Ex Machina

Jasný důkaz, že elektronika s přízviskem „inteligentní“ je potencionální hrozbou. Proto jsem se rozhodl navždy odpojit ze sítě moji inteligentní pračku. Sice mi bude chybět její tiché žužlání mého špinavého prádla, ale co by člověk pro bezpečnost neudělal. Odpojím také počítač, protože při přehrávání tohoto filmu se podezřele přehříval, a také monitor, protože podezřele blikal. Jsem rád, že jsem to tak zavčasu podchytil, ze mě nikdo vola dělat nebude! (05.09.2015)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Opět další z filmů roku 2015, kteří všichni vyzdvihují do nebes, ale mně se "jen" líbil… Ex Machina je rozhodně kvalitně natočené drama, které většině lidí (včetně mě) představilo talent a krásu Alicii Vikander, ale já jsem stále čekal na něco, co by mě "dodělalo". Je to jako když máte oběd, kde se servíruje skvělý předkrm, dokonalý hlavní chod a vy po jeho konzumaci se připravujete na tu sladkou tečku, která by to vše dokonale podtrhla. Vy čekáte, čekáte a nic nepřijde, najednou se objeví číšník s vaším účtem (titulky). A ano, budete si pamatovat, že jste se najedli znamenitě, nicméně vzadu v hlavě se nemůžete zbavit myšlenky, že to mohlo být o něco lepší, kdyby tam bylo něco extra, co by vás odrovnalo. Rozhodně se na tento film musím podívat znovu, abych se ujistil, že jsem něco nepřehlédl, nicméně i teď můžu říct, že tohle je skvělý film, který si minimálně 80 % zaslouží. (16.12.2015)

Skvěle natočené komorní sci-fi, které má ale jeden velký problém. Už po první čtvrthodině mi bylo jasné, co se všechno stane a jak to přesně skončí. Což se bohužel do puntíku potvrdilo. A to je u chytré sci-fi, která by chtěla diváka překvapovat, docela problém. Také z psychologických hrátek a houstnoucího dramatu tří postav se dalo v některých pasážích vytěžit víc. I přes výtečné výkony a řemeslně bezchybnou režii jsem se tak k závěru už spíše čím dál víc nudil. A to je u tohoto kousku docela škoda. Ale Alicia Vikander je pořád zlatíčko, to už tvrdím od Královské aféry. (06.06.2015)

Ex Machina se sice v závěru nedobere ničeho revolučního, netradičního či šokujícího, ale způsob, jakým se s velkým tahem na branku dostane k (nerevolučnímu) výsledku, je tak přesvědčivý, že jsem se cítil Garlandem v podstatě odzbrojený a uvažoval i o pětihvězdí. Scénář tohoto filmu je opravdu velice chytrý. Diváka mate, nastoluje různé zběsilé možnosti dalšího pokračování děje (o nichž musí společně s hlavní postavou přemítat), aby se nakonec ubíral méně fantasmagorickou, logičtější cestou. Divák tak je v podstatě v kůži hlavní postavy Caleba a závěr působí jako drtivé vystřízlivění. Kdykoli jsem si myslel, že scénář zhloupl, ukázalo se po pár minutách, že hloupě se zachovala jen některá z postav, přičemž scénář si je její hlouposti velmi dobře vědom. Ex Machina je sci-fi v tradici těch kvalitnějších zástupců tohoto filmového i literárního žánru. Speciální plusové body ještě za soundtrack a výpravu (interiéry i exteriéry úžasné). (03.05.2015)