Intimity

Vůbec mě to neslovilo. Naopak mě to spíš trochu naštvalo. To, že je děj zapletný a má několik linií, které se navzájem prolínají, mi nevadí, dá se v tom celkem jednodušše zorientovat. Problém je ale v tom, že mi většina dějových linií nepřišla ničím zajímavá. Několik bych jich dokonce úplně vystřihnul (např. tu s Ondřejem Vetchým, nebo tu s Tomášem Klusem). Jediná zajímavá byla ta s Jaroslavem Pleslem, jeho postava taky byla nejzajímavější z celého filmu, ostaní postavy byly nevýrazné a jednostranné. Většina z nich mezi sebou ani neměla žádnou chemii a vůbec tomu nepomáhá fakt, že dialogy taky nebyly moc dobré. Herecké výkony byly většinou slabé a některé byly přímo otřesné. Prezentace byla fajn, ale některé scény vypadaly jako sitcom s velkým rozpočtem. Hudba až na jednu výjimku byla nevhodná a otravná. 2/10 (30.08.2022)

První český film, který si hraje s posunem času (teda když pominu Ráno vstanu a opařím se čajem). Má mezery, má nelogická místa, ale funguje a většinu příběhových klišé přejdete s úsměvem. Herecké výkony některých protagonistů jsou mizivé, ale odpustíte jim to, protože střih je dosti rychlý na to, abyste se přepnuli do dalšího příběhu. Musím říct, že jsem se bavil u nového českého filmu jako už dlouho ne. Určitě se to nestane perlou české kinematografie, ale může to otevřít oči dalším scénáristům a režisérům k žánru, který je v naší kotlině zatím nevyčerpaný. Taky mě potěšila přítomnost velké části štábu a herců na předpremiéře, kteří tomu dodali punc :-) Za mě 80% (09.10.2014)

Obrovsky příjemné překvapení. Při letmém pohledu na filmografii Ivo Macharáčka bych nic takového nečekala. A ono světe div se, Intimity jsou tady a jsou báječné. Chytře vypolarizované povídky z intimních kapitol několika párů se prolínají v jednom takovém něžném baru a co je nejzásadnější, ono to do sebe zapadá, ono to dává smysl a herecké výkony odpovídají jednotlivým stylizacím. Ono to funguje. A báječně. #finaleplzen (14.05.2015)

Bohužel opět další český počin, který se snaží o něco, čím nedokáže být. Děj je sestaven prolínáním příběhů sedmi párů v různých stádiích jejich vztahů od počátečního vzplanutí citů až po velkou partnerskou krizi. O určitou originalitu se tvůrci pokusili ve stylu vyprávění, kdy občas jsou některé příběhy vyprávěny i pozpátku proti proudu času a divák je nucen k určitému soustředění na příběh. Bohužel ale ve druhé polovině režisér se scénáristou opustí pokusy o originalitu a nasadí šablony pozitivně vnímané diváky (nemohu více rozebrat, abych nespoileroval), které se osvědčily z jejich předchozí filmografie a hlavně televizní seriálové tvorby. Stručně řečeno, český pokus o Lásku nebeskou se nevyvedl. Dvě hvězdy dávám za výborného Jaroslava Plesla, který si zde možná zadělal na nominaci na Českého lva za mužský herecký výkon ve vedlejší roli. (09.10.2014)

Buď budeš spokojenej s tím, co máš, nebo můžeš bejt šťastnej s tím, co můžeš mít. Toho dne potkala jsem jen několik málo párů lidí, kteří jsou stejní jako my - vášniví, smutní, zklamaní a milující (se). (Ne)dokonalí. Jsou živými obrazy naší doby, našeho sobectví a naší sebestřednosti. Ne každý ten pár je sympatický. Není ale právě toto důkazem toho, že jsme skuteční, stejný vzduch dýchající tvorové? Chyby našich hrdinů, minulé, přítomné i budoucí, mísí se dohromady jako intimity dvou lidi po tmě hledající horká ústa toho druhého. Fascinace jeden druhým se nakonec přenese i na nás, a my poté jen hledáme a toužíme. Beznadějně. Zcela a napořád. (04.05.2019)