Fotbalová vášeň

No tak tohle byl naprosto radikální filmařskej průser. Fotbal mám rád, ale až v dospělosti jsem pochopil, že nejlepší období fotbalu je doba, když nevím, jak moc do něj zasahuje politika a hlavně peníze. Nejlepší je totiž v momentě, kdy ho hrajete Vy sami. Jinak je to spíš smutná karikatura rovnocenného a spravedlivého sportu, který si takový film rozhodně nezaslouží. Utvrzuje to totiž akorát o skutečnosti, že fotbaloví funkcionáři udělají všechno pro to, aby očistili svoje černé duše. Jediný, kdo to kdy s fotbalem myslel upřímně byl Jules Rimet, který s tou myšlenkou mistrovství světa přišel a zde ho hraje Gérard Depardieu. Druhá půlka příběhu odehrávající se v druhé polovině dvacátého století a zasahující až do současnosti už je čistá demagogie o tom, jak to všichni dělají pro radost ze hry a ne pro peníze. Ačkoliv sami funkcionáři v tomto filmu mluví o tom, že fotbal musí být silně spjatý s politikou. Tak na tom ale něco nesedí, ne? (21.02.2017)

John Oliver se po uvedení tohoto filmu vtipně ptal: "Who makes a sports film where the heroes are the executives???" Odpověď je samozřejmá: Právě ti fotbaloví bafuňáři, o kterých film pojednává a kteří si o sobě potřebují vytvořit zcela nový, od všech korupčních skandálů odfiltrovaný obraz. Žijíce ve své bublině nevidí, jak průhledná je tato stupidní propaganda, která "neziskovou organizaci" FIFA stála cca 16 milionů liber (přičemž rozpočet filmu byl 19). Joao Havelange je zde vyobrazen skoro jako idealista, který dělá vše jen a pouze pro fotbal, Sepp Blatter nemá daleko k bezohledně a bezdůvodně pronásledovanému feministickému hrdinovi s visačkou "Mr. Clean" na klopě... Avšak i pokud přistoupíme na tuto předkládanou fikci a soustředíme se pouze na film samotný, nebude to o nic lepší. Film v podstatě nemá žádnou jednotící linku, dějovost zajišťují pouze izolované epizody z dějin světových fotbalových šampionátů, interních voleb prezidenta asociace apod. Sotva na začátku filmu dojde k založení FIFA (1904), za pár minut už se hraje finále MS v Uruguayi (1930)... A dál to pokračuje v nesourodém sledu až k volbě pořadatelské země MS 2010. K tomu nám hraje unylá hudba, záběry skutečných slavných fotbalových zápasů působí jako násilná kulisa, která má divákovi připomenout, že jde přece především o fotbal... Dobrá je kamera a rekonstrukce davových scén; herci profesionálně bez chyb plní to, co jim Delfino a Blatter napsali do scénáře. Dvouhodinová nuda s některými nechtěně vtipnými momenty ("Vy potřebujete peníze, my potřebujeme světový šampionát" - uruguyaský činitel prezidentovi FIFA Julesi Rimetovi /G. Depardieu/ před volbou pořadatelské země...; Hail to the bubble!). To je vše... A slovo "Katar" nezaznělo ani jednou. (30.05.2015)

"Fotbal se hroutí, přátelé.." Souhlasím s Wacoslavem.. Tahle Aubertinova, byť ten symbolicky v souvislosti s Fotbalovou vášní na poli komediálním rozhodně neplatí za úplnou lemru, hloupoučká filmová šmudla je totiž navzdory luxusnímu obsazení - Ty woe, jak se třeba Tim Roth k tomuhle nechal přemluvit, to mi zůstane záhadou !! - i barvě hodnocení skutečně rovnou na červenou kartu.. Navíc v kontextu s nejnovějšími událostmi v nejvyšších fotbalových kruzích působí tenhle kus jako zdařilá groteska.. Ale já se ptám.. Proč filmoví režiséři zachází s fotbalovou látkou jako Blatter a jemu podobní s fotbalem samotným ?? Ne fotbal, ale FIFA se hroutí, i přes tu svoji jednotu, a to je ta nejlepší věc, jak řekl Gary Lineker, která se téhle krásné hře mohla stát.. (04.03.2016)

Viděl jsem hada chcát, koně blít, viděl jsem cikánskou maringotku převrženou, viděl jsem Lukáše Zelenku běhat. Ale něco takového jsem ještě neviděl. V tomhle je tolik patosu, že by z toho Roland Emmerich natočil tři filmy a ještě by zbylo něco pro Spielberga. V podání Frédérica Auburtina je založení FIFA shůry seslaný zázrak a činovníci králové mezi muži, jejichž morální integrita a odhodlání se dotýkají nebes. Když se zatajeným dechem popisovali zápas mezi Kyjevskými fotbalisty a výběrem Luftwaffe, tak se rozplakali oba mí plyšáci a na výraz úcty se rozkvetl dlouho zanedbávaný květináč s fialkami. Přísahám na čest Seppa Blattera, že se to opravdu stalo. Už jen kvůli bizarnosti celého projektu a skvělé výpravě se United Passions vyplatí vidět. Ale je to jen pro silné žaludky. (10.04.2016)

Pobavil mě už samotný začátek, kdy představitelé FIFA vyhrožovali Angličanům ve chvíli, kdy nebyla federace ještě ani založená. Nicméně když začala Rimetova linie, tak se to docela dalo, ačkoliv i tady se našlo pár momentů, které FIFA lacině glorifikovaly a vyvolávaly tím úsměv. Ale jinak to ušlo a sedl mi Depardieu v hlavní roli. S nástupem Havelange a Blattera to začalo být horší. Oprostit se od nedávných událostí totiž tak docela nejde a vzhledem k tomu, že zadavetelem projektu je FIFA, tak se film kontroverzím prakticky vyhýbá a pokud na ně dojde, vybruslí z nich Blatter a spol. jako andělé, kteří by pro fotbal zemřeli. A to se překousnout nedalo. Když se na to podívám z hlediska filmového kumštu, tak to zase tak úplně špatné nebylo, ale skandály, které federaci provázejí, tomu dávají chtě nechtě procenta dolů. 40% (23.02.2018)