Láska na kari

Nebolo to zlé, ale od Lasseho Hallströma by som čakal určite niečo výnimočnejšie a na režiséra jeho kvalít napokon tento film pôsobil dosť priemerne. Atmosféra francúzskeho vidieku s počiatočnou rivalitou dvoch reštaurácií bola síce veľmi príjemná, ale po tých oslavách dobytia Bastily to začalo tak nejako upadať. Mne osobne prišlo vždy priam absurdné to nekonečné naháňanie za nejakými michelinovskými hviezdami. Aj tak mám z toho jedla pocit, že čím viac hviezd, tak tým väčšia "nóbl" blbosť. Ja osobne by som si zo všetkých tých reštaurácií čo boli v tomto filme vybral tú indickú a nie kadejaké pseudo-kulinárske "zázraky" aké sa tvorili v tom Paríži. No škoda, tento film mal na viac... (20.11.2014)

Takové pohlazení po duši. Jistě, velkou vědu v tom nehledejte, ale co když skutečně existují zázraky, které lidi spojí a proč by to nemohlo být jídlo? Vzpomínáte, jak bylo nasnímané dělání omelety s madame Mallory? Když to dojalo mne, která vaří nerada, neboť vaříte, napatláte, podáte, sní se to a ještě je nádobí a už dílo za vámi vidět není, takže, musí to dojmout každého cynika. Velmi příjemný otec indické rodiny v podání Oma Puriho, Hasan, jeho syn, s upřímnýma očima, z kterého charisma doslova kapalo, v podání Manishe Dayala a pak madam Helene Mirrenové, to vše v krásné krajině, že mi na malou chvilku nevadilo, že tam nešplouchá Velká louže. Jen relaxujte a užijte si pohodu, proč ne? (15.03.2018)

Bezpochyby jednoznačně nádherný snímek, kde láska je v jídle v chuti vůni ingredienci, koření, a hlavně v rodině, kdy při každém soustu víte kde je domov, film je doprovázen velmi příjemnou hudbou příjemnými herci, souboj dvou restaurací v životě v jídle, které se nakonec proměnní v jednu velkou rodinu, konec filmů doprovází příjemnou dojemnou chvílí. (06.01.2017)

Film z francouzského venkova provoněný vůní indického koření mě příjemně polaskal. Chuťové pohárky se mi při pohledu na neustálé kuchtění totálně splašily a žádaly něčeho obdobného. Naštěstí jsem byl sycen velmi příjemnou dávkou duševní stravy, která mé nitro zaplnila a já jsem opomněl chvílemi na žádostivost mého rozmazleného jazýčku. Málokdo by tušil, že Bibendum maskot firmy Michelin, která se zaobírá výrobou pneumatik, stojí i u zrodu průvodců nejlepších evropských restaurací, které udělují tolik žádané michelinské hvězdy, v tomto filmovém opusu nesmírně chtěné. Já tedy závěrem ohodnotím tento film čtyřmi hvězdami ač nemichelinskými i jdu si dopřáti párku v rohlíku do nejbližšího občerstvovacího kiosku. (01.10.2014)

Bodejť by to jeden neměl za romantický cukrkandl, když to naši čulibrci přeloží jakoby měl mít film premiéru na Valentýna. Moje Sto stop dlouhá cesta byla upřímná a pohodová, což bych na tak krátké vzdálenosti snad ani nečekal. Navíc díky roztomilé Charlotte si na své přišly moje chuťové buňky i přesto, že jsem byl po jídle. Nejsem už totiž tak blbej, abych chodil na film o vaření před večeří. (Ashburton, NZ) (07.09.2014)