Křížová cesta

Opravdová událost. Rámec čtrnácti zastavení není použit samoúčelně, naopak, příběh dospívající Marie s křesťanskou symbolikou civilně komunikuje a vrstevnatě polemizuje s náboženským fundamentalismem. Přitom se ale nestává tupou proti-náboženskou agitkou, ale funguje jako zničující a do posledního detailu vypiplané rodinné drama. Některé scény jsou až seidlovsky vypiplané k tvrdé ironii (tělocvična), jiné naprosto unikátně kombinují realismus a ikoničnost "zastavení". Křížová cesta dokáže být jedním dechem emocionálním KO i nesmírně promyšleným estetickým gestem. Propracovanost scénáře je strhující a pokud někde můžeme hovořit o vybroušenosti do posledního detailu, je to v tomto filmu (zpovědní scéna!). Dietrich Brüggemann navazuje na nejlepší tradici rakouské a německé kinematografie s její schopností věcně proniknout do středu patologického jevu a nechat diváka prožít jeho banalitu a destruktivní následky. Film-monstrum, odhalující tenkou hranici mezi láskou, obětavostí a fanatismem. (07.07.2014)

Náboženské drama, ze kterého nepříjemná atmosféra přímo sálá a které je vyprávěno velmi zajímavým vizuální stylem. Jde tady o zhruba 10ti minutové statické záběry, ve kterých se odehrává cesta mladé Marie v alegorii s cestou Ježíše Krista. Vizuálně tedy hodně zajímavé, přesto místy poněkud fádní a až konečná eskalace ve Vás zůstane po nějakou dobu. Krásně vykreslená reálie rodiny ve které vládne pevnou rukou despotická matka a celá rodina je silně nábožensky založená. Hodně hutná náboženská depka. (07.09.2017)

Tento film mi dosť pripomínal film Camino ( Camino ) a tiež som sa nad ním podobne zamyslel. Tento film je pre mňa tak istou veľkou záhadou, ako film Camino. Hneď vysvetlím v čom a teda nechápem jeho zameranie, ukazuje teda ľudí čo veria v Boha a veria v neho dajme tomu dosť nadpriemerne a všetko analyzujú či je v súlade s ich vierou. No lenže nechápem či tento film je kritikou prehnanej viery, alebo propagáciu viery a to je na týchto dvoch filmoch to zvláštne a dosť dôležité. Ono najprv to vyzerá jednoznačne a potom sa film skončí tak divne, že som sa chytal za hlavu. No len bohužiaľ kontroverzné témy možno sú silné, ale v tomto prípade sa dalo všetko aj lepšie zahrať a ešte lepšie rozrozprávať príbeh a tak to by som chcel asi veľa. Tento film teda otvára zaujímavú tému o tom ako veľmi môže viera ovplyvniť náš život a možno niekedy aj niekoho "šikanovať" v jeho normálnom vývoji, ale to je už na každého posúdení, ako pochopí tento film. (14.08.2016)

[IFF 2014] Margaret Whiteová železným kolom pribíja Pannu Orleánsku na kríž. ////////// Radikálna v silnom spojení formy a obsahu, rozvážna a opatrná, keď má ukázať prstom na vinníkov, Kreuzweg plynie v štrnástich takmer nehybných symbolických naratívnych obrazoch (kamera sa pohne len v troch najzásadnejších "zastaveniach"), pri ktorých sa zatajuje dych. Maximalizovaný realizmus dosiahnutý odstránením zbytočných prvkov a vyrušením falošného dojmu štylizovanosti fakticky podloženými, navlas rovnakými prípadmi by mohol byť zbytočne chladný a odťažitý, no je vyvažovaný iróniou na úkor extrémnych fundamentalistov aj odporcov náboženstva. Nič nie je čiernobiele, neustály súboj dvoch dominantných protikladov v srdci i okolí dievčiny (strhujúca Lea van Acken) udáva ambivalentný takt filmu; koniec koncov, ani samotná matka (bezchybná Franziska Weisz) nie je démonizovaná, prejavuje lásku a súcit, no i neochvejnú vieru vo svoju pravdu. Dôležité je, že sa nad nikým nevynášajú jednoznačné súdy a Kreuzweg kráča strednou cestou medzi ortodoxne náboženským a protináboženským filmom (a bola by chyba interpretovať ho ako zástancu jednej z týchto kategórií). Nie je filmom-argumentom, ale strastiplnou púťou pochybnosťami a túžbami vnútorne zmietanej dievčiny, ktorá kráča v ústrety jasnému ortieľu. Kto má však za to pykať? Nájsť vhodnú obeť pre túto rolu je jednoduché, avšak práve tu si môžem dovoliť mierne poupravený známy citát: "Kto si bez viny, prvý hoď kameňom." Druhá strana mince vraví, že skutočný zázrak je odmenou za najbolestivejšie utrpenie a najväčšiu obeť, ktorá musí byť položená. Účel svätí prostriedky - účel je však žiadaný, prostriedky nutné a svätosť absolútna. Dovolí si to niekto spochybniť? Ako potom môžeme tvrdiť, že je pravda len jedna? Zároveň však pravdu nemôžu mať všetci. ////////// Dodatok: Smial som sa, zúril som, plakal som. Dietrich Brüggemann by ešte mohol v budúcnosti znamenať veľa. A len tak na okraj - som v pomykove, pretože neviem nájsť nič, čo by som mohol vytknúť - aj bez uchýlenia sa k subjektívnym pocitom. 100% (15.11.2014)

Jeden z nejsilnějších zážitků KVIFF 2014. Bravurní scénář, podpořený nejen naprosto uvěřitelným herectvím, ale také absencí hudební složky a jakéhokoliv pohybu kamery (ehm, tedy dva maličké pohyby tam jsou). Oceňuji i přístup režiséra, který neukazuje na nikoho a na nic prstem obvinění, neutočí, neposmívá se. A ještě k tomu umí i ve filmu, který rozechvěje, pracovat s humorem. (13.07.2014)