Zamini

Nic na naší planetě mi nepřipadá smysluplnější než neustálé přepisování projevů pro ministra, který sice neví, co chce, ale chce to hned a navíc brilantně zformulované. Navíc mám rád politické komedie, takže si dovolím ministrovo neustále tlachání označit za velice solidní, papíry spontánně vzlétající při jeho příchodu také nebyly špatné, ale toť vše. Ani jednou se mi nepodařilo od srdce se zasmát a ačkoli nemám doktorát z teorie filmu, tak si troufnu odhadnout, že v případě komedie to není nejlepší výsledek. (18.02.2015)

„Neuvěřitelné tolik energie věnujete na projev, který vlastně nikdo nebude poslouchat..“ :D Pár projevů pro ministra (ne zahraniční ale dopravy) jsem pomáhal tvořit, tak jsem měl s mladým Arthurem poměrně soucit, když jej jeho ministr neustále nutil ty projevy přepracovávat: "Musíte to celé přestavět, chce to strukturovat.... Zodpovědnost, jednotnost, účinnost...Legitimita, ratata, jednotnost ratata a pak účinnost raz, dva, tři, jinak bude válka." Celý film je jinak vcelku trefná politická satira ala "Jistě pane ministře", jen tento ministr je možná ještě větší egoista, excentrik (a taky odborník na Hérakleita :D). Humorných ale i příhodných hlášek se tu jistě pár najde (viz třeba: "Setkání státníků to je spíše jako domovní schůze než jako schůzka filosofů"). Trefný (alespoň co mohu soudit z vlastní zkušenost) je i popis fungování úřednické byrokracie a třeba takový šéf kabinetu ministra, velmi distingovaný, uvážlivý (a někdy i podřimující) Claude, to je taky docela přesná figurka. Stačí přitom, aby dotyčný hned na začátku o nově příchozím Arturovi prohlásil, že je "jediný, kdo má použitelný mozek, ty naše jsou už poněkud opotřebované," a vy už máte jasno, že tento humoristický pohled na to, jak se dělá zahraniční politika, bude stát za to. (26.09.2022)

Souhlasím s Malarkeyem, že je to místy opravdu náročnější na soustředění, ale ve své podstatě mně okamžitě vytanul na mysli jeden Renčínův vtip, který možná zdánlivě nesouvisí s námětem, ale parament s jeho proslovy versus obyčejný lidský faktor nešlo přejít, aniž bych si ho nepřipomněla. Tady je : "S Robertem už nežiji.- Řekla jsem mu, že egoismus je tak hluboce zakořeněný charakter veškeré individuality, že egoistická dogmata jsou primárně jediná, na něž je možno s určitostí spolehnout, má-li povzbudit k akci individuální subjekt, a že by mu jeho signální soustava mohla transportovat informaci, že by se neměl dívat na televizi, když já se v kuchyni potýkám s kolosálním objektem špinavého nádobí. A víte, co mi to individuum sdělilo ve své malosti? - Že jsem kráva!" Připravte se na satirickou mixáž ze zákulisí parlamentu, jejich ministrů a hlavně těch jejich proslovů, možná na konci zjistíte, že není až tak moc těžké orazítkovat to jako reál. A co se stalo nakonec s tím medvědem? (13.12.2014)

Mistři dialogového humoru francouzi se opět pustili do díla a já rychle běžel pro kýbl, abych smíchy nepochcal svůj tepich. Film má sice dlouhou stopáž, ale fofří jak kdyby mu hořela koudel u prdele. Thierry se tady nezastaví a sype ze sebe jednu slovní perlu za druhou. Jako vypsat sem všechny hlášky co mě udělaly, tak budu mít delší komentář než všechny mattyho komenty dohromady. Obdivuju Thierryho, že po těch slovních raketách dokázal zachovat chladnou tvář, protože já bych tam bouchnul smíchy snad po každým svým dialogu. Vlastně, když jsem se koukal na závěrečný titulky, tak bylo vidět, že Thierry to taky nezvládal. Před filmem doporučuju tak deseti minutouvou rozvičku tvoji držky, protože ta si tenhle film v koalici s tvojí bránicí těžce odmaká. (08.12.2014)

Komedie s vysoce prostou zápletkou točící se kolem toho, jak jeden nadaný autor projevů musí neustále přepisovat proslov podle absurdních požadavků excentrického ministra, který by nejradějí v deseti minutách rozboru současné vládní krize obsáhl vše od antické filosofie po moderní francouzskou poezii. Sedne-li vám Tavernierův humor, máte vyhráno; minete-li se však jako já s většinou vtipů, bude to jeden z nejzdlouhavějších filmů, které ve svém životě uvidíte. [Glasgow Film Festival] (02.03.2014)