 letech viděl poprvé prvního Harryho Pottera. Sirotčinec je především fajn zábava s temnými okamžiky (hlavní záporáci jedí oči podivných dětí!) tak jak jsme u Burtona zvyklí. Obsazení je fajn (Eva Green super, Asa Butterfield fajn, Judi Dench je brutálně nevyužita a Samuel L. Jackson si svého padoucha Barona užívá) a Burton je po průšvihu Big Eyes zpátky na špičce. Tak ať mu to vydrží. (12.10.2016)

V magické době filmů, kterým se skoro vždy podaří mě něčím rozčílit, přichází tento osvěžující film, který mne jenom nebavil a přišel mi prostě nijaký. Už o knize jsem si myslela, že vypadá jako pěkný nápad proměněný v nepříliš dobrý příběh, a film tento dojem jenom posiluje. A nejsmutnější ze všeho mi asi připadá, jak neinspirovaný se Tim Burton zdá. Psychedeličtí kostlivci ano, děkuji pěkně, ale ve zbytku filmu jako by on i jeho štáb zapomněli na své řemeslo. Dostala jsem dvě hodiny, ve kterých se pocitově skoro nic nestalo, a když už se něco dělo, však víte: láska, nenávist, přátelství, fascinace, strach o přežití, tak to nedostalo patřičný čas, aby to mohlo zasáhnout srdce. (11.04.2017)

Burton jede ani ne na neutrál a místo okouzlující podivnosti servíruje ucházející, ale ničím výjimečnou rodinnou podívanou. Sice se tu ve velkém baští vytrhané dětské oči, ale chybí tomu atmosféra a slečna Peregrinová a záporák působí jako vyčichlé odvary až karikatury Burtonových excentrických postav. (18.10.2017)

Tim Burton sa u mňa síce nikdy nezaradil medzi režisérsku špičku, ale aj tak mám jeho filmy dlhodobo rád, len v posledných rokoch som už nadobudol pocit, že sa vyčerpal, kvôli čomu prešiel do úplného mainstreamu a tak už radšej od jeho nových filmov nemám mať veľké očakávania. No práve Sirotčinec slečny Peregrinové pre podivné deti pôsobil dojmom, že by sa konečne zase mohlo jednať o niečo lepšie z jeho filmografie, ale výsledok predčil všetky moje očakávania. Síce tiež je to len čistý mainstream, ktorý navyše obsahuje množstvo prvkov, ktoré inak vôbec nemusím a väčšinu filmov s nimi rovno vynechávam, ale v tomto prevedení mi to perfektne sadlo. Mám rád toho prepojenie reálneho sveta s fantasy, takže už od začiatku som mal z toho veľmi dobrý pocit, no úroveň filmu ide očakávane dlhší čas len hore a po príchode do sirotčinca ma to už začalo veľmi baviť. Zápletka ma na prvý pohľad zase tak moc neupútala, ale dejovo je to skvelo podané a celé to univerzum ma dosť zaujímalo, no film aj tak boduje hlavne v tých iných aspektoch. Ponúkne výborné postavy a vzťahy medzi nimi, Asa Butterfield už viackrát dokázal, že týchto hlavných mladých hrdinov zvláda bezchybne, Ella Purnell s ním vytvorí veľmi sympatický pár, Eva Green je perfektná ako vždy, Samuel L. Jackson ma tiež nesklamal a túto úlohu si celkom užíva, ale aj celé zvyšné detské osadenstvo aj so svojimi vlastnosťami sa vydarilo. Rovnako celá prvá polovica sa nesie v perfektnej magickej atmosfére, ktorá si ma získala, postupne sa odhaľuje všetko dôležité a ponúkne viacero scén, ktoré sa mi mimoriadne páčili, napríklad také potápanie alebo sledovanie náletu. V druhej polovici sa z toho stane pomaly iný film, divák už vie všetko dôležité, pribudnú záporáci a film zakčnie, pričom to už pôsobí možno aj tak trochu preplácane, ale ja som bol z toho aj tak už úplne nadšený. Tu jednoducho cítiť tú lásku k filmu, hravosť a citlivý prístup ku každej scéne, opäť sa našlo pár sekvencií, na ktoré len tak nezabudnem, hlavne štartovanie lode alebo akciu pri kolotočoch. A práve pri nej najviac vyniká ten rozdiel medzi tvorcami, v drvivej väčšine filmov by ma nejaká bitka kostlivcov s netvormi prinajlepšom vôbec nezaujímala alebo by mi prišla rovno trápna, no tu ma tá hravosť, skvelé striedanie záberov a ešte v zaujímavej kombinácii s hudbou z kolotočov nadchla a celú túto sekvenciu som si nadmieru užil. Takže vizuálne tu nemám absolútne čo vytknúť, atmosféra je perfektná a hudba tiež. Takže síce sa objektívne určite nejedná o najkvalitnejší a ani najosobitejší Burtonov film, ale pre mňa rozhodne ten najobľúbenejší. Som maximálne prekvapený, ako ma to bavilo a neviem sa dočkať opakovaného pozretia. 88% (30.09.2016)

Knížku jsem nečet, takže se nemusím rozčilovat nad úpravama v postavách ani věrností obsazených herců. Burton rozhodně mým favoritem není, sám od sebe bych do kina na jeho film nešel, ale jeho nezaměnitelná grafická aura mi nevadí, spíš u něj vždy záleží na příběhu, který zde nebyl z jeho pera, což me plnilo optimismem. Výsledek je přeci jen (a dle očekávání) rozpačitý. Výtvarné zpracování je super, tady se nedá vytknout nic. Příběh=kniha je vymyšlený taky super, bohužel film by zasloužil vykleštit minimálně o dvacet minut a hlavně první půlka by potřebovala zásadní facelift, protože nechybělo moc, abych se začal proklínat, na co jsem to vlezl. A dá se to považovat za velký Burtonův fail, protože zpravidla ty části filmů, které představují jednotlivé postavy, bývají zaručeně tím nejzábavnějším. A zrovna tady třeba ani nebylo nutné se věrně držet předlohy, bylo-li by to zapotřebí. Věkovka se určuje dost těžko, protože v první půli se neděje nic připosráníhodného, zato vše nahrazuje mnohem drsnější polovina druhá, kterou bych malým dětem asi těžko mohl doporučit. Ale to není od Burtona nic nového. Mně osobně Sirotčinec vyevokovat docela silnou vzpomínku na El Laberinto del Fauno, kde Burton s del Torem prohrává po deseti letech a s adaptovaným scénářem způsobem signifikantním, nikolivěk zásadním. Do červených to patří. 75% (07.10.2016)