Něžná

Nežnú poznám iba z dobovej Barabášovej adaptácie a samozrejme by bolo veľmi podnetné obe adaptácie porovnať. Divadlá, kiná, galérie, múzeá....ale život páru je aj tak prázdny. Čo si myslí on, to sa dozvedáme z jeho komentára, čo ona, to z jej pohľadov. Vekový rozdiel tu nie je taký veľký, aby sme nedokázali uveriť vášni medzi partnermi, ale aj napriek príťažlivému vzhľadu oboch protagonistov sa stáva zo zväzku väzenie. On ju nechápe, i keď tvrdí, že ju miluje, ona trpí, pretože ju on nechápe. Je to teda trochu iné, ako u Barabáša a asi aj ako u Dostojevského. Túžbu po vlastnení niekoho druhého trochu ustupuje neschopnosti komunikácie a porozumenia s tým druhým. Aspoň ja som to tak vnímal. (20.06.2016)

Opäť zvláštny, ale myslím SI, že mimoriadny filmový počin ! Zaujímavý je už z toho dôvodu, ako je nakrútený. Vezmite si, že úvod je de-facto „The end” . Na začiatku sa stane niečo, čo dopredu neprezradím. Potom, pomocou retrospektívy, vyprávača, hlavnej postavy Luca, ktorý vyrozpráva všetko, čo tejto udalosti predchádzalo... Dalo by sa to nazvať aj takto: „Začiatok je koniec a na konci bude začiatok” , niečo na princíp kultového MEMENTA ? Dej v prítomnosti sa skvostne prelína s minulosťou. _Najprv sa zoznámi s atraktívnou blondýnkou Ellou, ktorá mu raz zavíta do obchodu, ihneď ju nevníma, ale čochvíľa ju zaregistruje, a zamiluje sa do nej plnými dúškami, čiže onedlho sa s ňou ožení, ale je k tomu chorobne žiarlivý, zatiaľ čo ona je ľahkovážna, a to nikomu z manželského páru absolútne neprospieva. _Bressonov snímok sa sústredí na ich spolunažívanie, kedy nemali vždy na ružiach ustlané. Na to, že vo filme väčšinou vystupujú iba dvaja herci, tak sa je na čo pozerať. Obidvaja sú naprosto fascinujúci, civilní, vierohodní a strhujúci !!! Dominique a Guy, klobúk dolu pred vašimi ucelenými hereckými výkonmi. A to ani nehovoriac o režisérových majstrovských kreáciach a kameramanských filmových postupoch. Jednoducho, Roberta Bressona si úctivo vážim, pretože ma jeho filmy skrátka ochromia ! (24.07.2019)

Dostojevského Krotkaja. Pamätám si, že som ako študentka pri jej čítaní vymýšľala vo svojej fantázii optimistickejšie alternatívy a vyčítala som Dostojevskému ten smutný a tragický záver. V každom prípade som bola prednedávnom potešená objavom tejto francúzskej adaptácie. Očakávala som vysokú úroveň, vzhľadom na kvality pána Bressona, a nesklamala som sa. Jeho originalita a nadčasovosť je evidentná a zaujímavá, ale predsa len - o niečo viac sa mi páčilo Barabášovo spracovanie pod výstižnejším názvom Krotká (tiež z r. 1969). Je to síce klasické slovenské televízne spracovanie svojej doby, ale má to hĺbšie emócie a nezabudnuteľné herecké výkony Magdy Vášáryovej a Ctibora Filčíka. Tí to zahrali tak excelentne, že ich asi málokto prekoná. Iba mi znovu vadil ten tragický koniec (ale to by už nebol Dostojevskij). (10.03.2010)

Přesmutný, přenádherný film. Nedá se říct, že je tu Bresson na vrcholu svých sil - je totiž na svém vrcholu již od filmu Deník venkovského faráře - a v Něžné neméně (možná spíš více). Krásná kamera Ghislaina Cloqueta. Obsah (výstižně) prozradil Angerr - i když u takovýchto filmů je hloubka jejich obsahu (podmíněná nezrůznějšími asociacemi a interpretacemi diváka) mnohem hlubší... (26.12.2006)

Bresson zde od dob Deníku venkovského faráře ještě přitvrdil v nekompromisním vedení modelů (herců) k ještě stoičtějšímu (bez)výrazu, čímž vzniká intenzívní dramatické a psychologické napětí. velmi přísně vede také kameru a omezuje divákovu perspektivu na detailní výseče, v nichž upřednostňuje spíše pohyby rukou či chůzi nohou, než řídce použité a daleko intimnější detaily lidských tváří. jelikož tento efekt zdůrazňuje pohyb uvnitř rámu, v kombinaci s častým pohybem kamery, motivovaným nejčastěji přenášením pozornosti z jednoho detailu na druhý, dosahuje tím snímek skvěle propracované vnitřní dynamiky. k tomu navíc dlužno dodat, že ačkoliv se kamerové kompozice zdají velmi prosté až fádní, jsou - s trochou kuráže řečeno - komponovány s mimořádnou virtuozitou a jsou rysem plně otevřeným nedozírným možnostem filmového média. tím míním tolik, že díky uvážlivé práci s mizanscénou je i každý statický záběr zároveň krásným výtvarným dílem, ale zároveň i přizpůsobivou součástí filmového celku, která reaguje na pohyb uvnitř rámu velmi přirozeně a zcela naplňuje svou hodnotu pohyb-zaznamenávajícího obrazu. už přísnost práce s obrazem komponovaným v detailech je nápovědou nám divákům, že základ nalezneme právě v detailech, které je tedy třeba bedlivě sledovat, abychom svedli poodkrýt motivace. /// nejdůležitější otázka kladená každému uměleckému dílu: o čem? jak to často bývá, není vůbec snadné odpovědět, a tak se jen ukvapeně odrazím od první utkvělé myšlenky. jako první, nepromýšlený výstřel bych vzpomněl ten každému člověku nejdůvěrnější povzdech: ach kdyby … kdyby šlo vrátit čas a napravit chybu, udělat všechno jinak. syžet odhaluje na samém začátku vyprávění závěr fabule. celý film je pak už jen interpretací sebe sama, tázáním se po něčem, co zachytáváme jen v předpřipravených náznacích a celek neznáme ani nepoznáme, protože nám dávno protekl mezi prsty, ještě dříve, než film samotný začal a my jsme jej začali sledovat. s životem a úlohou lidské vůle v něm zdá se to být úplně stejné. Něžná je dílo tak pravdivé, jak jen lze od Dostojevského nebo Bressona očekávat. (25.06.2012)