Intolerance: Love's Struggle Through the Ages
Intolerancia
Režie:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrají:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (více)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Přetěžko hodnotit současnými měřítky právě tenhle dnes devadesát let starý film. Film jak svým obsahem, tak i strukturou vyprávění a vůbec filmařsky v mnohém průkopnickou formou nadčasový. Poprvé jsem ho viděl někdy před dvaceti lety v brněnském Filmovém klubu a měl jsem pocit (zvláště v oné >netolerantní< době) nadšení filmového fanouška, který se dotkl historie. Nyní se stalo neuvěřitelné skutkem a vydavatelství KMa tohle klasické dílo americké (světové:-) kinematografie vydalo v >lehce modernizované< podobě na dvd. A tak za ten nestárnoucí půvab a velkolepou marnotratnost tolerantních pět velkých hvězd! :-) ()
Jit na Intoleranci v roce 1916 do biografu, asi bych tři hodiny čuměl s otevřenými ústy. Jednoznačný vrchol tehdejší doby, který neměl konkurenci. D. W. Griffith tímto monumentálním dílem stanovil směr, jakým se bude kinematografie ubírat. Jsem fascinován těmi davovými scénami či neskutečnou výpravou. Ale! Já jsem toho názoru, že pětihvězda udělená němému filmu, novému pornofilmu či komedii ze 60. let by měla mít stejnou váhu. Nehodnotit v rámci žánru a doby (tady by byla jasná). Za těch 95 let se i díky Griffithovi film dostal trochu dál. Intolerance je popravdě tak trochu tříhodinová nuda. Pokud jsem dal některým raným Chaplinovým komediím 4 hvězdy, neznamená to, že jsou lepšími filmy, jen mě více bavily. ()
Nelze dát méně než pět. Samozřejmě, tomuto filmu se dá vytknout kopa věcí. Já osobně bych nejvíc ze všeho vytkl, že francouzský příběh a příběh s Ježíšem jsou jenom do počtu, tvoří zanedbatelný zlomek celého filmu a zrovna u příběhu s Ježíšem mi to přijde jako docela škoda. Také můžeme vytknout přílišnou patetičnost díla, protože celé tři hodiny nedělá nic jiného, že nám hustí do hlavy, jak je netolerance špatná. Dále si můžeme stěžovat, že koukat tři hodiny na černobílé obrázky bez jediného mluveného slova je zdlouhavé. Vytknout režisérovi můžeme nestřídmost, megalomanství. Všechno je to pravda. Ale jedno mu upřít nemůžu. Intolerance je největším a nejimpozantnějším velkofilmem jaký znám. Když si spojíte obrovské kulisy a tisíce komparzistů (včetně slonů a cvičených holubic) s rokem vzniku, poděláte se. Natočit tohle v samých začátcích kinematografie, to je prostě něco nepochopitelného. Nelze dát méně než pět. ()
V tomto díle vedle sebe stojí čtyři příběhy z různých dějinných údobí, které ilustrují "boj lásky v průběhu věků" a nejsou vyprávěny postupně. Griffith přeskakuje z jednoho do druhého a často rovněž provádí napínavé střihy uvnitř jednotlivých částí. Podobně jako ve Zrození národa i zde Griffith využívá k vyjádření svých politických postojů strukturu viktoriánského melodramatu. [8/10] (Triangle & Wark) (Němý, čb. /// Produkce: D. W. Griffith /// Scénář: D. W. Griffith /// Kamera: G. W. Bitzer, Karl Brown /// Hudba: Joseph Carl Breil, Carl Davis, D. W. Griffith) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Megalomanský spektákel, s ešte revolučnejšími režijnými postupmi ako predchádzajúce Griffithovo dielo ZRODENIE NÁRODA. Úžasný a strhujúci film, ktorý však platí aj ako príklad z tej druhej strany. Po obrovskom úspechu prichádza pád ( zažilo to veľa, veľa režisérov ). V tomto prípade však pád len z komerčného hľadiska. Pravdepodobne najprestížnejšia a najrozsiahlejšia nemá produkcia v dejinách. ()
Galerie (10)
Photo © Triangle Film Corporation
Zajímavosti (39)
- Ve filmu se objevuje kolem 3000 komparzistů. (Witta)
- Podle některých zdrojů měly filmové hradby Babylónu skutečnou výšku, tedy kolem 90 metrů. Pomocný režisér Joseph Henabery to však popřel. Stavba z latí a sádry měla ”pouze” kolem 30 metrů, jelikož vyšší kulisy by ”zrušil”už slabý vítr. I tak bylo potřebné ukotvení pomocí ocelových lan. (džanik)
- Pôvodne zamýšľaný epilóg s Armagedonom budúcej vojny, bombardovaním New Yorku, pádom tyranstva a po ňom oslobodenie ľudí a národov sa nenakrútil. (Raccoon.city)
Reklama