Predestination

Pozor! Komentář obsahuje brojlery (když jsme v té drůbežárně).. Dovolím si nastínit osu chronologické posloupnosti: V roce 1945 přinesl kohout před dveře kuře. Z kuřete vyrostla slepice, kterou svedla jiná slepice přešitá na kohouta. Následkem toho nepřešitá slepice snesla vejce, z kterého se vylíhlo kuře. Ihned poté se ho chopil kohout (po explozi zářivky nad hradlem nyní přešitý i nahoře) a v roce 1945 ho přinesl před dveře. Z kuřete vyrostla slepice... Jestli jste zmatení, nevadí. Jen si pamatujte, že se pořád jedná o jeden a tentýž kus drůbeže.. Hrátky podle Heinleina na motivy nevyhnutelnost, had požírající vlastní ocas a vliv časového paradoxu. Paradoxu, který nabízí čas navíc a v případě sebeincestního sci-fi bří Spierigů vám jej bere. Chyběla mi stylovější, do děje vtahující atmosféra, přebývala linie s Fizzle Bomberem a autorské sebevědomí v poslední třetině. Predestination tak visí v konopné time-travel smyčce hned mezi Osudovým dotekem a Looperem a kolem šibeničního vrchu vesele křepčí tucet vřískajících opic.. (10.12.2014)

Predestination je po väčšine času akousi komornou drámou, postavenou na komunikácií dvoch-troch postáv a nie thriller ako ho označujú sami tvorcovia, i keď je tu aj na zopár akčnejších scén. Nakrúcalo sa len na zopár miestach, ale pekne sa s tým pohrali. Najmä scény zo SpaceCorp. majú svoje čaro, hlavne vďaka takpovediac retro-futuristickému dizajnu z prelomu 50. a 60. rokov. Rozhodne to nie je bohvieaký film. Odporučiť ho môžem tým, ktorí si obľúbili Ethana Hawkea, preferujú sci-fi, alebo majú radi zvláštne veci. (12.02.2015)

Ach jo. Skoro celou dobu se to tváří jako zatraceně dobře vystavěný příběh, ve kterém je časový paradox pouhou hybnou silou k akci zajímavých a netuctových postav, aby to nakonec ve finále bylo, jako už mnohokráte předtím, jenom o tom paradoxu. Do druhého dílu prosím o instalaci Joshe Brolina, testosteronové verze zde přítomného Ethana Hawka. (04.12.2014)

Ze čtivé strhující povídky, jejíž uchopení nebylo pro fascinovaného čtenáře problémem, udělali režiséři zbytečně matoucí nudné sci-fi o tom, že člověk má v jádru nejraději pouze sám sebe. Ano, diváci rozhodně jsou pro skutečnost, aby vznikaly neotřelé hollywoodské příběhy. Jen to nesmějí být matné celovečerní kopírky mistrovských děl literárního žánru. (30.11.2014)

Všichni jsme Gogo! Není žádným hříchem, je-li hlavní pointa a zápletka hluboce odhadnutelná prakticky po první scéně, ovšem za předpokladu, že tvůrci ví, že tomu tak bude a natočí to celé tak, aby to bylo prostě a jednoduše zábavné. Hle, povedlo se jim to, skvělé komorní sci-fi drama o pár hercích (Hawke je s knírkem příkladně odivnělý, Sarah Shook zas nebývale roztomilá) a pár časových smyčkách. Sice je to předvídatelné, ale na to kašle leguán. Howgh. (04.01.2015)