poster

Křížová cesta (festivalový název)

  • Německo

    Kreuzweg

  • Německo

    Kreuzweg

  • Velká Británie

    Stations of the Cross

Drama / Podobenství

Německo, 2014, 107 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Frajer42
    ****

    Spoilery! Typický Haneke. Statická kamera, dlouhé záběry a snad kolem 15 střihů. Něco takového natočit musela být zejména pro herce obrovská fuška. Stačilo udělat během jedné cca 8minutové scény větší chybičku a celá scéna se musela opakovat. V tomhle bych hrát opravdu nechtěl. Celý příběh je prostě fantastický. Už úvodní scénka naznačuje, že půjde o něco mimořádného. Nejvíce se mi líbilo, když pán kněz pronesl kouzelnou větu, kterou se snažil obhájit násilné šíření křesťanství, a to, že křesťané válčí za šíření lásky k bližnímu svému. Zvláštní paradox. Snímek vynikajícím způsobem zachycuje vnitřní boj dospívající dívky, která musí (časem podlehne a chce) být zároveň absolutní křesťanskou a zároveň podléhá svody, které každou zdravou mladou dívku provází. Velice dobře o tom vím! Svérázná výchova matky má cosi do sebe. S jejím přístupem nehrozí, že bude mít z dcery kurvu. Nicméně je takřka zaručeno, že bude mít z dcery blázna. Myšleno v tom ohledu, že se její dcera bude chovat jinak než 99 % populace. Praktikovat tento styl výchovy bylo možné bez většího rizika v době, kdy se takhle vychovávala většina dětí. Celé křesťanství je vybudováno na velice sympatických morálních zásadách, které dokáží strachem formovat dobré lidi z lidí, kteří by z vlastní vůle dobrými lidmi být nedovedli. Dokonce souhlasím s nepřímo řečeným tvrzením, že když už někdo vyznává jakékoli náboženství, tak by měl vyznávat toto náboženství v plném rozsahu a držet se opravdu všeho, co mu jeho náboženství doporučuje, radí a přikazuje. Pokud se člověk drží pouze těch zásad, které mu dodržovat nevadí a ty, se kterýma má problém, vesele ignoruje, tak takový člověk se nemůže považovat za vyznavače náboženství, ale je to sprostý pokrytec. Hlavní hrdinka takový pokrytec být nechce a v podstatě jím být ani nemůže. Fanatické prostředí ji dožene až k takovému extrému, kdy se rozhodne složit obrovskou obě za svého mladšího bratra. (Spolusledovatelka by se za mě prý neobětovala!) Závěr byl vynikající. Zázrak nebo náhoda? To záleží zřejmě na tom, jak moc věříte ve věci mezi nebem a zemí. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR.(21.11.2016)

  • CSSML
    *

    Tento film útočí na dva cíle, i když možná jen nepřímo, na Bratrstvo sv. Pia X. (ve filmu Bratrstvo sv. Pavla) a na katolickou víru. Jelikož Bratrstvo už není Bratrstvem, ale Novobratrstvem, a nahradilo v boji se světem katolické zbraně bradingovou firmou a sluníčkovými filmy, zastanu se krátce pouze katolické víry. Nepopírám, že katolický kněz může mít jansenizující sklony, matka může být semetrika, která dceři žádající o chleba podává kámen, a otec může být přizdisráč, jsem ochoten připustit, že s velmi malou pravděpodobností se tací lidé mohou sejít v okolí mladé citlivé dívky, ale nikdy, nikdy nepřistoupím na předkládanou lež, že je jednání postav katolické. Není, je to jednání hříšné, odporující katolické nauce: poškozovat si zdraví je hřích, tak se oběť opravdu nepřináší. Zejména kněz je však vykreslen tak, že musíte něco znát, abyste poznali, co je špatně – má jansenizující sklony, protože nabádá děti, aby napomínali pohanské spolužáky, a mluví o zhlížení se v zrcadle jako o hříchu. Každý si může v mravouce přečíst, že nutnost bratského napomenutí předpokládá jeho naději na úspěch a vzhlížet se v zrcadle žádný hřích není, svobodné dívky se mohou zdobit, aby se líbili (sv. František Saleský). Právě z toho důvodu si myslím, že film nelze považovat, za obžalobu fanatismu neútočící na katolickou víru, jelikož pohané tyto nuance nerozliší a považují film za takřka dokumentární záznam chování katolíků, jak ostatně dokládají i zdejší komentáře. – Nakonec jsem film nedokoukal ani kvůli pohledné Lee van Acken, po 20 min je jasné, jak bude pokračovat.(28.1.2015)

  • maddy
    *****

    Kreuzweg: Stations of the psychic decline. Odvážna psychlogická sonda do mysle sfanatizovanej veriacej podaná sériou štrnástich dlhých rozhovorov natočených prevažne statickou kamerou a nepodporených takmer žiadnou hudbou vystavaná ako analógia k príbehu trpiaceho Krista počas jeho zastávok na Krížovej ceste. Vznikla tak minimalistická dráma o ortodoxnej kresťanskej rodine, ktorá pohľad na vieru sprostredkováva z viacerých uhlov, začo vďačí hlavne vynikajúco napísanému scenáru. Ten sa jednak slepo zavďačuje rovnako fanatickým kresťanom akými sú hlavní aktéri filmu a ktorí bude naivne oslavovať obetu hlavnej hrdinky ako novodobej Panny Márie, ale na tej druhej strane sa plnohodnotne zavďačí aj ateistom a tvrdo kritizuje kresťanstvo ako inštitúciu určenú na obyčajné vymývanie mozgov mladých ľudí. Obidva pohľady sa dokonale zužitkujú napríklad v zámerne nejednoznačnom závere (bola to náhoda alebo „boží zázrak“?). Ja osobne sa samozrejme prikláňam k tej druhej skupine, ale je priam obdivuhodné ako decentne dokázal Kreuzweg aka Stations of the Cross obsiahnuť problematiku bez prvoplánového poburovania Kresťanov a skĺbiť ten falošne pro-kresťanský pohľad a obetu v menej Ježiša Krista s tvrdou kritikou a odsúdením celej viery. Je to komplexná ukážka toho prečo deti nevystavovať podobným kresťanským názorom a učeniu, ktoré si odporuje v každej druhej vete a každú situáciu prikrášľuje k obrazu svojmu. V podstate film ženie známe „pokiaľ sa ti deje niečo zlé, Boh ťa len skúša; pokiaľ sa ti deje niečo dobré, Boh ťa odmeňuje“ do extrémov. Nie je to čiernobiela kritika, ale vďaka viacrozmerným postavám podáva problematiku z oboch uhľov, čo sa vynikajúce odzrkadľuje na postave matky, ktorá nie je len sfanatizovaná veriaca, ale obyčajným človekom, ktoré pre svoje dieťa síce chce to najlepšie, zároveň sa to ale snaží dosiahnuť skrz kresťanské učenie, ktoré je pre ňu sväté bez ohľadu na dôsledky. Vo výsledku tak Kreuzweg nevynáša jednoznačné rozsudky, ako som už spomínal na udalosti sa pozerá z dvoch pohľadov, ktoré si vo filme vzájomne neodporujú – v žiadnom prípade neobhajuje kresťanstvo, ale ani ho nemá potrebu iba prvoplánovo a okato démonizovať, ponúka ako aj tvrdú kritiku na vieru a vymývanie mozgov, ale taktiež pripúšťa aj možné obete ktoré môže človek kvôli viere dobrovoľne priniesť. Otázne je ktorú stranu si divák podľa svojho presvedčenia vyberie. Ja ako ateista som svoj jednoznačný postoj zaujal a s celou tou kritikou ukrytou v jadre filmu plne súhlasil, ale pustiť v tejto podobne filme nedeľným návštevníkom božieho chrámu viem si predstaviť, že ho budú (slepo) oslavovať bez pochopenia jeho skutočného zámeru. Skvelá práca a nemám čo vytknúť. Scenár roka 2014 a Nemci neskutočne prekvapili! Dokonalá artová prácička, ktorú by sa v USA nikdy neodvážili natočiť. CELKOVO: 5* (10/10)(7.2.2015)

  • Vodnářka
    *****

    Film o 14 scénách, 14 geniálně rozehraných situacích jednoho šíleného příběhu, 14 téměř divadelních sekvencích o jednom záběru. Touto formou režisér předkládá divákům snímek s tématem náboženství a jeho pojetí v moderní společnosti, od jeho pozitivních optimistických stránek až po chorobný fanatismus. Každou situaci dokonale rozehrává, neskutečně se vyžívá v každém detailním gestu, nápadu, myšlence, chvílemi se rochní v trapnosti jednotlivých dialogů, jindy naivně vyčkává spolu s divákem na reakce dalších postav. A s každou novou osobou přináší další dimenzi příběhu, ať už s hystericky pedantskou matkou, submisivním otcem vyhýbajícím se jakémukoliv kontaktu, roztomile geniálním Christianem z paralelky nebo schopným doktorem potvrzujícím divákům podezření na absolutní nefunkčnost celé rodiny. Brüggemann však ani na chvíli neopouští hlavní téma, děsí novými situacemi, pohrává si s Mariinými touhami, nechá ji chvíli přičichnout k životu obyčejné čtrnáctileté slečny v současném Německu, následně ji reakcemi rodiny a charismatického, ale fanatického kněze svrhne zpět mezi úskalí absurdní oddanosti - bohu, rodině, asketismu... A úplně stejně bezohledně, ale dokonale, si pohrává s divákem, zláká ho k boji za dobro spolu s církví, následně ho vyděsí i zničí náboženskou nesvobodou a tyranií a na konci ho nechá bez dechu se spoustou otázek. Ovšem každý divák touží po takovém zážitku a jen málokteré snímky Vám poskytnou tak intenzivní zážitek...(5.7.2014)

  • Sandiego
    *****

    Němci jsou hold mistři pečlivě vystavěných scénářů a vrstevnaté analýzy společenských patologií. Loni to ve Varech plně dokázal martyrický opus Tore tančí, letos mě vyrazila dech další variace na téma sebeobětování, nelítostně odosobněná Křížová cesta. Film je výjimečný nejen tím, že mu stačí pouhých čtrnáct statických výřezů, do nichž je působivě vtěsnána interakce mnoha postav. Jen několik krátkých zastavení v životě čtrnáctileté Marie z rodiny ortodoxních katolíků stačí k rozvinutí drásavého osudu, jenž vrcholí zázrakem i hořkou rodinnou tragédií. Film je výjimečný nejen dokonale promyšleným vyprávěním, jež je přímo navázáno na církevní ikonografii a symboliku křížových cest, ale rovněž psychologickým uchopením tématu. Maria na prahu puberty překvapivě nerevoltuje vůči rigidní výchově, jak by se dalo očekávat, naopak v ní dozrávání vzbuzuje pochybnosti, nejistotu a o to více se snaží vyrovnat svůj vychylující se platonický vztah k Bohu. Víra je pro ni příliš těžkým křížem, pod nímž na své cestě k dospělosti několikrát klopýtne. Pro chorobně nedůvěřivou matku jde o jasné signály toho, že se dcera dostává do nebezpečného věku, který ji může naprosto odcizit důsledně vštěpované oddanosti Bohu. Mezi čím dál hlouběji věřící dcerou, jež vzrůstající pochybnosti řeší mučednickou pózou a přísnou matkou se rozhostí fatální nedorozumění s otřesnými důsledky. To sebou přináší řadu provokativních otázek nad platností církevních dogmat, jež mohou být až příliš snadno významově překrouceny a učinit z člověka sebezničující nástroj. Co je oběť? A co je zázrak? Kde končí oddanost k Bohu? A kde lidská svoboda? Každým dalším obrazem narůstají tyto otázky na naléhavosti a film nabízí uspokojivé podněty pro vnitřní úvahy i diskuze nad tématem, jež se rozhodně neomezuje na specifickou společenskou skupinu.(13.7.2014)

  • - KJB, Katholische Jugendbewegung der Piusbruderschaft, německá mládežnická odnož Kněžského bratrstva svatého Pia X., které je ve filmu zmiňováno, snímek kritizuje a spolu se startem filmu v německých kinech 20. 3. 2014 zveřejnila krátký spot, který má Bratrstvo představit v odlišném světle „Možná že se na Berlinale oceněný režisér bude na konci tohoto krátkého snímku divit, že Bratrstvo nemá ve skutečnosti s dějem a herci ve filmu vůbec nic společného,“ nechala se oficiálně slyšet organizace KJB. Zmíněné video lze zhlédnout zde. (koenigsberg)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace