Láska na kari

Když jsem před lety viděla Pravidla moštárny, byla jsem nadšená, připadalo mi, že Lasse Hallström vytáhl z předlohy to podstatné a zjemnil to podle vkusu amerického diváka s velkým vkusem. Potom přišla skvělá Čokoláda, která mi také padla do vkusu. Ale jak filmů přibývalo, stále více se vkrádal neodbytný pocit, že jde o filmové limonády pro většinového diváka. Vytrácela se jemnost a originalita, přibylo klišé. Láska na kari bohužel v tomto trendu pokračuje. Neurazí, nenadchne. (09.02.2017)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

Som z ľudí, ktorý radšej klasické francúzske a klasické indické jedlo ( alebo ešte skôr najklasickejší rízek so zemiakovým šalátom ), ako nejaké inovatívne snobské srajdy spojené s ( pre normálne sa stravujúceho konzumenta ) nezlúčiteľnými chuťami a ingredienciami. A podobne som pristupoval aj k filmu. Nie všetko, proste ide dokopy. A kto vám to chce natlačiť do gebule, je len zneužívateľ ľudskej hlúposti a náchylnosti k priľnutí ku každej gebuzine. (14.05.2023)

No ano, je to film, který pohladí po srdíčku a polahodí vašemu oku, když už ne chuťovým buňkám. Francouzská krajina je klišoidně malebná jak z katalogu, samozřejmě se tu jí jen to nejlepší jídlo (protože Francie) a ve středu toho všeho je mladý Ind nadaný kouzelnou mocí vaření. Nedělám si srandu, top vaření je tu pojaté jako jakási nadpřirozená schopnost, ne něco, co se naučíte pílí, talentem a léty praxe (zdravím Gordona Ramseyho). Ale přestanu být sarkastická a uznám, že tahle pohádka o kouzelné moci gastronomie a úspěšném boji s xenofobií francouzských snobů (a vidláků) mě bavila. Samozřejmě je to další Hallström točící knižní bestseller, ale to jsem věděla předem, takže má očekávání nebyla kdovíjaká. Solidní řemeslo, ale to filmové srdce tam prostě není. (23.02.2015)

Nebolo to zlé, ale od Lasseho Hallströma by som čakal určite niečo výnimočnejšie a na režiséra jeho kvalít napokon tento film pôsobil dosť priemerne. Atmosféra francúzskeho vidieku s počiatočnou rivalitou dvoch reštaurácií bola síce veľmi príjemná, ale po tých oslavách dobytia Bastily to začalo tak nejako upadať. Mne osobne prišlo vždy priam absurdné to nekonečné naháňanie za nejakými michelinovskými hviezdami. Aj tak mám z toho jedla pocit, že čím viac hviezd, tak tým väčšia "nóbl" blbosť. Ja osobne by som si zo všetkých tých reštaurácií čo boli v tomto filme vybral tú indickú a nie kadejaké pseudo-kulinárske "zázraky" aké sa tvorili v tom Paríži. No škoda, tento film mal na viac... (20.11.2014)