Reklama

Reklama

Snímek Muži, ženy a děti sleduje příběh skupiny středoškoláků a jejich rodičů, kteří se v době všudypřítomného internetu snaží zorientovat v měnících se vztazích, komunikaci, milostném životě i v tom, co si o sobě samých vlastně myslet. Film tematizuje sociální fenomény dneška, jako jsou videoherní kultura, anorexie, nevěra, honba za slávou a šíření nezákonného obsahu na internetu. Všechny postavy i jejich vztahy procházejí různými zkouškami a divákům se tak předestírá pestrá škála možností a cest, jimiž se lidé ve svých životech ubírají. Ať už jsou jejich zásadní rozhodnutí slibná nebo tragická, jedno je jisté - nikdo není v tomto roztodivném virtuálním světě imunní vůči obrovským sociálním změnám, které přicházejí díky neustálému používání telefonů, tabletů či počítačů. (HBO Europe)

(více)

Videa (7)

Trailer 2

Recenze (288)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Frustrace, deprivace, esemeskování osobě, která stojí vedle vás ... roztodivný virtuální svět to všechno zalepí, položí hlavu na rameno, obejme a štípne, abychom věděli, že jsme ještě živí, že vibrujem. Do košíku si k tomu můžete přidat Medianeras nebo Já, ty a všichni ostatní a zadělat si na trpce sladkou melancholii. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

V dnešním světě kompjůtrů… Více než internetu se po zhlédnutí Mužů, žen a dětí bojím lidí, které film nadchl, jsou přesvědčeni, že pravdivě zrcadlí realitu a hned po doběhnutí titulků se pro jistotu odpojili od internetu. Reitmanův obludný režijní a scenáristický přehmat je vzorovou ukázkou tezovitého snímku (základní teze: všichni žijeme v bublinách), který by strašně moc chtěl být aktuální a vyjadřovat se ke žhavému problému současnosti. (Pokud by vám to nebylo jasné, tak problémy bílých středostavovských Američanů jsou problémy celého světa.) Jeho hlavním problémem ale je, že problémy nehledá, ale uměle vytváří a zveličuje. Nejde přitom o komediální nadsázku, ale vážně míněné varování před škodlivostí moderních technologií, které - psychicky zjevně ne zcela vyrovnaným lidem, což ovšem vyprávění opomíjí - způsobují závislost na pornu a hrách, rozpad partnerství, posedlost vlastním vzhledem, poruchu příjmu potravy, paranoidní chování, ztrátu kontaktu s reálným světem... ___ Film při své exploatační plytkosti a hysterii vrší jeden negativní efekt pobytu ve virtuálním prostoru za druhým a nepřipouští, že by internet, tablety a chytré mobily mohly mít i nějaký pozitivní přínos. Trefné pointy a výstižné paralely (úvahy nad vlastní nicotnosti vs. přeceňování vlastní důležitosti) zanikají v přívalu nápadů nedovařených, nepřesvědčivých nebo naprosto pitomých. ___ Nad užitím síťového vyprávění Reitman zřejmě nepřemýšlel nad rámec přesvědčení, že by se hodilo k filmu o sítích a propojeném světě. Postav je zbytečně mnoho a tak se musíme spokojit s karikaturami, přičemž oslí můstky mezi nimi jsou nepřesvědčivě vykonstruované. Většina epizod slouží jenom k demonstraci určité teze, takže ani k ničemu nesměřují, stejně jako celý film váznou na mrtvém bodě, a vyznívají do prázdna. ___ Snaha dodat rozdrobenému vyprávění vyšší smysl, vážnost a důležitost „vesmírným“ rámováním a hlasem vypravěčky (sofistikovaně znějící Emma Thompson) hraničí s parodií a představuje vzorovou ukázku toho, co nedělat, nechcete-li, aby byl váš film označen za midcult. ___ Některé z předchozích Reitmanových filmů považuji za dobře zacílené satiry, které si dokázaly udržet lehkost a nadhled. Muži, ženy a děti jsou jen strašlivě těžkopádným, zaujatým a vypravěčsky bezradným pokusem sdělit něco zásadního o moderní společnosti. Kvůli karatelskému tónu a chybějícímu nadhledu ze všeho nejvíce připomínají Patricii, nejděsivější postavu filmu. 35% Zajímavé komentáře: pepo, BoredSeal, Abes ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Jason Reitman tvoří neuvěřitelně zajímavé filmy, ale nemůžu se zbavit dojmu, že velikost těch nápadů vcelku často pohltí skutečnost, že o filmech samotných ví strašně málo lidí, což je neuvěřitelně na škodu. Muži, ženy a děti jsou totiž přesným odrazem naší dnešní společnosti. Je o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale i o tom, jak se dnešní generace upíná k internetu. O tom, že dnešní doba není jednoduchá stejně tak, jako všechny ostatní doby. A hlavně by tenhle film třeba za sto let mohl ukázat, jaké malichernosti se tady řešily a jak snadno se naše mozky dokázaly už tenkrát ovlivňovat skrz věci, které ani neměly duši. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Filmová zpráva o stavu západní civilizace. Dost smutná. Říká se v ní ale, že ve všech těch šméčkách existuje ještě i nějaké stopové množství čisté lásky. Je pěkné to vědět... -------------- Jason Reitman navazuje v mnohém na skvělý Rubinův Disconnect, který taktéž popisuje proměnu západní civilizace způsobenou fenoménem sociálních sítí a Internetu, narozdíl od Disconnect ovšem nevyzdvihuje především rizika světa ,,on-line", spíše se zaměřuje na nové způsoby komunikace a nové komunikační kanály také zakomponovává přímo do formální stránky díla - do obrazu implementované grafické prvky a metatitulky simulující prostředí chatu a diskuzních fór, aplikací a programů sloužících ve 21. století ke komunikaci mezi lidmi. Režisér Jason Reitman navazuje na trend mozaikovitě skládané narace filmů několika se navzájem ovlivňujících a kooperujících hrdinů (Magnolia, Crash, 21 gramů, Babel etc.), stejně tak ale rozvíjí i svou návaznost k poetice amerického nezávislému filmu. ()

Fr 

všechny recenze uživatele

„NAŠE PLANETA JE OSAMĚLÉ SMÍTKO UPROSTŘED VELKÉ KOSMICKÉ TEMNOTY. V CELÉ JEHO VELIKOSTI NENÍ NÁZNAK, ŽE POMOC PŘIJDE OD NĚKOHO JINÉHO NEŽ OD NÁS SAMOTNÝCH…“ /// Já bych dneska nemohl bejt náctiletej. Nebavilo by mě to! Jasan, ne všechno stojí za hovno. Třeba masturbační inspirace je na úplně jiným levelu, než za mejch mladejch časů. Taky anorektičky se můžou vyhublým švábem okamžitě pochlubit vostatním netovejm kostím, ale jinak? Šedou kůru namáhá snaha vypotit co nejúdernější SMS, holky se viděj v L.A. za vysokou zdí (kvůli paparazziům) a kluci v posledním levelu WoW. Ti moudřejší zjišťujou, že v rámci vesmírnýho měřítka jde vlastně vo hovno a úpěnlivě hledaj někoho, s kým by mohli normálně po člověčsku komunikovat. Film k zamyšlení. (O hledání hranice normálnosti?) Je to fajn vobsazený staříkama i mládežníkama, hlásá pravdu a navíc i dramaticky (sice lacině, ale funguje to) graduje. A tak jen doufám, že moje virtuální působení na CSFD, nezpůsobí nikomu exitus. Ale pro jistotu – ŽIVOT JE KRÁTKEJ. UŽIJTE SI HO! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2011 napsal Chad Kultgen, číst nebudu. 2.) Zjistím, že net není jen pro uchyláky, ale užít si ho můžou i honimýři. 3.) Nevím, jak vypadá dnešní PEKLO. 4.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

Galerie (33)

Zajímavosti (7)

  • Jason Reitman mal pocit, že väčšina hrania je založená na skutočných reakciách na dané smsky, konverzácie či fotky, preto sa rozhodol, že nebude používať prázdne obrazovky bez obsahu. Produkčný tím preto vytvoril reálne vyzerajúce verzie populárnych webstránok, s ktorými mohli herci priamo interagovať. Reitman sa taktiež nechal počuť, že vytvorenie tohto digitálneho prostredia stálo takmer toľko, čo vytvorenie toho fyzického. (Real Tom Hardy)
  • Pracovný názov "Pale Blue Dot" vychádza z rovnomennej knihy z roku 1994 od Carla Sagana a taktiež z rovnomennej fotografie, ktorú v roku 1990 vytvorila kozmická sonda Voyager 1. Obe pevne súvisia s dejom filmu. (Real Tom Hardy)

Reklama

Reklama